Politolog Petr Drulák hodnotí první nominace, které provedl nově zvolený prezident USA Donald Trump. V čem budí obavy a v čem naděje?
Donald Trump oznámil první nominace klíčových členů své administrativy. Plně vyjadřují rozpornost, která poznamenává jeho osobnost i politické jednání. Budí obavy i naděje. Jeho zahraničněpolitický tým je podle očekávání děsivý nekritickou podporou Izraele, která patrně předčí i to, co předváděla dosluhující Bidenova administrativa. K Ukrajině naopak můžeme očekávat mnohem pragmatičtější přístup, což může být pro Evropu zpráva velmi dobrá i velmi špatná.
Nadějné jsou nominace, které dávají příslib přehodnotit hluboce škodlivé směřování politického Západu v oblastech svobody projevu, migrace, klimatu či zdravotnictví. Pokud trumpovci doma uspějí, jednak vytvoří tlak na Macrony, Leyenové a další západoevropské oportunisty, kteří ve vysokých funkcích Evropě důsledně škodí, a jednak posílí ty proudy v evropské politice, které takové přehodnocení chystají. Také bude vzrušující pozorovat, jakým způsobem se nezkušení trumpovci katapultovaní do vlivných pozic utkají se strukturami hlubokého státu a neposedný oligarcha Elon Musk sžije s rolí veřejného činitele.
Jádro Trumpova zahraničně politického týmu bude tvořit člen Sněmovny reprezentantů z Floridy Mike Waltz ve funkci poradce pro národní bezpečnost, floridský senátor Marco Rubio jako ministr zahraničí, novinář ze stanice Fox Pete Hegseth jako ministr obrany, kongresmanka Elise Stefanik jako velvyslankyně u OSN. Všichni prosluli kritikou Bidenovy administrativy za to, že není dostatečně proizraelská, a to i přesto, že Biden se nikdy neodvážil izraelské vládě v čemkoliv oponovat. A budou na stejné vlně s Trumpovým židovským zetěm Jaredem Kushnerem, který nahlas přemýšlí, jak zajistit Gazu bez Palestinců, kde budou mít američtí a izraelští developeři volnou ruku ke stavbě luxusních hotelů.
Ale i této ultrasionistické skupině se svým extrémismem vymyká křesťanský fundamentalista Hegseth, který se nechal potetovat křižáckými symboly spojenými s evangelikálním sionismem. Dnes vyzývá k útoku na Írán a říká, že „amerikanismus a sionismus jsou v čele boje za budoucnost západní civilizace a svobody“. Má blízko k radikálnímu proudu „reformované rekonstrukce“, která vyhlíží brzkou obnovu jeruzalémského chrámu, tedy zboření mešity al-Aksá, a Ježíšův druhý příchod. Ze stejného těsta je další evangelikální fanatik a bývalý arkansaský guvernér Mike Huckabee, který se chystá na post velvyslance v Izraeli, o Západním břehu mluví výlučně jako o izraelských zemích Judea a Samaří. Neokonzervativci jako John Bolton jsou z těchto nominací nadšeni.
Slaboulinkým hlasem rozumu může být nová koordinátorka zpravodajských služeb Tulsi Gabbardová. Tato havajská kongresmanka hindského vyznání před lety podporovala levicového Bernieho Sanderse a byla zvolená za demokraty, ale rozešla se s nimi kvůli válečné politice Bidenovi administrativy. Má zdravé patriotické instinkty, které ji v minulosti vedly ke kritice amerického zasahování na Blízkém východě. Její hlas nemusí zaniknout, pokud bude posílena viceprezidentem Vancem, tento umírněný katolík se alespoň odvážil varovat před válkou s Íránem a veřejně říci, že americké a izraelské zájmy se nemusí vždy překrývat.
Mnohem méně černobílá bude pozice k Ukrajině. Zástupná válka s Ruskem očividně není pro nikoho z týmu hlavní prioritou. Nicméně Waltz a Rubio jsou bytostnými jestřábi, kteří odmítají jako nepřijatelné ponížení každou dohodu s Ruskem, kterou Američané neprosadí z pozice síly. Ale nezdá se, že by Američané byli v pozici, kdy by mohli Rusku cokoliv diktovat. Je celkem pravděpodobné, že budou hledat kompromis, který nutně bude pro Ukrajinu zklamáním. Proto Bidenova administrativa po prohraných volbách udělala další eskalační krok a povolila Ukrajině raketové útoky na Rusko. Do poslední chvíle dělají vše, aby zabránili dohodě.
Uvidíme, zda Evropané vezmou změny ve Washingtonu jako signál k přehodnocení dosavadní podpory válce nebo se nechají unést utopií o vlastní geopolitické roli hlavního protivníka ruských zájmů ve východní Evropě. První cesta by znamenala počátek rozumného omezování škod, druhá cesta, k níž z Washingtonu Evropany ponoukají, přinese ještě hlubší škody evropským ekonomikám a Evropu přiblíží přímému střetu s Ruskem, nad nímž si Američané umyjí ruce. Nová administrativa plná protičínských jestřábů navíc bude tlačit na Evropu, aby omezila vztahy s Čínou.
Trumpovy USA nebudou pro Evropu jednodušším partnerem. Mohou být však inspirací tím, čeho dosáhnou v domácí politice. Trump se krátce po zvolení jednoznačně vyjádřil proti jakékoliv cenzuře. I když každá vláda a korporace má tendenci potírat informace, které se jí nehodí, lze očekávat, že za Trumpa a Muska budou tyto tendence přinejmenším slabší než za předchozí garnitury. Nominace naftaře a výrazného kritika klimatického alarmismu Chrise Wrighta na post ministra energetiky může zbrzdit greendealové šílenství, neboť evropští klimatičtí fanatici přicházejí o atlantického spojence.
Velmi vážně bere Trump boj s masivní nelegální migrací. Uvidíme, co bude s Trumpovým slibem masových deportací nelegálních migrantů, jejich počet se odhaduje na jedenáct milionů. Zatím se na deportacích shodují jak nový obránce hranic Tom Homan, s předchozí zkušeností šéfa imigračního a celního úřadu, tak i nová ministryně bezpečnosti Kristi Noemová, dosud guvernérka Jižní Dakoty, i Stephen Miller, který v minulé Trumpově administrativě razil tvrdou politiku odsunů a dnes mu připadne důležité místo zástupce šéfky prezidentova štábu. Vzhledem k tomu, že hned několik západoevropských národů je životně ohroženo vlastní neschopností poradit si s masovou migrací, mohou dát úspěšné masové odsuny nelegálních migrantů za Atlantikem vzpruhu řešením, jichž se v Evropě zatím nikdo neodvažuje.
Asi nejodvážnějším Trumpovým personálním rozhodnutím je vyslat Roberta Kennedyho do čela ministerstva zdravotnictví. Syn zavražděného senátora a synovec zavražděného prezidenta patří spolu s Gabbardovou k demokratům, kteří se po znechucení se svojí stranou rozhodli pro Trumpa. Kennedy je zapřisáhlým nepřítelem farmaceutických koncernů, které ovládají a korumpují veřejné zdravotnictví. Odvážně rozkrýval jejich machinace během covidové krize, za což si vysloužil nálepku dezinformátora. Jde o typický dvojí metr. Zatímco nepřesné či nedoložitelné údaje kritiků covidismu jsou okamžitě cenzurovány a odsuzovány jako dezinformace, prokazatelné lži jeho architektů a podporovatelů i dnes procházejí bez jakékoli ostrakizace.
Kennedy se pouští do hrozivého boje. Zatímco pověstný vojensko-průmyslový komplex je ročně živen necelými třemi procenty amerického HDP, zdravotnictví vyjde na šestinásobek. Vyhlašuje válku zájmům, proti nimž jsou i ti největší zbrojaři malé ryby a které stejně jako zbrojaři necítí žádné zábrany při jejich prosazování. Pro svět bude důležité, kam až se dostane při rozkrývání covidových zločinů či reformě Světové zdravotnické organizace, která se po svém covidovém selhání pokouší převzít nové kompetence. Podaří se mu dostat před soud Billa Gatese a Anthony Faucciho? Pro Američany bude možná ještě důležitější boj se závislostí na legálních opiátech, na níž farmaceutické firmy každoročně miliardy dolarů vydělávají.
K tomu, aby boje o migraci, Green Deal a zdravotnictví byly úspěšné, bude třeba zvládnout justici. Na jedné straně je formálně nezávislá na výkonné moci, na druhé straně navázaná na hluboký stát a propojená progresivistickou ideologií s předchozími demokraty. Leccos lze ovlivnit skrze ministerstvo spravedlnosti. Do jeho čela vysílá Trump dalšího floridského kongresmana Matta Gaetze, s pověstí ranaře chystajícího čistky, jako náměstek mu bude asistovat Trumpův advokát Todd Blanche. Mainstreamová média nad těmito nominacemi běsní. Jejich smysl či nesmysl se ukáže s odstupem, testem bude, zda Trumpovi pomou prosadit slibované radikální změny.
Totéž platí i o nové roli Elona Muska, který má s dalším miliardářem Vivekem Ramaswamym zefektivnit veřejnou správu. Pokud se byznysmeni do něčeho takového pustí, obvykle to nekončí dobře. Většinou nepochopí, že veřejnou správu od podnikání dost věcí odlišuje. Navíc není zřejmé, že Musk bude schopen v rámci administrativy vůbec fungovat. Vyrovná se s novou zkušeností být součástí týmu, kterému nešéfuje?
Ale když kritici vyčítají Muskovi, Gabbardové či Hegsethovi nedostatek administrativních zkušeností, zapomínají na dvě důležité věci. Zaprvé, největší americká fiaska byla často dílem těch nejzkušenějších a nejkompetentnějších (invaze od Iráku pod vedením Cheneyho a Rumsfelda, stahování z Afghánistánu pod vedením Bidena a Austina). Zadruhé, Amerika se dostala do bodu, kdy je třeba řadu politik zásadně přehodnotit, a to s lidmi formovanými systémem tak úplně nejde. V Evropě jsme na tom podobně.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!