Současný socioekonomický, institucionální a nakonec i politický model EU není v postpandemickém světě, který charakterizují „horké“ a „studené“ války, udržitelný.
Před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v červnu příštího roku, se skupina bývalých významných evropských politiků (např. Herman Van Rompuy – bývalý předseda Evropské rady; Jean-Claude Juncker – bývalý předseda Evropské komise), významných osobností a předních akademiků vyjadřuje k výzvám, kterým Evropská unie čelí, a navrhuje směr, kterým by se měla ubírat, uvádí se v manifestu publikovaném na platformě Europe Manifesto.
Dlouhotrvající válka na Ukrajině a prohlubující se konflikt mezi USA a Čínou jsou určujícími momenty naší doby. Vytváří se nový světový řád, a pokud EU zůstane polovičatou konstrukcí, nebude se na jeho utváření podílet. USA a Čína jsou hospodářským a politickým prostorem, EU nikoli. Třetí globální aktér by mezinárodní systém učinil stabilnějším. EU by se měla snažit dát multilateralismu novou šanci a vyhnout se čistě mocenské logice v mezinárodních vztazích, která by zhoršila postavení všech.
Geopolitický postoj a úloha EU budou rozhodujícím způsobem záviset na sladění jejího domácího a mezinárodního programu. Za tímto účelem musí evropští představitelé uznat, že současný socioekonomický, institucionální a nakonec i politický model EU není v postpandemickém světě, který charakterizují „horké“ a „studené“ války, udržitelný.
Ze socioekonomického hlediska závislost na vnější poptávce, postupný odklon od technologických hranic, riziko ztráty vedoucího postavení v boji proti změně klimatu, demografická stagnace a postupné podkopávání sociální soudržnosti zpochybňují hlavní zásady evropského hospodářského a sociálního modelu.
Dva přetrvávající konflikty napínají politickou strukturu EU až do krajnosti: (1) tradiční konflikt zájmů „Sever-Jih“ v dimenzi solidarity/odpovědnosti a (2) konflikt hodnot „Východ-Západ“ v dimenzi integrace/národní suverenity. Nedávné politické změny v několika členských státech zvyšují geografickou složitost těchto konfliktů.
Hospodářské a sociální slabiny, institucionální nejednotnost a politické napětí se jistě zvýší a povedou k paralýze EU, protože čelí perspektivě rozšíření na více než 35 členů.
Je zapotřebí nové syntézy vedoucí k nové politické smlouvě, míní signatáři manifestu. V textu poukazují kupříkladu na „pokušení technologického protekcionismu a stažení z mezinárodních hodnotových řetězců, sirény demografické autarkie a outsourcing obrany a bezpečnosti“, to by se podle nich rovnalo „zániku EU a její bezvýznamnosti v globálním řízení“.
Dále se dočteme: „Nastal čas uznat, že nacionalismus je v rozporu s národními zájmy, že národní suverenita členských států je neúčinná, pokud není nově definována v termínech evropské suverenity, a že nabídka evropských veřejných statků je klíčová pro uspokojení národních požadavků na ekonomickou, sociální a politickou bezpečnost.“
Signatáři jsou toho názoru, že „pro řešení současných klíčových výzev je nevyhnutelný přístup zahrnující evropský rozměr“. Aby bylo možné pokračovat v ekologickém přechodu, přechodu na digitální technologie a přechodu na umělou inteligenci, musí být „dokončena bankovní unie a zprovozněna unie kapitálových trhů“, aby se mohly „přidělovat veřejné a soukromé zdroje na projekty. Po více než dvaceti letech od zavedení eura musí být předložen cíl dosažení fiskální unie. Pokud se to nepodaří, nebude EU úspěšná při realizaci svých zelených a digitálních agend a bude nadále vydána na milost a nemilost vnějším událostem, čímž zůstane zranitelná na domácí i globální scéně.“
V textu najdeme rovněž zmínku o „postupném a pragmatickém federalismu“, což má být „klíčové pro budoucnost EU doma i v zahraničí“, rozvedeno je to v sedmi bodech.
Celý manifest najdete v angličtině zde.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.