Místopředseda Výboru předsedů VS OSN Jan Kavan hodnotí ve svém komentáři politiku nového íránského prezidenta Masúda Pezeškiana, který představuje reformistický proud.
V Íránu se 19. května v horách zřítila americká helikoptéra a na její palubě zahynulo 7 předních představitelů státu, včetně konzervativního prezidenta Ebráhíma Raísího a ministra zahraničí Hosejna Amírabdolláhjána. Nejvyšší vůdce a de facto hlava státu Ajatolláh Alí Chameneí vypsal nové prezidentské volby. Nikdo však neočekával jakékoliv změny. Dozorový Výbor (revoluční) obdržel přihlášky 80 kandidátů, z nichž 74 vetoval a ze zbylých šesti 2 později rezignovali. Ze čtyř, kteří šli do volebního boje byli tři známí konzervativci vedení bývalým jaderným vyjednavačem Saídem Džalílíem který odmítá jakákoliv vstřícná gesta vůči Západu a prosazuje tálibánskou formu vlády. Džalílí nakonec ve volbách skončil druhý a překvapivě vyhrál jediný reformista 69letý kardiochirurg Masúd Pezeškian, bývalý ministr zdravotnictví ve vládě reformistického prezidenta Mohammada Chátamího v letech 2001 až 2005.
Ve druhém kole, v němž se 2. července počet hlasujících prudce zvýšil z méně než 40 % v prvním kole na 49,7 % (ze 61 milionů voličů) získal Pezeškian o 2,7 milionů hlasů více než Džalílí a vyhrál s 53,7 %. Evidentně se aspoň někteří voliči domnívali, že by mohli prohlasovat nějakou změnu.
Pezeškian není ve světě moc známý. V českých médiích se o něm čtenáři nedozvěděli vůbec nic kromě několika vět, že v represivním Íránu proběhly volby, které vůbec nic nezmění. Je samozřejmě možné, že k žádné významné změně nedojde, ale bylo by absurdní a nezodpovědné se nezajímat o politika, který se o tu změnu chystá snažit.
Pezeškian se narodil ve městě Mahábád v západní ázerbájdžánské provincii Íránu. Jeho otec patří k ázerbájdžánskému etniku a matka je Kurdka. Hovoří ázerbájdžánsky, persky, kurdsky, arabsky, turecky a anglicky. Vystudoval na lékařské fakultě Harvardské univerzity, kde se značně zjemnil jeho původně antiamerický postoj z jeho studentských teheránských let v době revolučních protestů proti vládě šáha Pahlavího. V době, kdy v íránském Tabrizu vedl lékařskou univerzitu, prosadil založení 600 klinik v zemědělských krajích Východní Ázerbajdžánské provincie, za což si vysloužil uznání od Světové zdravotnické organizace (WHO). Dodnes jednou týdně operuje své pacienty.
Pezeškian se dvakrát pokusil o prezidentskou kandidaturu, a to v letech 2013 a 2021, ale byl diskvalifikován Dozorovým výborem, složeným z kleriků a vládních právníků. To už byl totiž známý jako aktivista, který prosazoval především občanská práva íránských žen. V tom měl plnou podporu své ženy Fatemeh Madžidi, se kterou se seznámil na medicíně, kde vystudovala gynekologii. Bohužel se v 90. letech zabila při autonehodě spolu s jedním z jejich dětí.
Její smrt Pezeškiana hluboce zasáhla a později přiznal, že „bylo pro mne nesmírně těžké pokračovat v životě“. Pezeškian se ze své lásky k Fatemeh vyznal i během volební kampaně. Mezi íránskými politiky je takovéto vyznání krajně nekonvenční a slzet před kamerou při vzpomínce na partnerku je ještě vzácnější. Pezeškian pak sám vychoval jejich další tři děti a nikdy se již neoženil. Ali Vaez, íránský ředitel Mezinárodní krizové skupiny, to okomentoval: „Slíbil, že stejně jako zůstal věrný své rodině za absence jejich matky, zůstane věrný íránskému lidu“.
Pezeškian prohlásil, že chce vést Írán k větší prosperitě, k sociální spravedlnosti a k většímu dialogu se Západem. Ve svém článku v Tehran Timesech (píšících anglicky) napsal, že v zahraniční politice chce posílit vztahy se spojenci, jakými jsou Rusko („oceňovaný strategický spojenec“) a Čína, a „zlepšit vztahy se všemi sousedy a také s globálním Jihem“, ale současně je otevřený ke spolupráci s Evropskou unií a dodal, že Írán „nebude reagovat na nátlak ze strany USA“. Zlepšení vztahu s Evropou ovšem také podle něho závisí na „schopnosti Evropy nepromítat své interní spory do zahraniční politiky a shodnout se na společné vstřícnosti vůči Teheránu“, napsal Pezeškian. S některými kroky svého předchůdce se nový prezident ztotožnil, například se chce aktivně účastnit Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) i práce v rámci BRICSu.
Jeho klíčovým podporovatelem je Džavád Zaríf, nyní profesor na univerzitě, ale ve vládě mírně reformistického bývalého prezidenta Hasana Ruháního byl ministrem zahraničí. Tento absolvent Harvardu byl hlavním architektem jaderné dohody (JCPOA) s USA. Jeho americkým partnerem a významným přítelem byl John Kerry, Obamův ministr zahraničí v letech 2013 až 2017. Tito dva politici prosadili v roce 2015 vstřícné vztahy mezi oběma státy, a to poprvé od revoluce z roku 1979. Podle JCPOA se Írán zavázal neobohacovat uran a používat svou jadernou energii pouze pro mírové účely. Zrušení sankcí prezidentem Obamou vedlo ke zvýšení životní úrovně mnoha íránských obyvatel. Bohužel krátce po svém nástupu k moci Donald Trump v roce 2018 smlouvu JCPOA zrušil a uvalil na Írán obrovské sankce, zvláště na ropný průmysl a finanční sektor, v rámci tzv. „maximálního tlaku“.
Po zrušení JCPOA a porušení smlouvy ze strany USA, neměl už Írán žádný důvod neobohacovat svůj uran. V době podepsání JCPOA byl, podle amerických znalců, Írán více než rok od tzv. zlomového data, kdy by byl schopen vyrobit jadernou zbraň. Nyní – podle amerického ministra zahraničí Anthony Blinkena – mu k tomuto datu chybí jen několik málo týdnů. Trump tedy dosáhl přesně opaku toho, o co šlo USA – tedy zamezit, aby se Írán stal jadernou mocností.
Tato nová situace značně ztěžuje Pezeškianovi realizovat jeden z jeho proklamovaných cílů, tj. obnovení JCPOA, a to nemluvě o pravděpodobnosti, že v listopadu 2024 může být Donald Trump znovu zvolen americkým prezidentem. V tom případě by se Pezeškianovi nepodařilo zabránit jadernému vyzbrojení Íránu. Jeho nadějí by mohlo být zvolení Kamaly Harrisové demokratickou prezidentkou USA, neboť současná viceprezidentka USA dala najevo, že obnovení JCPOA má její jisté sympatie.
Pezeškian mezi své slibované změny zahrnul i zrušení povinného nošení hidžábu pro ženy, umožnění přístupu k internetu a jednání s USA o ukončení současných sankcí. K tomu mu má pomáhat Mohammad Džavád Zaríf, který nyní předsedá vládnímu sboru poradců. Rovněž se očekává, že Pezeškian jmenuje jako svého ministra zahraničí Sejeda Abbase Arakčího, který byl Zarífovým náměstkem.
Pezeškian uznal, že pro něj nebude snadné prosadit jeho reformy, neboť v Íránu má prezident jen omezené pravomoci a poslední slovo má Nejvyšší vůdce Chameneí, s nímž Pezeškian nechce jít do otevřené konfrontace. Ali-Akbar Mousavi Khoeni, bývalý reformistický zákonodárce, který nyní žije v USA, poznamenal, že Pezeškian vždy dával přednost vyjednávání před konfrontací, ale předpověděl, že „rozpory nastanou ve chvíli, kdy se bude snažit své ideály realizovat“. Zatím se Pezeškian bude snažit prosadit jisté reformy v rámci existujícího pořádku. Ajatolláh Chameneí, který ho dříve vetoval, ho zatím podporuje, neboť, jak napsal íránský analytik Abbas Abdí, „systém se dostal do slepé uličky a pochopil, že je nutné upravit směr vývoje a zabránit tak jeho zhroucení“. A v rozhovoru z Teheránu dodal, že Pezeškian je muž, kterého je nutné mít u kormidla, a tak máme jistou naději, že se Írán otevře“.
Pragmatický Pezeškian si je vědom, že získal jistý, i když jistě omezený, prostor pro změny, ale je otázkou, zda se s tím smíří, až narazí na jeho hranice. S tím už má jisté zkušenosti, když kritizoval korupci církevních kruhů. Ilustrativní je jeho přístup z doby, kdy byl ministrem zdravotnictví. Zabýval se úmrtím ve vězení íránsko-kanadské novinářky Zahry Kazemi v roce 2003 a tehdy po pitvě, kterou provedl, došel k závěru, že byla zabita úderem do hlavy, což bylo v rozporu s tvrzením prokurátora, že zemřela na infarkt. Nedovolil si však jít dále a nereagoval na tvrzení rodiny zavražděné, že prý měla na těle další značná zranění.
Pezeškian bude mít proti sobě i většinu v íránském parlamentu, kterému dominují stoupenci jeho rivala Saída Džalílího. Alí Šarí‘atí, člen íránské Hospodářské komory, k tomu poznamenal, že „jeden z největších problémů, kterému bude Pezeškian čelit, bude snaha stínové vlády vedené Džalílím, jeho práci zcela překazit“ a dodal, že „korupce, a zvláště ekonomické výhody, které pro korupční sítě plynou ze sankcí, je motivují, aby zabránili případným úspěchům diplomatického jednání a nedovolili zrušení amerických sankcí“.
V nedávném projevu Pezeškian prohlásil, že „jsem přišel usilovat o trvalý mír a spolupráci v regionu a také o dialog a konstruktivní interakci se světem“.
Pezeškian si je vědom, že ve vztazích se Západem převládá napětí i díky íránským dodávkám dronů Rusku pro jeho válku s Ukrajinou. Po svém zvolení prezidentem Pezeškian telefonoval ruskému prezidentu Putinovi, aby ho ujistil o pokračující podpoře Teheránu pro Moskvu.
V Teheránu ohledně Pezeškiana vládne zatím opatrný optimismus, ale většina lidí je přesvědčena, že k žádným významným změnám nedojde před americkými volbami v letošním listopadu. To všem nevylučuje, že by se obě strany mohly pokusit obnovit jednání o deeskalaci napětí na okraji plenárního zasedání Valného shromáždění OSN letos koncem září. V tu dobu bude v OSN probíhat tzv. Summit o budoucnosti, který se bude zabývat různými snahami o snížení napětí, o dosažení příměří v probíhajících ozbrojených konfliktech, o dohodě ve věci klimatických změn a důraz bude kladen i na problematiku AI (umělé inteligence) a jejího možného zneužití.