Vladimír Kolman píše o perspektivách bankovní daně jako mimořádného daňového příjmu státu. Jaké existují v tomto případě možnosti?
Významným a doposud ne plně využívaným zdrojem příjmů státního rozpočtu je zisk bank působících v ČR, který není náležitě zatížen českou daní z příjmu. Toto tvrzení vychází z následujících skutečností.
Ziskovost zdejších bank měřená ukazatelem ziskovosti kapitálu (dosažený zisk dělený kapitálem, který do firem vložili akcionáři – mezinárodně užívaná zkratka ROE) se dlouhodobě výrazně pohybuje nad ziskovostí kapitálu dosahovaného nefinančními podniky v ČR (ukazatel je v %).
Zdroj: Česká národní banka. Zpráva o finanční stabilitě za rok 2022
Banky v ČR jsou více ziskové než jejich zahraniční vlastnické banky. To je patrné ze srovnání výnosnosti ROE u tří největších místních bank s jejich akcionáři. Údaj je za rok 2022:
Zdroj: Výroční zprávy jednotlivých bank za rok 2022. Uvedené banky mají dohromady dvoutřetinový podíl na celkových bankovních aktivech v ČR.
V důsledku daňového inženýrství místní banky odvádějí ze zisku nižší procento daně ze zisku, než je 19% sazba této daně platná v ČR pro právnické osoby. Jako příklad je uvedena skutečně zaplacená sazba daně ze zisku za rok 2022 u tří největších místních bank.
Daňová optimalizace v mld. Kč v roce 2022:
Zdroj: Výroční zprávy uvedených bank za rok 2022
Za zmíněné tři banky to bylo vloni o téměř 2 mld. Kč méně oproti stanovené dani ve výši 19 %. Za všechny banky na území ČR byla v tomto roce dle statistiky ČNB odvedená daň nižší o 3.4 mld. Kč, než by měly zaplatit při plné sazbě daně z příjmu.
Velké zdroje se ale skrývají v úrocích, které Česká národní banka vyplácí místním bankám.
Tyto úroky ČNB vyplácí z depozit, které si u ní zdejší banky ukládají a které jim úročí tzv. REPO sazbou, která je nyní na roční bázi 7 %. Tato depozita vznikla tzv. devizovými intervencemi na oslabení české koruny z 25,50 Kč za euro na 27,50, která byla realizována od 7. listopadu 2013. Vzhledem k tomu, že v průběhu několika měsíců ČNB nakoupila od bank přes 100 miliard eur, zaplatila za ně cca 3 000 miliard korun, které tak byly emitovány do domácího peněžního systému. A protože banky pro ně neměly použití, neboť mají od našich vkladatelů zdrojů na úvěry dost, místní banky si je ukládají opět u ČNB. Ta jim za ně platí úroky na úrovni tzv. REPO sazby. Dokud byla tahle sazba 0,05 % ročně, o nic nešlo. Ale jakmile ČNB zvýšila REPO až na 7 % p. a., začaly se příjmy bank rychle zvedat. Za rok 2022 jim tak ČNB vyplatila 153 mld. Kč (dle zprávy o hospodaření ČNB za rok 2022).
K 20. červenci tohoto roku měly místní banky uloženo u ČNB dle její dekádní bilance 2 712 miliard korun. Lze tedy odhadnout, že letos bude bankám vyplaceno kolem 180 miliard. Banky při ukládání těchto depozit nenesou vůbec žádné riziko. ČNB je centrální banka a v případě potřeby si může koruny kdykoliv natisknout (emitovat) a bankám tak nehrozí, že by o ně přišly.
V této souvislosti je ovšem třeba poukázat také na zásadní nesrovnalost ve výši zisku za rok 2022, kdy zdejší banky jako celek vykázaly zisk před zdaněním ve výši 121,8 mld. Kč, ale od ČNB obdržely úrokový výnos 153 mld. Kč, který v minulých letech vyplácen nebyl. To by účetně znamenalo, že banky musely vykázat za tento rok obří ztrátu 31 mld. Kč, což je krajně nepravděpodobné, protože v minulých letech dosahovaly zisků v řádech vyšších desítek miliard korun.
S odvoláním na výše uvedené skutečnosti by bylo velmi žádoucí zdanit banky zvláštní sektorovou sazbou daně, která by tyto nadměrné zisky odčerpávala ve prospěch státního rozpočtu. Tuto daň bych rozdělil na dvě části:
- Úroky vyplácené bankám ČNB danit sazbou 75 % a výnos by pak v podmínkách roku 2023 mohl být kolem 130 mld. Kč. Asi nelze odčerpat úplně celý vyplacený úrok, protože by to mohlo podlomit účinnost měnové politiky ČNB.
- Klasický zisk bank danit sazbou 50 % daně ze zisku na místo 22 %, se kterými pro podnikatelské subjekty uvažuje vládní balíček na příští léta. V minulosti tento zisk vznikal stejně tím, že od českého obyvatelstva banky braly depozita, za která spoustu let neplatily prakticky žádné úroky, zatímco z českých dlužníků dolovaly úroky velmi mastné. Tímto krokem by se snížila ziskovost bank na úroveň ziskovosti nefinančních podniků a také by se alespoň částečně odčerpaly úniky vznikající daňovým inženýrstvím. Přínos pro státní rozpočet by se měl pohybovat v řádu nižších desítek miliard korun ročně.
Z právního hlediska by problémy neměly vzniknout, poněvadž Lisabonská smlouva členským státům EU neurčuje, jak mají řešit daň ze zisku. A ani český zákon o dani z příjmů neklade sektorové dani žádné překážky.
Banky přirozeně budou klást silný odpor a budou hrozit hlavně dvěma kroky:
- Zvýší o dopad daně úroky českým klientům. Proti tomu lze namítnout, že s rostoucími úroky poklesne v odpovídajícím rozsahu poptávka po úvěrech a klienti také začnou používat jiné formy financování, např. emisi dluhopisů, směnky apod.
- Přemění své dceřiné banky v ČR na pobočky. Ani to nehrozí, poněvadž dani ani pak neuniknou. Zákon o daních z příjmu par. 17, odst. 4 říká, že poplatníci, kteří nemají na území České republiky své sídlo, mají daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy ze zdrojů na území České republiky.