Historička umění Věra Beranová nás dnes zve na výstavu světoznámého představitele op-artu.
V Galerii Moderna na pražském vltavském nábřeží se představuje jeden ze světových klasiků moderny. Organizátoři zvolili pro tuto komorní výstavu příhodný název: „Victor Vasarely – čisté vize“. Jsou to opravdu čisté vize a to jak z hlediska barvy, tak i tvaru. Vasarely se již za svého života stal významnou a respektovanou osobností, uváděnou v těch nejprestižnějších dějinách umění. Byl iniciátorem a celoživotním představitelem uměleckého směru op-artu. Jeho cesta však nebyla tak přímočará a jednoduchá.
Vasarely se narodil v roce 1906 v Pécsi, v Budapešti pak začal v roce 1925 studovat medicínu, kterou opustil a studoval na různých soukromých výtvarných školách. Zvlášť to byla škola nazvaná „Dílna“, která se svou výukou, přístupem ke studentům, podobala Bauhausu a která se soustředila zvlášť na užitou grafiku a typografický design. Pracoval v různých zaměstnáních, navrhoval také reklamní plakáty. V roce 1930 Vasarely trvale opustil Maďarsko a usídlil se ve Francii. Uplatnil se zde také jako grafik, konzultant v reklamních agenturách. Žil především v Paříži a okolí.
Vasarely je spojován a chápán především jako otec významného uměleckého směru op-artu. Tento koncept vychází ze superreálného vnímání našeho oka, které umožňuje různé podoby optického klamu. Jedná se o optický jev, který je vytvářen geometrickými tvary, které mohou navozovat představu pohybu, různých prostorů, dokonce i časů. Tedy toho, co je klasickému výtvarnému projevu odepřeno. Výtvarné umění se vždy snažilo, a to různými způsoby, vytvářet iluzi prostoru, vzpomeňme jen na renesanční pojetí – třeba Poslední večeři Leonarda da Vinciho. Stejně tak to byl i pohyb vázaný na čas, jako například u pointilistů, především u G. Seurata v jeho cirkusových tématech. U současných výtvarných trendů je to například kinetismus projevující se zvlášť v plastice a to již od tvorby Zdeňka Pešánka a jeho světelného kinetismu.
Op-artismus vycházel z přirozeného klamu oka. Jednalo se sice o rovinnou plochu, ale iluze hloubky, času i prostoru, je zde dokonalá. Vasarely využíval jednoduché geometrické formy a jistou plasticitu zde získával využíváním různých barevných tónů.
Vliv op-artu byl zřetelný i v našem výtvarném umění. Nebyla to jen dvojrozměrná tvorba, například u Veroniky Prouzové, ale objevuje se i v užitém umění – například to bylo sklo Ronyho Plesla. Právě v užitém projevu našel op-art své jedinečné uplatnění. Část své tvorby věnoval této myšlence například Zdeněk Sýkora. Jistě svou roli sehrálo i výtvarné řešení pražského metra. Při jeho vnitřní architektuře zvítězila myšlenka moderního pojetí s důrazem na funkčnost. A tak se v řadě stanic realizovaly v podstatě jisté zásady op-artu, kdy velké plochy byly řešeny střídajícími se konkávními (vydutými směrem dovnitř) a konvexními (vyklenutými směrem ven) kovovými objekty „dlaždičkami“. Jako například stanice Náměstí míru a jiné. Sochařské tvorbě v duchu op-artu se věnoval také sochař Hugo Demartini.
Je zajímavé, jak rychle se op-art uplatnil i mimo tvorbu svého „otce“ Victora Vasarelyho. Zájem o Vasarelyho tvorbu (především v těch prostorách, které umožňují i instalace velkoformátových děl) proběhl například v posledním období v Jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou v roce 2017, v následujícím roce pak Muzeum umění Olomouc otevřelo významnou expozici Vasarelyho tvorby z vlastních depozitářů, dokonce i s jeho monumentální plastikou.
Současná výstava „čisté vize“ v pražské Galerii Moderna, představuje více než čtyřicet obrazů, grafických listů a také ukázku kinetické abstrakce.
Výstava potrvá do 26. února.
Tip k tématu: Victor Vasarely | CEAD portrét umělce (Muzeum umění Olomouc)
Ilustrační foto: Autor – FOTO:FORTEPAN / Ormos Imre Alapítvány, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=51400669