Historik Jiří Malínský připomíná významného českého historika Roberta Kvačka (1932-2024).
Dne 27. dubna proběhla médii zpráva o skonu profesora Roberta Kvačka; dožil se 91 let a zanechal po sobě monumentální dílo, jehož vyčerpávající výčet by připomínal spíše naučný slovník než bibliografickou informaci. Pro své žáky byl v normalizačním Československu osvěžujícím prototypem moderního historika; oděním, osobitou dikcí, nadčasovou češtinou i postřehy, které bouraly zažitá klišé a vnucované fráze a nepostrádaly osobitý smysl pro humor. Byl nejen mistrem, ale i pokorným dělníkem pera. Ale také vítězem nad rakovinou.
Neměl jednoduchý život a ač byl až úzkostlivě korektní (společensky vybroušený ve svém chování a vystupování) bylo mu zápasit s režimem. Už jeho vědecký start byl nesnadný a jak vyprávěl na jednom ze srazů se svými žáky již postarší generace, jedna z jeho prvních knih Osudná mise mu vynesla udání jednoho z jeho odborných kolegů o benešovském rázu knihy a nevítanou pozornost Státní bezpečnosti. To tehdy mělo nejen existenční, ale i kriminalizační nikoliv pominutelný akcent. Naštěstí jeho blízký přítel Oldřich Červinka tehdy, na konci padesátých let, využil své kontakty a prostřednictvím intervence Zdeňka Nejedlého naopak byla tato monografie velmi rychle knižně vydána (1958).
Okruh aktivit zesnulého intelektuála byl však širší. Mladý talentovaný vědec se stal pracovníkem filozofické fakulty Univerzity Karlovy a pronikl do všech významnějších prostředí československé historické komunity. Vydatně se podílel na jejím vzestupném vývoji mj. spoluúčastí na vydávání dobově prestižní popularizační revue Dějiny a současnost. I když se po nástupu normalizace musel důvodně obávat existenčních následků, přednášky, jež mu byly dovoleny, neztrácely nic ze svého neopakovatelného kouzla; naopak zůstávaly ostrovem poučené kultivované demokracie. Stal se také vydatnou oporou stranického vzdělávání Československé strany socialistické. Zapomenuta by neměla být ani pozoruhodná sešitová, sličně vypravená popularizační edice někdejšího stranického nakladatelství Melantrich Slovo k dějinám, která bourala řadu utkvělých stereotypů a na jejímž utváření se podílel víc než vydatně.
Kultivovaný, věcný nadhled si zachoval i po nástupu polistopadové československé i české společnosti. Jeho pedagogický i vědecký rádius se podstatně rozšířil. Byl také významnou oporou obnovené Masarykovy společnosti, kterou vzdělával se svým oblíbeným žákem Josefem Tomešem, Janou Seifertovou a Evou Broklovou. Jaksi „okrajově“ je nutné podotknout, že předčasně ovdovělý historik vychoval a k vysokoškolské kvalifikaci dovedl syna a dlouhá žil osaměle; teprve ve vyšším věku se znovu oženil.
Mimořádně oblíbený pedagog-protagonista a výrazný vědec, vlastenec, Evropan a demokrat se během svého dlouhého života stal nositelem řady poct, které korunovalo udělení medaile Za zásluhy 1. stupně o stát v oblasti výchovy a školství prezidentem Milošem Zemanem r. 2021.
Výrazná vědcova osobnost přestává být součástí naší všednodennosti a postupně se mění v nadčasový odkaz české vědy a veřejného života. Minimálně ve vzpomínkách svých početných žáků, obdivovatelů a čtenářů, ale i historiků vědy.