Politolog Petr Drulák míní, že sestavování nové EK popírá demokratické principy. Proč?
Když Ursula von der Leyenová v červenci získala podporu Evropského parlamentu i šéfů evropských vlád pro pokračování v čele Evropské komise, bylo zřejmé, že bruselská instituce bude dalších pět let pokračovat v útocích na evropskou bezpečnost, prosperitu, demokracii a svobodu. Prvním útokem je už její samotné složení. Nominace komisařů sice obdržela od vlád, ale v nejméně dvou případech je však odmítla a vyžádala si jiná jména. O rozdělení kompetencí rozhoduje sama. Co sestavila, popírá základní demokratické principy. Evropští občané mají dost boje s klimatem i války s Ruskem. Ale nová Komise udělá vše pro pokračování stávajícího směřování. Leyenová navíc ukázala, proč se jí v Bruselu přezdívá královna, o všem podstatném bude rozhodovat sama.
Ačkoliv voliči dali v evropských volbách najevo, že mají dost Green Dealu (nikdo neutrpěl takovou porážku jako Zelení), směřují na klíčová místa klimatičtí fanatici. Neplatí to přitom nutně o komisařce pro životní prostředí Jessice Roswallové. Jako pravicová neoliberálka nemusí patřit k nejzanícenějším podporovatelům politiky ničící průmysl a zemědělství v Evropě. Na druhou stranu ve švédské politice, z níž přichází, je kritika Green Dealu nemyslitelná. Mnohem závažnější je však nominace španělské progresivistky Teresy Riberové za první místopředsedkyně Komise. Její portfolio nazvané „čistý, spravedlivý a konkurenceschopný přechod“ zahrnuje i hospodářskou soutěž, jednu z nejdůležitějších bruselských politik. Tato fanatická technokratka Green Dealu proslula bojem proti uhlí i jaderné energii. V Bruselu dostala za úkol snížit ceny energií větší podporou obnovitelným zdrojům. Klíčový rezort energetiky získává dánský socialista Dan Jørgensen; někdejší ministr pro klimatické záležitosti, který o boji s klimatem napsal knihu. Klima bude patřit i úkolům francouzského místopředsedy Komise Stéphana Séjourného, který odpovídá za vnitřní trh, což v pojetí Leyenové zahrnuje důslednou dekarbonizaci evropské ekonomiky.
Klima se objevuje i v názvu portfolia nizozemského komisaře Wopke Hoekstry. Potom co všechno podstatné v této oblasti rozebrali jeho zmínění kolegové, ukládá mu předsedkyně potírání dezinformací o klimatu. Poučit se může třeba ve Francii, kde je zpochybňování lidského podílu na klimatické změně považováno za extrémismus, který ve veřejné debatě nemá místo. Leyenová letos v Davosu prohlásila dezinformace za vůbec nejvážnější hrozbu, boj proti svobodě myšlení povede na více frontách. Finská místopředsedkyně komise Henna Virkkunen, jíž byla svěřena „technologická svrchovanost, bezpečnost a demokracie“, má v rámci digitalizace a umělé inteligence na starosti také „Evropský demokratický štít“. Štít nás má chránit před dezinformacemi, tedy před informacemi, ať už pravdivými či nikoliv, které se Leyenové a jejím kolegům nehodí do krámu.
Ačkoliv průzkumy veřejného mínění ukazují, že Evropané nechtějí válku, Leyenová dala svými nominacemi najevo, že svoji rétoriku o neomezené podpoře Zelenského režimu ve zničující válce s Ruskem myslí naprosto vážně. Zajistí, že pokud se Američané začnou stahovat, Evropa přebere v celém průšvihu hlavní roli. Vysokou představitelkou pro zahraniční a bezpečnostní politiku se stává bývalá estonská premiérka Kaja Kallasová, která svými protiruskými postoji převyšuje i běžný pobaltský standard a dostala se na ruský sankční seznam; skvělý předpoklad k vyjednávání o míru. Asistovat jí bude Andrius Kubilius, bude mít na starosti obranu a vesmírné programy. Proslul nejen rusofobními postoji ale i asociální neoliberální politikou, kterou v době finanční krize z pozice premiéra prosazoval na účet litevských důchodců. V tom si může podat ruku se svým bruselským kolegou, dlouholetým komisařem Dombrovskisem, který podobně dusil své Lotyše. Asociální neoliberalismus a rusofobní neokonzervativismus jsou v Bruselu v kurzu; pobaltské státy zde nabízejí mimořádné talenty.
Za pozornost také stojí techniky moci, které Leyenová nasadila. Otevřeně zlikvidovala Francouze Thierryho Bretona. Dokázala to i přesto, že Macron Bretonovi slíbil, že bude pokračovat. Jeho konce netřeba litovat. Svoji agendu vnitřního trhu využíval k cenzurním opatřením vůči sociálním sítím, což ho přivedlo do konfliktu s Elonem Muskem. Skončil však proto, že nebyl Leyenové dostatečně poddajný; teď o ní vykládá, že je diktátorka.
S Macronem se kvůli tomu hádat nemusela. Bretonovo portfolio svěřila Macronovu chráněnci, již zmíněnému Stéphanu Séjourné, který postrádá odborné kompetence, a nehrozí, že by hájil jakýkoliv vlastní názor. Nejen že si slabým komisařem pojistila Macronův souhlas s popravou Bretona, ale také si pojišťuje, že bude v důležitém portfoliu sama rozhodovat. Stejnou metodu zvolila, když svěřila rovněž významné zemědělství neznámému Lucemburčanovi s minimálními zkušenostmi, který svoji kvalifikaci pro tento post obhajoval farmářským příbuzenstvem, či rozpočtově silnou rozvojovou spolupráci Čechu Jozefu Síkelovi, který si raději žádné argumenty dokládající jeho kvalifikaci raději ani nevymýšlí.
Jinými nominacemi si Leyenová může zavázat vlády, které jí nejsou nutně nakloněné. Italská premiérka Meloniová si jistě nemůže stěžovat, že její nominant, bývalý guvernér jihoitalské Puglie, získal odpovědnost za regionální rozvoj a kohezní fondy. Podobný může být i příběh slovenského komisaře Šefčoviče, jenž se ziskem obchodní politiky stává těžkou vahou nastupující Komise. Možná si tím Leyenová chce zavázat vrtkavého premiéra Fica, ale také může jen dávat najevo spokojenost s dosavadní Šefčovičovou loajalitou. Na druhou stranu nad maďarským premiérem Orbánem očividně zlomila hůl. Jeho komisař Várhelyi, který měl dosud na starosti rozšiřování, vyfasoval zdravotnictví a zacházení se zvířaty. Ale Orbán od Bruselu v tomto ohledu nejspíše nic nečeká.
Leyenová rovněž bude těžit z překryvů kompetencí. Různé stránky Green Dealu si může nárokovat zhruba polovina z nich, podobně je tomu se zahraničním vztahy i tím, co v Bruselu orwellovsky nazývají obrana demokracie. Nevyhnutelné kompetenční konflikty umožní předsedkyni vystupovat jako arbitr všude, kde se jí to bude hodit.
Nominace budou muset ještě projít Evropským parlamentem. Jde však o europoslance, kteří Leyenovou schválili do čela komise, a to s výraznější většinou než před pěti lety. Také před několika dny vyzvali USA a další dodavatele raket, aby je Ukrajině povolili odpalovat do hloubi ruského území; to se neobejde bez obsluhy západních vojáků a Rusové pohrozili přímou odvetou vůči těmto zemím. Pokud během slyšení, na nichž europoslanci budou „grilovat“ kandidáty na komisaře, dojde k nějakým zádrhelům, půjde o drobné nehody, které Leyenovou nijak neohrozí.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!