Keller bez cenzury: Jan Keller píše, že česká vláda v pátek propásla jednu velkou šanci.
Blíží se začátek topné sezóny, na kterou naše země není připravena. V této situaci hodila vládě záchranné lano parlamentní opozice v podobě hlasování o nedůvěře. Pokud by byla nedůvěra Fialovu kabinetu vyslovena, bylo by to pro všech pět vládních stran obrovské terno. Jejich lídři by se zbavili odpovědnosti za věci, které s koncem letního období nutně nastanou, přitom by si v blížící se zimě ponechali teplá poslanecká křesla. Vyzráli by na to podobně jako Petr Gazdík. Složil ministerskou funkci, na jejíž výkon evidentně neměl, zůstává však poslancem se všemi z toho plynoucími výhodami. Na úřad práce nemusí a jeho podobně disponovaní kolegové mu nadto ochotně vytvoří falešnou aureolu někoho, kdo se zachoval se ctí a zodpovědně.
Stejně zodpovědně se mohla zachovat celá vláda, kdyby byli poslanci vládních stran duchaplnější a nechali se třeba vinou velké absence přehlasovat od poslanců Babiše a Okamury. Politici pěti vládních stran mohli v klidu přejít do normálního programu, ve kterém fungují tak skvěle. Podobně jako to dělali po dva roky v případě covidu, také nyní by mohli zase začít hlásat, že vědí, jak na to. Milion chvilek by jim k tomu opět propůjčil zvukovou aparaturu. Ten samý Milion chvilek, který se záhadně odmlčel, když se mohl vyjádřit k aférám STAN, k prorůstání politiky s kriminálním podsvětím a k odposlechům mafiánských praktik, ze kterých mrazí.
Tím, že hlasování ustála, vybrala si vláda tu nejhorší možnou variantu. Bude čelit blížící se energetické krizi s ministrem průmyslu a obchodu, který dělí elektrárny na návětrné a závětrné. Bude jí čelit s ministrem školství, který strávil léto přemýšlením, zda posílat děti do školy na osmou, anebo raději až na devátou hodinu. Aniž by si třeba jen na okamžik připustil, že vzhledem k hrozícím předlouhým uhelným prázdninám to může být už stejně jedno. Bude jí čelit s ministrem vnitra, který zatím předvádí jen svůj nesporný talent dělat z kozlů zahradníky.
Kromě svádění viny na všechny ostatní, osvojila si tato vláda ještě jednu dovednost – zoufalou snahu řešit následky při naprostém ignorování příčin. Donekonečna se mohou vést spory o to, zda je lepší zastropovat ceny energií, anebo kompenzovat část ceny domácnostem. Pokud se nám bude vracet naše elektřina v luxusním osmkrát předraženém evropském balení, vyjdou obě strategie úplně nastejno. Nastejno vyjdou i v případě, že si budeme ruský plyn z důvodu ideologické neposkvrněnosti kupovat třeba přes deset překupníků. Vládě, kterou nezajímají příčiny, tak zbývá jen jedno jediné dilema. Zadlužit zemi tím, že bude z našich daní dorovnávat rozdíl mezi požadovanou a zastropovanou cenou, anebo ji zadlužit tím, že bude část nehorázných cen doplácet prodejcům za ty domácnosti, pro které by se jinak topení a svícení stalo luxusem.
A tak vládě nezbývá než si ve svých pomalu vychládajících reprezentačních prostorách počkat na příští hlasování o důvěře. Zatím by mohli ministři a ministryně na svých jednáních třeba plést svetry. Svetry dostatečně tlusté na to, aby navenek demonstrovaly uvědomělost a uvnitř skryly nekompetentnost.