Japonský premiér, který nastoupil k moci loni v říjnu, sliboval Japonsku oživení ekonomiky a nastartování hospodářského růstu. Místo toho ale čelí kritikám.
Po svém nástupu do funkce premiér Fumio Kišida Japoncům avizoval, že jeho cílem je zavedení „nové formy kapitalismu“, která podpoří zdravý růst spolu s rovnoměrnějším rozdělením bohatství. Nyní předseda vlády slaví rok ve funkci, jeho nový kapitalismus ale v zemi neoslavují, naopak se stává terčem kritiky, že jeho strategie postrádá konkrétní detaily a jasné cíle. V současné době Japonsko, ač jde podle nominálního HDP o třetí největší světovou ekonomiku, čelí rostoucí míře inflace a slábnutí domácí měny – jenu. Vizí premiéra Kišidy bylo zvrátit desetiletí stagnace, namísto toho se ale Japonsko dostalo do stejných potíží, jako další země světa postižené zádrhely v globálním dodavatelském řetězci.
Japonský předseda vlády je bývalý bankéř s bohatými zkušenostmi ve finančním průmyslu, jenž bývá ostře kritizován pro svou populistickou rétoriku. Nešetří ho ale ani kolegové z oboru. „Klíčovým bodem je, že Kišida nemá žádné silné osobní přesvědčení, zejména pokud jde o hospodářskou politiku,“ vyjádřil svůj názor Jesper Koll, ekonom a výkonný ředitel investiční a poradenské firmy Monex Group sídlící v Tokiu. „Na tom, co (premiér) navrhuje, nebo co se chystá, není absolutně nic nového nebo radikálního,“ dodal Koll a popsal vládu jako „pevnou ruku“ japonského vůdce vládnoucí v souladu s přístupem, který klasicky prosazuje vládnoucí liberálně-demokratická strana, jejímž je Kišida předsedou. Svého předchůdce ve funkci současný premiér Fumio Kišida kritizoval především za prohlubování majetkové nerovnosti. Sám na začátku svého funkčního období dokonce navrhl zvýšit japonskou daň z kapitálových výnosů nad 20 procent, od této myšlenky však během několika dní na základě tlaku ze strany podnikatelské komunity a investorů ustoupil.
V poslední době se Kišida pokouší podnítit růst japonských dlouhodobě stagnujících mezd, které od konce 90. let téměř nerostly a jsou hluboko pod průměrem OECD. Ani toto úsilí se ovšem nesetkalo s úspěchem. Kišida musí čelit i dalšímu problému – japonská pracovní síla se významně zmenšuje. Po letech klesající porodnosti má země nyní nejstarší populaci na světě, s 28 procenty obyvatel ve věku nad 65 let. Bude tedy nutné prosazovat reformy sociálního zabezpečení a opatření související se mzdami a pracovním trhem. „Flexibilnější a dynamičtější trh práce umožní jednotlivým pracovníkům vydělávat konkurenceschopnější mzdy odrážející produktivitu,“ poznamenává k tomuto známý japonský ekonom Šigeto Nagai. „Je také nezbytné, aby stát převzal odpovědnost za poskytování sociálního zabezpečení pro obyvatelstvo v produktivním věku, než aby toto nechával na firmách.“ NTT, největší japonská telekomunikační společnost, kupříkladu nedávno oznámila plány na přechod od seniority, tedy odměňování na základě doby, po kterou zaměstnanec pro firmu pracuje, k odměňování založenému na výkonu.
Zatímco se Kišida pokouší o zásadní ekonomickou reformu, někteří analytici tvrdí, že pouhé udržení stabilní japonské ekonomiky během nynějšího období globálních nepokojů by bylo samo o sobě úspěchem. „Toto je politický svět, kde je další den, další krize,“ řekl Koll. „Mít pevnou ruku, která nekolébá lodí, ale zaměřuje se na postupné změny – to je možná v současném prostředí správná věc.“ Kišido již na jaře ve svém londýnském projevu hovořil o tom, že nejde o to, zda bude upřednostňován volný trh nebo působení státu, nýbrž, že „…příští přechod bude k ‚nové formě kapitalismu‘, ve které veřejný a soukromý sektor spolupracují.“ Předseda vlády též zdůrazňoval investice do lidského kapitálu, větší účast žen v pracovní síle, financování zelených iniciativ, digitalizaci vlády a podporu startupů. Tom Learmouth, student doktorandského studia ekonomických dějin Japonska na London School of Economics, k problematice pro média uvedl, že Kišida zřejmě usiluje o návrat k průmyslové strategii japonské poválečné éry vysokého růstu, kdy veřejný a soukromý sektor úzce spolupracovaly. Během tohoto období rychlého hospodářského růstu se Tokio aktivně snažilo směrovat investice do sektorů, jako jsou automobily a elektronika. Stejný postup ale podle ekonoma Learmoutha v současné situaci není možný.