V neděli nechybí další díl našeho unikátního průvodce jazzovou hudbou od Jana Schneidera. Dnes nabídne skladby Cute ‘n Pretty, Dear Old Stockholm a Sixth Sense.
Dnes si dovolím začít roztomile a krásně: Cute ‘n Pretty. Hned zkraje zaujme bohatý zvuk kapely. Není divu, vždyť tam kromě dvou saxofonů a trubky hraje tuba (velmistr Howard Johnson!) a eufonium (Kiane Zawadi)! A pak kapelník, tenorsaxofonista a skladatel Hank Mobley, docela nezvykle nechá hrát první sólo trumpetistu Lee Morgana – a ten vyrazí jak arabský plnokrevník! Kapelník však ví, co dělá, protože když nastoupí na sólo on sám jako druhý v pořadí, těží už z té krásné změny barvy sólového nástroje. A opět i jeho sólo hýří nápady a vtípky, aniž by opomíjel poetičtější polohy. Ale už je na čase zmínit ten nádherný „bugr“, který dělá bubeník Billy Higgins, když doslova vybuchuje nad krásně dynamickou basou Boba Cranshawa. Po dvou expresívních sólech se najednou všechno ztiší do velmi emotivního flétnového sóla Jamese Spauldinga. Nádherný aranžérský fígl! Pak dá klavírní sólo zkušený matador McCoy Tyner, a opět se rozezní všechny dechy v plné škále barev, a decentně všechno s flétnou odchází …
Na počátku byl kontrabas. To se sice v žádné moudré knize nedočtete, ale zde na !argumentu ano. Protože například Richard Davis a Dear Old Stockholm! Tady se toho moc radit nedá – člověku to buď něco řekne, anebo taky ne. Celá deska má název The Philosophy of the Spiritual a je z roku 1972. Druhou basu hraje Bill Lee, bicí Sonny Brown, kytaru Sam Brown, piano Chick Corea a perkuse Frankie Dunlop.
Díky Michalovi Hrubému dnes mohu nabídnout kromobyčejný kousek z kolekce oslavující hudbu Dave Brubecka. Formace, nazývající se Slow Poke (nejvýstižnější překlad znám, ale je tak výstižný, že ho nebudu uvádět) si vybrala famózní téma Sixth Sense a pánové Michael Blake (tenorsaxofon), Dave Torenzo (slide kytara), Tony Scherr (basa) a Kenny Wollesen (bicí) ho přepracovali v ještě trochu pomalejším tempu (holt slowpoke). A řekl bych, že s láskou a s úsměvem, protože bylo čím se inspirovat: to Brubeckovo nádherné téma v originálním podání je možno slyšet zde. Podání je to vskutku originální, a dokládá pořekadla o tom, když se někdo potatí a jablko nepadne daleko od stromu, neboť čtěte dobře obsazení kapely, která pořídila tuto nahrávku: Dave hraje na piano, Darius hraje na elektrické piano, Matthew hraje na cello, Chris na basu, a Dan bubnuje. Tušíte správně: samej Brubeck!