Růst vlivu Číny, Indie a globálního Jihu spolu s obecnějším trendem identitární politiky a nerovností posiluje evropský nacionalismus „vyčerpaných a degradovaných“.
Nedávné parlamentní volby ve Francii zmírnily obavy z další krajně pravicové vlády v EU, píše italský filosof Lorenzo Marsili. Je však třeba dále zkoumat příčiny vzestupu krajně pravicových hnutí v Evropě. Podle autora sehrávají svou roli faktory jako rostoucí vliv Číny, Indie a zemí globálního Jihu v současném měnícím se světě, které naznačují marginalizaci Evropy.
Tradičně byla za hlavní hnací sílu populismu považována ekonomika, ale s rekordně vysokou zaměstnaností a významnými veřejnými investicemi toto vysvětlení ztrácí na síle. Někteří připisují nárůst populismu odporu proti klimatickým politikám, jako jsou daně z benzínu nebo vyšší náklady na energie. Na druhou stranu má ale tato politika pozitivní dopady – například v Itálii lidé těží z iniciativ v oblasti obnovitelných zdrojů energie. Podobu evropské politiky však stále utváří složitá souhra ekonomických, politických a environmentálních faktorů.
Mnozí analytici spojují vzestup krajní pravice v Evropě s otázkou migrace. Voliči reagují na příliv migrantů a měnící se kulturní dynamiku. Toto vysvětlení je však neúplné. V kosmopolitních městech, jako je Londýn, Paříž a Milán, kde jsou migranti prominentní, dosahuje krajní pravice ve volbách slabých výsledků. Naopak ve venkovských oblastech a ve východní Evropě, kde je migrantů málo, získává krajní pravice větší podporu. Ačkoli migranti mohou zatěžovat veřejné služby, narativ o „migrantech, kteří kradou pracovní místa“, je neopodstatněný, nezaměstnanost totiž zůstává nízká.
Vzestup nacionalismu, nejen krajní pravice, se v Evropě dostává do popředí, protože kontinent čelí výzvám globální konkurence, historické dynamiky imperialismu a nerovnosti, argumentuje autor.
Navzdory konci kolonialismu přetrvává psychologická propast mezi „prvním“ a „třetím“ světem, přičemž Evropané mají vnímanou výhodu v možnostech a svobodách. Evropa však nyní čelí výzvě technologického zaostávání, geopolitické nejistoty a roztříštěnosti národních států. Tento úpadek podnítil vzestup nacionalistických hnutí, která hledají jednotu a smysl v měnícím se světě. Autor píše, že současný evropský nacionalismus je „nacionalismus provincializovaných, degradovaných a vyčerpaných.“
Nacionalistická pravice se zaměřuje na migranty a menšiny, aby posílila pocit sounáležitosti, a vyvolává v Evropě kulturní války. Zatímco někteří mohou pociťovat uspokojení z evropských bojů, nacionalismus je ve skutečnosti na vzestupu celosvětově, od Indie po Spojené státy. Posun směrem k nacionalismu odráží širší trend politiky založené na identitě a společenském rozdělení, což signalizuje složitou budoucnost Evropy i světa.
Moderní doba se vyznačuje dezorientací, strachem a úzkostí, které má nacionalismus řešit. Globální změny podporují celosvětové postoje typu „moje země na prvním místě“, takže Evropa už není nijak unikátní a je jen jednou z mnoha obávaných částí nejistého světa.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.