Jaromír Janda píše, zda investice do nových jaderných bloků, která povede k vysokým cenám energie, má pro českou ekonomiku přínos?
V pátek 17. května vyšel článek ministra průmyslu a obchodu pana Síkely s titulkem, že naším cílem je nový jaderný blok a nikoli energetický socialismus. Po socialismu nikdo nevolá, nicméně se zdá, že nás pan ministr chce připravit do budoucna na pokračující vysoké ceny energií. Článek navazuje na ohlášené získání povolení od Evropské komise poskytnout státní finanční podporu na výstavbu nového jaderného zdroje v Dukovanech. Povolení označuje pan ministr jako významný úspěch a „odráží“ kritiku. Pohled na to, o jak velký úspěch jde, pokud vůbec, se pokusíme popsat v následujících odstavcích.
Předně několik poznámek k textu pana ministra a následně ke schválenému povolení Evropské komise, resp. notifikaci. Na prvním místě je třeba uvést, že tzv. notifikace řeší financování pro jeden nový jaderný blok v lokalitě Dukovan. Pokud se rozhodneme k výstavbě více než jednoho bloku, což vláda deklarovala, a víme že pro dostatečné zajištění zdrojů el. energie pro firmy a domácnosti budeme potřebovat, pak je třeba notifikovat i financování pro další předpokládané bloky, ale to zcela jistě nebude možné podle stejného schématu jako je nyní schváleno pro blok jeden. Budeme tedy řešit hned další notifikace pro více dalších uvažovaných bloků? Nebo bude financování zajištěno jinak pro první blok na Dukovanech a jinak pro další uvažované bloky? A tedy: dává to smysl a lze hovořit o nějakém úspěchu? Nebo spíše bloudíme „lesem“?
V textu pan ministr dále hovoří, že nelze porušovat základní pravidla trhu a rozdávat vyrobenou elektrickou energii zdarma. Prý to nejde a cílem není energetický socialismus. Když se podíváme doma na složenky za energie, tak k energii zdarma máme dost daleko, přesněji nejdál v Evropě, protože ceny energií jsou u nás jedny z nejvyšších, pokud ne vůbec nejvyšší v Evropě. Jak je to možné, když vyrábíme elektrickou energii nejlevněji v Evropě a máme jí zatím ještě stále přebytek, pan ministr neuvádí. Podle tržních principů, na které se pan ministr v jednání o notifikaci odvolává a nad kterými Evropská komise důsledně bdí a hlídá v podobě nezbytných povolení, tedy tzv. notifikací, by v našem případě cena el. energie měla klesat, neboť jí zatím máme přebytek. Proč tomu tak není, jsme již psali. A pan ministr, pokud by potřeboval osvěžit studium tržních principů, si může najít a nastudovat včetně možných řešení, aby tomu tak nebylo. Blábolení o socialismu ponecháme mateřské školce, socialismus nikdo neočekává a nevolá. Zcela postačí, pokud budou mít naše firmy a domácnosti ceny energií, které jim nebudou podrážet nohy a umožní konkurenceschopnou výrobu. To by ostatně měl být zájem a jeden z prvořadých úkolů pana ministra průmyslu a obchodu, ale u bankéřů je to asi jinak.
Dále se zastavme u bodu ohledně návratnosti celého projektu výstavby nových jaderných bloků anebo i projektů obecně. Bezpochyby je nutné investovat, tak aby projekty byly návratné a přinášely zisk. To je smyslem investic, pokud jde o soukromý sektor. Něco jiného je ovšem z pohledu státu, který má roli zajistit hospodářství i v těch oblastech, kde nelze návratnost tak úplně očekávat, což v případě, že by mohl nastat nedostatek energií pro domácnosti a firmy nastává. Proto nelze ponechat energetiku čistě jen tržním principům, je nezbytná reálná a naplňovaná Státní energetická koncepce, čímž se samozřejmě nemyslí současný dotační blázinec. Energetika a její zajištění je jedna ze základních rolí/funkcí státu vedle zajištění bezpečnosti, dopravní infrastruktury, zdravotní péče atd. Proto je důležitá role státu, pokud jde o výstavbu nových jaderných zdrojů, kterou ovšem nelze přenášet na akciovou společnost ČEZ, a to ani v případě, že má stát ve společnosti většinový podíl. Jakákoli investice z pohledu společnosti ČEZ musí být návratná a přinášet budoucí zisky, to je smyslem podnikání a jediným úkolem jakékoli akciové společnosti, a tedy i ČEZu. Pokud bude stát potřebovat zajistit energetiku i mimo hledisko návratnosti investic a neumí to jinak než spoluprací nebo prostřednictvím ČEZu, pak musí ČEZu garantovat návratnost anebo může podle platných zákonů vykoupit podíly menšinových akcionářů a pak může řádit bez ohledu na návratnost. Domácnosti a firmy to zaplatí tak jako tak, a to buď v cenách přímo ze svých kapes anebo prostřednictvím státního rozpočtu.
A tady se dostáváme k samotné notifikaci a její schválené podobě alespoň tak, jak je zatím známa. Pokud budeme muset 70 % vyrobené elektrické energie uplatnit přímo na trhu a je v zásadě jedno, zda na krátko anebo v dlouhodobých kontraktech, tak budeme v podstatě dotovat ceny elektrické energie pro německý trh. Pokud by odpovídající podíl energie na trh nikdo nedodal, tak by dle tržních principů měla cena energie růst. Pokud toto množství energie na trh dodáno bude, pak tomu tak být nemusí, nicméně pokud bude tržní cena pod tzv. strike price, tedy pod úrovní pro návratnost projektu, tak budeme dotovat návratnost z našich kapes, a to buď přímo garancí ČEZu pro návratnost investice, protože jinak to ČEZ nemůže připustit. Anebo pokud bude elektrická energie uplatňována na trhu prostřednictvím státního obchodníka ve vyžadovaném objemu 70 %, tak to zaplatíme prostřednictví státu a státního rozpočtu. Představa že by garantování výkupu a cen pro 30 % produkce utáhla návratnost za oněch 70 % je mimo realitu.
Ve svých důsledcích to znamená, že za obrovského úsilí a finančních nákladů budeme budovat nové jaderné zdroje elektrické energie. Následně budeme garantovat jejich návratnost po několik desetiletí, abychom dodávali většinu, tedy 70 % generované energie na německý trh, v situaci, kdy si v Německu jaderné elektrárny (i přes doporučení odborníků ponechat je v provozu) odstavili.
Je to dobrý nápad a lze hovořit o mimořádném úspěchu? Dost těžko a budu rád, pokud mi někdo vysvětlí, že se mýlím. A pokud se nemýlím, tak se dál statečně posouváme do pozice kolonie a levného zdroje nejen pracovní síly, ale také el. energie na desítky let do budoucnosti přesně v duchu, jak dlouho uvádí a ve své knize píše docentka Ilona Švihlíková.
Těžko lze tedy mluvit o jakémkoli úspěchu a „odrážení“ kritiky. Kritika je zcela na místě, protože nejde o nic jiného než o vyprávění pohádek, zatímco skutečnost je zcela jiná a vede k dalším vytěžování kolonie. Pokud má dávat výstavba nových jaderných zdrojů u nás smysl, musí primárně a jednoznačně řešit a zajišťovat naši soběstačnost a stabilní dodávky el. energie za ceny, které umožňují konkurenceschopnost našich firem. Jen pak mají smysl jakékoli garance ze strany státu a z našich kapes. Nadto by takto významné investiční projekty měly primárně být příležitostí pro domácí firmy a jejich zapojení v maximální možné míře a vytvářet příležitost k posunu našeho hospodářství k uplatnění na pozicích s vyšší přidanou hodnotou a nikoli nás tlačit do pozice kolonie na desítky let.
Možná oživující se téma průmyslové politiky z konference pořádané spolkem Svatopluk může být příkladem cesty kudy se vydat. Průmysl a jeho podpora by měly být prvořadým úkolem ministra průmyslu a obchodu. My máme ovšem bankéře a podle toho to také vypadá. A tak nás do budoucna s největší pravděpodobností čekají v případě výstavby nových jaderných bloků, pokud se nic nezmění, nejen obrovské výdaje na projekt samotný, ale také pokračující vysoké ceny energií. Dává to smysl?