Geopolitical Futures. Středoasijský Uzbekistán v čele s novým, více liberálním prezidentem Šavkatem Mirzijojevem riskuje podle článku Kamrana Bokhariho svoji i regionální stabilitu flirtováním s místními islamisty.
Snahy nového prezidenta konsolidovat svojí moc po smrti uzbeckého diktátora Islama Karimova, vede k některým reformním krokům. Vedle kroků jako je větší spolupráce s nevládními organizacemi a otevření většího prostoru pro politickou svobodu a svobodu náboženského vyznání, dal Mirzijojev například amnestii místním islamistům a také otevřel dveře pro islám ve společnosti. Podle autora se tyto kroky dotýkají sekulární tradice země.
Otevření společnosti islámu vede k tomu, že ten hraje větší roli v občanské společnosti například prostřednictvím, nyní vládou uznaných islámských seminářů jako institucí pro vyšší vzdělání. Vláda věří, že by to mohlo pomoci v boji s terorismem. Proto také vláda nabídla amnestii islamistům v regionu Adijanu, kde došlo v roce 2005 ke krvavému povstání. Amnestie má platit v případě, že se islamističtí povstalci vládě dobrovolně vzdají.
Prezidentovo směřování k liberálnějším reformám je snahou o to vyvažovat svojí pozici v klanově založené politice Uzbekistánu, hodnotí tyto kroky autor. Je to logické i proto, že většina populace země je věřící a jde o muslimy.
Uzbekistán je přehlíženým zdrojem extrémismu ve střední Asii a je centrem nejsilnější islamistické skupiny v regionu – Islámského hnutí Uzbekistánu, která rozšířila svůj vliv v regionu střední Asie a také v jižní Asii. Vedle toho jsou tu transnacionální skupiny jako je Hizb-ut-Tahrir a uzbečtí občané se stali členy al-Kajdy a Islamistického státu.
Problém spočívá v tom, že místní islamisté uvidí v reformách nového prezidenta slabost a snad správně, píše Bokhari dále. Mirzijojev tak podstupuje riziko, které je dáno rovněž malými možnosti jeho země geopoliticky i vnitropoliticky.
Snaha o to odlišit se od předchůdce a konsolidovat moc těmito ústupky s tak nemusí vyplatit a může skončit katastrofou. Dějiny zatím ukazují na neschopnost sekulárních států vtělit do sebe náboženství. Není tak důvod myslet si, že se to povede Uzbekistánu, ve středu už nyní nestabilního regionu.