Politolog Petr Drulák míní, že strana Národní sdružení ve Francii má letos v červnu našlápnuto k úspěšným volebním výsledkům.
Ve Francii se všeobecně očekává, že v nadcházejících evropských volbách zvítězí Národní sdružení (NS) Marine Le Penové. Jejich očekávaný úspěch není dán pouze neustále narůstající nepopularitou prezidenta Macrona, ale také osobnostmi, které rozbíjejí zažitý obraz lepenistů jako nekompetentních rasistů. Na předních místech kandidátky najdeme vedle známých stranických tváří také bývalého vysokého funkcionáře z Bruselu či intelektuálku alžírského původu.
V čele kandidátky stojí osmadvacetiletý Jordan Bardella. Přes svůj věk patří k výrazným postavám francouzské politiky. Z téměř neznámého mladíčka, který před pěti lety coby chráněnec Marine Le Penové úspěšně vedl kandidátku do Evropského parlamentu, se mezitím stal předsedou strany. Tento mediálně zdatný politik, který pochází z nižší střední vrstvy z obtížné imigrantské čtvrti Saint Denis, dokonale zapadá do strategie oddémonizování, kterou Le Penová před více než deseti lety zahájila. Bardella mluví o tradičních tématech NS, zastavení migrace, národní svrchovanost, sociální spravedlnost, bez jakéhokoliv odstínu rasismu či fašismu. Politicko-mediálním elitám se pak na lepenovce mnohem hůře útočí. Navíc ani v roli předsedy by ho nenapadlo zapochybovat o tom, že stranu ve skutečnosti vede jeho ochránkyně.
Zatímco Bardellovo místo v čele kandidátky nikoho nepřekvapilo, na následujících dvou místech se objevují neočekávané osobnosti. Osloví středové voliče, kteří si v důsledku oficiálního antilepenismu dosud jen těžko dokázali představit, že by takto démonizované straně mohli dát hlas.
Hned za Bardellou je Malika Sorelová. Narodila se v alžírské rodině v Marseilles, do maturity studovala ve Francii, pak v Alžíru. Ve svých publikacích kriticky reflektuje neschopnost Francie integrovat muslimskou imigraci a hájí tradiční republikánské odmítání náboženství ve veřejném životě. Svými názory oslovuje především napravo, za prezidenta Sarkozyho se stává členkou vládní Vysoké rady pro integraci. Nicméně s tím, jak republikáni pod vlivem extrémismu liberálního středu opouštějí politiku zdravého rozumu, vzdalují se i od pozic Sorelové. Ta se naopak sbližuje s NS. Její profil je natolik lákavý, že jí nabídnou dvojku na kandidátce. Alžířanka na tak prominentním místě nutně otupí obvyklé obviňování z rasismu a xenofobie.
Další mediální slabinou lepenovské strany je údajná nekompetence jejích představitelů ve státních záležitostech. Ostrakizovaná strana se k moci tradičně dostává pouze na komunální či krajské úrovni, což samozřejmě omezuje přítomnost politicky a administrativně kompetentních kádrů v jejích řadách. Kvalifikované lidi většinou nepřitahuje a pokud se přesto připojí, nedostanou možnost rozvinout své schopnosti.
Ale i to se začíná měnit. Příkladem je trojka kandidátky Fabrice Leggeri: absolvent dvou nejprestižnějších líhní politicko-administrativních špiček Ecole Normale Supérieur (ENS) a Ecole Nationale d’Administration (ENA), následně prefekt a především bývalý šéf Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (FRONTEX).
Z FRONTEXu odešel po sedmiletém působení po tvrdém konfliktu s bruselským establishmentem. Dopustil se čehosi neslýchaného, v čele agentury na ochranu evropských hranic se pokusil … chránit evropské hranice. Brusel, kde mír znamená ukrajinskou válku či prosperita zelenou bídu, chápe ochranu hranic jako pomoc masové migraci. To Leggeri nedělal. Bránil agenturu před najímáním lidskoprávníků a na moři nechal vytlačovat čluny s migranty zpátky tam, odkud vypluly. Bruselské instituce ho začaly vyšetřovat pro porušování lidských práv migrantů.
Jeho předloňská rezignace vyvolala nadšení nejen evropských progresivistů a novodobých otrokářů z migrantského byznysu ale i tureckých představitelů, kterým Leggeri zkomplikoval vydírání Evropy prostřednictvím migrantů. Když letos v dubnu francouzská nevládka Liga pro lidská práva dala policii podnět k trestnímu stíhání Leggeriho za zločiny proti lidskosti, vystavila mu v očích potenciálních voličů absolutorium přebíjející i diplomy z ENS a ENA.
V prostředí progresivistického extrémismu Paříže a Bruselu se Le Penové daří měnit stranu, kterou její otec zakládá jako sílu odporu a hněvu, na stranu zdravého rozumu a kompetentního vládnutí. Lidmi jako Sorelová či Leggeri dokáže oslovit středového voliče znechuceného sedmi lety Macronova vládnutí. V červnu ji podle všeho čeká úspěšný test její mnohaleté práce, konečná zkouška přijde za tři roky v souboji o Elysejský palác.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!