Milan Daniel si ve své poznámce všímá zásadního rozdílu mezi přístupy k válce na dohled od hranic Unie.
Viktor Orbán zahájil okamžitě po po začátku předsednictví své země v Evropské unii sérii jednání, jimiž se snaží dosáhnout zlomu v konfrontaci mezi Západem a Východem. Těsně před schůzkou vrcholných představitelů zemí NATO připomíná, že organizace vznikla s cílem zabránit válečným konfliktům, k nimž ale svou aktuální politikou naopak přispívá.
Svou motivaci vysvětluje v článku pro týdeník Weltwoche:
„Evropa se připravuje na válku. Každý den ohlašují otevření další etapy na cestě do pekel. Jsme tím bombardováni každý den: stovky miliard eur na Ukrajinu, umístění jaderných zbraní uprostřed Evropy, nábor našich synů do cizích armád, mise NATO na Ukrajině, vysílání evropských vojenských jednotek na Ukrajinu. Přátelé, mám pocit, že vojenský vlak nemá brzdy a strojvůdce se zbláznil. Musíme stisknout záchrannou brzdu, aby z vlaku vystoupili alespoň ti, kteří chtějí a nebyli vtaženi do války.
Víte, války vždy končí jinak, než bylo původně plánováno. Proto dnes miliony mladých Evropanů leží v masových hrobech. Proto je v Evropě málo Evropanů, málo dětí. Válka zabíjí. Jeden zemře se zbraní v ruce, další při útěku, někdo na následky bombardování, někdo v nepřátelských věznicích, jiný na epidemii nebo hlad. Někteří čelí mučení, někteří čelí znásilnění, někteří jsou uneseni do otroctví. Hroby se řadí do nesčetných řad. Matky pláčou pro své syny. Ženy pláčou pro své muže. Tolik ztracených životů! Víme jedno: tam, kde vypukla válka, není z toho cesty ven. Válka nás dožene. Nemůžete se tomu vyhnout, nemůžete se před tím schovat.
Jediným lékem na válku je mír. Držte se dál od války a ať je Maďarsko ostrovem míru. To je naše poslání. Pokud nechceme, aby nás dostihla válka, musíme ji zastavit.“
V minulých dnech došlo k dalšímu vystupňování války na Východě. Z Ukrajiny byl zasažen muniční sklad ve Voroněži, což mělo za následek vyhlášení výjimečného stavu v oblasti. Rusové odpověděli masivním náletem a bombardováním, v jehož důsledku došlo mj. i k destrukci jedné z budov dětské nemocnice v Kyjevě. Podle dostupných důkazů šlo o zásah ruskou „vysoce přesnou“ raketou Ch-101. Ruská strana samozřejmě tvrdí, že se tak stalo v důsledku sestřelu jejich rakety protivzdušnou obranou. Věř kozáče čemu chceš. Zelenskyj samozřejmě slíbil odplatu, ke které vzápětí i došlo masivním útokem dronů na rozvodnu a sklad ropy ve Volgogradské oblasti. A co bude následovat?
Podobné zprávy, informace a následné komentáře samozřejmě přispívají k rozfoukávání ohně, který by jinak skomíral. Zbrojovky a jejich majitelé na obou stranách zažívají žně. Mrtví jsou pro ně jen polínky pod kotly, ve kterých se taví jejich zlato. Západ před vrcholnou schůzkou NATO ohlašuje, kolik dodá nových raket, protiraketových systémů, tanků, stíhaček a bůhvíčeho ještě. Zkusme si jen představit, kolik by se za prostředky použité v této zbrojní extázi dalo postavit třeba jen těch dětských nemocnic.
Jenže na tom zájem není, to není ani zdaleka takový džob.
Proč je Maďarsko jedním z mála ostrovů míru v Evropě? Protože má rozumného vůdce, kterého zájmy zbrojařů a dobrodruhů šilhajících po prospěchu z cizího nechávají chladným. Je snad kromě Roberta Fica jediný, kdo odolává krysařským vábničkám zbrojařů a jejich slouhů. Zkusil jsem si na jeho místě představit Fialu. V Kyjevě určitě. U černošské ženy v Bílém domě snad. Ale v Moskvě či v Pekingu? Nepředstavitelné.
Sotva lze pochopit motivaci lidí typu Fialy či Černochové, kteří vědomě přispívají k tomu, aby válka měla být z čeho živa, namísto toho, aby zůstali živí lidé. Co jim brání v tom, aby místo iniciativy muniční, kterou se chlubí, se připojili k iniciativě mírové? Zjevně je to mimo možnosti jejich chápání.
Cože se ale dělá válečným koním u jejich mord taková pěna?
Producentka pořadů Aby bylo jasno Jana Bobošíková a s ní spolupracující ekonomka Hana Lipovská se v minulých dnech zúčastnily v katarském Dauhá konference Ekonomové pro mír. Prezence průběhu akce přinesla mj. pozoruhodný závěr: potvrdily si, že zbrojařům s jídlem roste chuť a to poslední, co je zajímá, je mír. Válka, zbrojení, to je to, co potřebují k tomu, aby mohli šroubovat své zisky. A moc, do které je investují, protože potřebují její podporu. Existuje proti tomu obrana: z těch zisků jim podstatnou část sebrat. Radikálně je zdanit, třeba formou windfall tax, ve prospěch něčeho, co má pozitivní smysl.
Zisky by se tak mohly přelévat užitečnějším směrem než do nových či stupňujících se zbrojních zakázek. Nejsem ekonom, ale cítím, že tohle by mohlo fungovat. Pokud by ovšem vládci chtěli prospět lidem namísto sobě. Máme snad takové?
Štvavé vlády, které nešlapou válce na krk, ale naopak ji krmí, si zaslouží být odejity. Co nejrychleji. Čím dříve si to evropští občané nezaslepení propagandou a nenávistí uvědomí, tím lépe.
Pokud nechceme, aby nás válka dostihla, musíme ji zastavit – nezbývá než s Orbánem opakovat.
Proč to jde v Maďarsku, proč to jde na Slovensku, proč u nás ne?