Martin Jedlička se podíval do „útrob“ stíhaček F-35, které se naše vláda chystá za miliardy pořídit…navzdory řadě otazníků.
Počátkem října by měla vláda Petra Fialy rozhodnout zda Česká republika nakoupí 24 letounů Lockheed F-35 Lightning II včetně výzbroje, náhradních dílů a dalších nezbytných dodávek služeb pro zajištění jejich operačního provozu.
Od samého počátku provází projekt F-35 řada otázek, nejasností a dohadů. Týkají se zejména okolností výběru tohoto typu Armádou České republiky (AČR), technických a provozních problémů a nedostatků letounu, provázejících jeho vývoj a výrobu, výše pořizovacích a provozních nákladů po celou dobu jeho provozního cyklu („life-cycle costs“) a chybějící informace o způsobu financování pořizovacích a provozních nákladů do r. 2070, do kdy je AČR, ústy náčelníka generálního štábu Řehky, chce používat.
Zejména ohledně technických problémů letounu panuje na domácí mediální scéně pozoruhodné ticho. Pokud se sem tam objeví nějaké vyjádření, pak je pouze okrajové a omezuje se na konstatování, že se jedná o běžné záležitosti, které se průběžně řeší. Věci ovšem nejsou zdaleka tak jednoznačné, jak je na první pohled podáváno.
Koncepčně se jedná o letoun „pro všechno“ – vzdušné souboje, bombardování, pozemní podporu, průzkum, protivzdušnou obranu a další mise. A právě tato jeho požadovaná univerzálnost ve spojení s řadou nových, dosud nevyzkoušených technologií, je možná největším kamenem úrazu proč ani po 22 letech vývoje není letoun technicky způsobilý k zahájení plné sériové výroby. Ta bude spuštěna teprve poté, co úspěšně absolvuje posledních 64 komplexních testů a zkoušek, které dají odpověď na otázku, zda splňuje tvrzené parametry, vlastnosti a schopnosti.
Navzdory tomu však již opouští výrobní linku v texaském Fort Worth ročně 125 až 150 letounů, které jsou průběžně předávány jak všem třem složkám amerických ozbrojených sil, tak i zahraničním zákazníkům.
Celý program již nabral 10leté zpoždění, spolkl zhruba 400 mld. USD (asi 9 biliónů Kč, tedy více než 4 roční rozpočty ČR) a další prostředky na nezbytné modernizace budou ještě utraceny.
Ale zpět k tématu. Podle poslední zprávy vládní GAO (Governmenat Accountability Office – něco jako český Nejvyšší kontrolní úřad) z května 2023 je stále evidováno celkem 821 technických problémů a nedostatků (pouze o 5 méně než v poslední zprávě z r. 2022), z nichž 5 jsou v kategorii „kritické“ (ohrožující bezpečnost), 816 pak v kategorii „ostatní“ (ohrožující splnění letové mise).
Jedná se například o problémy s povrchovou úpravou letounu, zaručující radarovou neviditelnost, zranitelnost vůči kyberútokům, zranitelnost bleskem (což omezuje operační schopnost letounu na minimálně 40 km od bouřkových mraků), omezený dostup do 15 km (přitom o generaci starší ruský Su-35 má dostup 18 km), problémy s komplexním řídícím systémem ALIS, který bude muset být nahrazen koncepčně zcela novým systémem ODIN, nespolehlivostí vystřelovacích sedaček, vibrace při střelbě z kanonu, problémy s řídícím softwarem a další.
Zásadní jsou ovšem tři: neustálé oddalování termínu dokončení modernizace některých systémů a funkcionalit letounu, známé pod názvem „Block 4“ (jejímž základem je upgrade hardwaru a softwaru, tzv. Technology Refresh,TR-3), dále přehřívání a nedostatečný výkon motoru F135 firmy Pratt&Whitney, který není schopen dodávat dostatek energie pro chladící systém, udržující v chodu složitou elektroniku a konečně stále chybějící komplexní simulační platforma, nezbytná pro provedení oněch závěrečných testů a zkoušek.
Block 4
Modernizace Block 4 zahrnuje například nejnovější zbraňové systémy, nové funkce radiolokátoru, vylepšené zpracování dat nebo nové schopnosti prostředků radioelektronického boje. Vylepšený počítač s novým programovým vybavením bude lépe a spolehlivěji řídit ovládaní letounu za letu, funkce radiolokátoru, komunikaci. Jelikož se termín dokončení modernizace Block 4 neustále posouvá při kontinuálním zvyšování nákladů, upozorňuje GAP, že „…zatímco náklady na Block 4 stále rostou, nedaří se identifikovat příčiny jejich navyšování“.
Před 5 lety, kdy byly zahájeny práce na Block 4, byly odhadované náklady pouze na tento dílčí projekt 10,6 mld. USD. Postupně se však navýšily na 16,5 mld. USD a termín dokončení modernizace Block 4 se oddálil na rok 2030(!).
Motor a chladicí systém
K přehřívání motorů F135 dochází proto, že současné nároky na energii, potřebnou pro pohon systému chlazení elektroniky, jsou výrazně vyšší než bylo původně uvažováno. Proto musí motor běžet na vyšší výkon, což způsobuje jeho rychlejší opotřebování a vyvolává zvýšené nároky na servis a opravy. Provozní životnost motoru je výrobcem stanovena na 1600 hodin, poté musí podstoupit generální opravu. Při celkové provozní životnosti letounu 8000 letových hodin, to znamená provedení pěti generálek motoru, což se odrazí ve zvýšených provozních nákladech.
A to ještě není vše: vedení programu F-35 dokonce požaduje další výkonovou rezervu motoru pro krytí budoucí zvýšené potřeby chladící kapacity! Jenom dodatečné požadavky na navýšení kapacity chladícího systému znamenají navíc 38 mld. USD v celkových nákladech životního cyklu letounu (str. 33 zprávy GAO). Alarmující je zejména věta, že „…stávající design motoru a systému chlazení nezajišťují dostatek energie na krytí požadovaných nároků na chlazení po r. 2029“ (!).
Po četných úvahách, zda jít cestou zcela nového motoru nebo provést upgrade stávajícího byla nakonec počátkem března t.r. zvolena druhá varianta. Náklady na upgrade motoru si vyžádají dalších 497 mil. USD.
Otázkou zůstává, jaký dopad to bude mít na provedení závěrečných testů letounu. Co je však již nyní nesporné, je další výrazné navýšení celkových nákladů projektu a tedy i provozních nákladů životního cyklu letounu.
Technické problémy potvrzuje i DOT&E (Director, Operational Test and Evaluation), interní oddělení Pentagonu, hodnotící vybrané zbrojní programy. Na jeho zprávu o vývoji programu F-35 v r. 2022 se odvolává POGO („Programme on Government Oversight“ – americká nekomerční nadstranická instituce, monitorující efektivitu vynakládání veřejných zdrojů) když ve svém vyjádření z února t.r. uvádí, že v programu nedošlo v r. 2022 k žádnému viditelnému pokroku.
Další problémy
Kromě zmíněných technických problémů poukazuje dále GAO na to, že do celkových nákladů životního cyklu letounu nejsou zahrnuty všechny skutečné i plánované náklady průběžné modernizace a stávající údaje tak neposkytují reálný a pravdivý obraz (str. 41 a násl.).
O závažnosti technických problémů svědčí fakt, že původně zamýšlené zahájení sériové výroby letounu v březnu 2012 se posouvá až na březen 2024 (za předpokladu, že do té doby ovšem proběhnou úspěšně jeho závěrečné testy).
Management programu F-35 ovšem neřeší jenom přetrvávající technické nedostatky, ale i problémy v samotné výrobě: podle zjištění GAO dodal výrobce v r. 2022 50 % všech letounů F-35 se zpožděním, což je nejvíce za posledních 6 let a 3x více než v r. 2021. Zpoždění jsou údajně způsobena problémy v dodavatelských řetězcích a nedostatkem některých dílů. To se odráží i na exportních dodávkách; Švýcarsko, které již smlouvu na F-35 uzavřelo, nyní čelí výraznému zpoždění dodací lhůty což by si vyžádalo vynaložení dodatečných nákladů na zajištění provozu stávajících F/A-18 až do r. 2035 ve výši 1,8 mld. švýcarských franků.
Podle posledních zpráv specializovaného portálu Breaking Defense se zpožďuje nejen výroba letounů pro zahraniční zákazníky, ale i dodávky F-35 pro ozbrojené síly USA; letouny, které měly být dodány do konce tohoto roku, budou dodány až v polovině r. 2024.
Prodlužuje se i doba výroby F-35. Zatímco v letech 2018-2020 trvala výroba jednoho letounu verze F-35A pro US Air Force (o něj má zájem i česká armáda) v průměru 35.600 hod., v letech 2021 a 22 se prodloužila na cca 51.000 hod., tedy o 43 % více.
V potížích je i výrobce motorů F135, firma Pratt&Whitney, která dodala v r. 2022 z celkového počtu 127 motorů pouze 4 ve sjednané lhůtě, údajně z důvodů problémů na straně subdodavatelů.
Dopady všech těchto vlivů mají negativní vliv na operační provozuschopnost letounu: analýza Congressional Budget Office z února 2023 ukazuje, že ukazatel „full mission availability rate“ (tedy operační připravenost F-35A k plnění všech typů bojových misí) je kolem 42 %; v praxi to znamená, že pouze 4 z 10 letounů na stojánce jsou schopny plnit skutečně všechny letové mise, které má v „popisu práce“.
Dalším zajímavým údajem je srovnání provozuschopnosti F-35 A a F-15E, která je stále ve službě: zatímco po 5letém provozu je provozuschopnost oněch 42 %, provozuschopnost F-15E činí kolem 60 %, ovšem po 28letém provozu!
Prodlužování programu F-35, přetrvávající technické problémy, za pochodu prováděné průběžné modernizace a z toho vyplývající soustavný růst celkových nákladů programu F-35, jakož i oddalování dokončení komplexních testů a zkoušek letounu vedou POGO v analýze „Selektivní aritmetika skrývá skutečné náklady na F-35“ z října 2020 k úvaze, zda by nebylo rozumnější celý program zrušit, podobně jako tomu bylo například v případě letounů B-2 Spirit či F-22 Raptor.
Ve světle věcných kritických hodnocení kompetentních amerických institucí včetně těch vládních je na místě otázka, zda vůbec a jak velení armády a Ministerstvo obrany reflektují tyto skutečnosti a proč se o ně nezajímají média?
Jak vnímají vyjádření tajemníka US Air Force Franka Kendalla, že „…výroba F-35 byla zahájena příliš brzo a v důsledku toho se musí provádět řada změn v průběhu výrobního procesu“?
To mimo jiné znamená, že 530 letounů, dosud předaných ozbrojeným složkám USA, tak bude muset být staženo ze služby a podstoupit nutné úpravy a změny, které si vyžádají nejméně 1,4 mld. USD.
Co na to vláda a Ministerstvo obrany?
Pokud vláda rozhodne o nákupu F-35, převezme AČR fyzicky první letouny až za 10 či 12 let, což je v oblasti vojenských technologií poměrně dlouhá doba a letouny již tak mohou být zastaralé nehledě na případné geopolitické změny, které mohou přinést i koncepční změny v poslání a úkolech Vzdušných sil AČR.
Od příštího roku tak budeme splácet letouny, jejichž vývoj není stále ukončen, které mají závažné technické nedostatky omezující jejich provozuschopnost, které dosud neprošly závěrečnými testy, a proto není jisté, zda vůbec disponují takovými vlastnostmi a schopnostmi, jaké uvádí výrobce.
Jak AČR vyčíslila úplné náklady životního cyklu letounu, když samotný GAO přiznává, že ty, které jsou aktuálně k dispozici, nejsou úplné a postrádají některé významné položky týkající se modernizací letounu? Jak a zda vůbec jsou kalkulována rizika, spojená s nákupem a provozováním letounů? Rizika navýšení ceny během 10letého splácení, rizika financování dodatečných technických úprav po podpisu smlouvy, rizika nižší než očekávané provozuschopnosti letounu, rizika nesplnění či pouze částečného splnění tvrzených parametrů a vlastností při závěrečném testování, rizika rychlejšího morálního zastarání a další? USA tahají očividně za delší konec provazu už jenom tím, že minimálně velkou část kupní ceny, ne-li celou cenu, dostanou ještě před předáním prvního letounu.
K problematice rizik například Švýcarský federální auditní úřad (SFAO) upozorňuje ve zprávě z 22. června 2022 v souvislosti s již uzavřenou smlouvou na nákup 36 letounů F-35, že smlouva negarantuje pevnou cenu za dodávku letounů a že provozní náklady po celou dobu životního cyklu letounu jsou nejisté (!)
V Kanadě, která již podepsala smlouvu na pořízení 88 letounů F-35, „Office of the Parliamentary Budget Officer“ (nadstranická instituce, nezávislá na vládě, poskytující parlamentu finanční a ekonomické analýzy) pracuje na vyčíslení skutečných a věrohodných celkových nákladů životní cyklu letounu, neboť panují pochybnosti o spolehlivosti a věrohodnosti údajů, předkládaných vládou k F-25.
Jak vidět, otázek je hodně, odpovědi však dosud žádné, chybí věcná odborná diskuze.
Přesto vláda už počítá s obřími výdaji na pozadí silně zadlužené ekonomiky, které navíc chybějí reálné vyhlídky na obnovení stabilního dlouhodobějšího ekonomického růstu.
Pokud bude záměr skutečně schválen, pak se otvírá cesta k pořízení systému a) který vykazuje řadu technických nedostatků – některé z nich jsou zcela zásadní; b) který neprošel závěrečnými testy a tudíž není prokázáno, zda má vůbec parametry, vlastnosti a schopnosti, které jsou právě důvodem pro jeho koupi; c) který fyzicky převezmeme nejdříve za 10 let, avšak splácet jej budeme už počínaje rokem 2024; d) u něhož nejsou vyčísleny veškeré náklady životního cyklu letounu a e) s jehož pořízením a provozováním je za daných okolností spojena řada rizik, o nichž není zřejmé, zda a jakým způsobem byly vůbec zapracovány do celého záměru.
Zda takový postup naplňuje požadavek svědomitého výkonu funkce jednoho každého ministra, jak ukládá Ústava České republiky, který bude o tomto záměru hlasovat, nechť si konečný úsudek udělá laskavý čtenář sám.
Ministerstvo obrany a vláda jsou pouze správci peněz, vybraných od daňových poplatníků, které by měly být utraceny na tento kontroverzní a enormně drahý projekt.
S vědomím této skutečnosti by proto k celému záměru měla vláda a jeden každý ministr přistupovat.