Michael Doubek glosuje vztah mezi akademickými tituly a odborností v současné české společnosti (a v české vládě).
Primář Vladimír Koza byl vynikající hematolog. Založil Český národní registr dárců kostní dřeně a provedl jednu z prvních transplantací kostní dřeně u nás. Byl to špičkový odborník, skutečně známý i ve světě, ale též člověk s osobitými postoji. Jako perličku lze uvést, že se nikdy nepoutal bezpečnostním pásem v autě. Vzpomínám si, jak jsem s ním jel kdesi v cizině vozem taxi, on seděl vedle řidiče, nepřipoutaný, a celých 20 minut jízdy se stoickým klidem ignoroval vyzvánění alarmů. Primář Koza byl také vášnivý kuřák. Během dlouhých letů vyprávěl, jak by mohly letecké společnosti zbohatnout, kdyby provozovaly čistě kuřácké lety. Kouření se mu bohužel stalo osudným.
Proč především jsem si na něj vzpomněl: prim. Koza nepovažoval za důležité akademické tituly. Celý život zůstával „jen“ MUDr. Dokonce se traduje, že v rozpisu služeb na jeho pracovišti byli nejmladší lékaři bez atestace nazýváni profesory, lékaři se základní atestací docenty a až lékaři s plnou kvalifikací byli titulováni doktory.
Jak by se asi prim. Koza díval na aktivity akademiků, vysokoškolských profesorů v naší vládě, mezi nimiž jsou dokonce dva emeritní rektoři univerzity (k nim lze přičíst i prezidentskou kandidátku, která byla rektorkou univerzity ve stejném městě jako tito dva). Naši vládní akademici se bohužel neukazují jako dobří manažeři, schopní ekonomové, dokonce ani jako kvalitní rétoři. Dopracovali to tak daleko, že s nimi řada lidí nejen nesouhlasí, ale že jsou pro smích. Internetem kolují desítky, stovky, možná tisíce vtipů, které je parodují. Sami zavdávají příčiny k tomu, aby tyto vtipy vznikaly. Tyto vtipy nešířím a nepřeposílám, ale chápu ty, kteří jsou jejich autory i všechny, kdo se jim smějí. Vtip zmírňuje stres, kterému je řada z nás denně vystavena. I kvůli činnosti vládních akademiků.
Jeden dlouholetý redaktor Československého spisovatele a překladatel, muž, který zažil mnoho dějinných události naší země, a který byl z generace, kdy vysokoškolské vzdělání nebylo nic běžného, se mě kdysi s údivem zeptal: „Vysvětli mně, jak může být člověk s tak chudou slovní zásobou vysokoškolským profesorem?“ Myslel na jednoho ze členů naší současné vlády.
Vraťme se k prim. Kozovi. V otázce bezpečnostních pásů a kouření nesdílím názory pana primáře. Ale pokud se podíváme na akademické tituly, musím mu přiznat díl pravdy. Prim. Koza byl vždy i přes jistou svéráz plně respektovanou a váženou osobností. Nikdy nebyl ani náznakem směšný, což se bohužel o akademicích, kteří jsou členy naší vlády, říct nedá. Nelze než povzdechnout nad kvalitou vysokého školství a inflací různých titulů v naší společnosti, ke které já sám přispívám.