V roce 2023 se Sicílie umístila na šestém místě mezi regiony s nejvyšší nezaměstnaností mladých lidí v Evropské unii. Na Sicílii nemá práci 42 % osob ve věku 15 až 24 let, konkrétně asi 214 000 mladých lidí. Ti, kteří práci mají, často pracují za mizerných podmínek.
V loňském roce jsme se pro Spiegel vydali na ostrov a hovořili s téměř desítkou mladých Sicilanů o jejich zkušenostech na sicilském trhu práce, uvádí autorka příspěvku Sara Guglielmino. Většina z nich si přála zůstat v anonymitě z obavy, že nenajdou práci. Jejich příběhy se však shodují: ať už pracují v zemědělství, pohostinství nebo ve stavebnictví, někdy dostanou výplatu na konci dne, jindy na konci týdne. Často v hotovosti na ruku a na černo. Zaměstnanci málokdy dostanou smlouvu, a když už ji dostanou, plat, dovolená a pracovní doba často nejsou nic víc než číslo na papíře: výše mzdy závisí na tom, jak se daří obchodu. Neexistují žádné placené sick days. O tom, kdy končí pracovní den, rozhodují zákazníci. Šéfové potřebují každého platícího zákazníka.
Někteří zaměstnavatelé jdou ještě dál. Jedna mladá žena říká, že musela vedoucímu stánku každý měsíc odevzdávat polovinu svého platu 800 eur v hotovosti. Zřejmě nejde o ojedinělý případ: podobnou zkušenost hlásí i další mladá Sicilanka, která několik let pracovala jako kadeřnice v turistickém městečku na východním pobřeží Sicílie.
Za podvodem se zřejmě skrývá taktika: někteří sicilští šéfové převádějí peníze na účty svých mladých zaměstnanců jako první. V případě kontroly se tak na výpisech objeví pravidelný plat. Zároveň zaměstnavatelé pobírají státní dotace na boj proti nezaměstnanosti mladých. Ve skutečnosti pak požadují část platu zpět v hotovosti – a využívají toho, aniž by to bylo vidět na papíře.
A toto se děje v srdci Evropské unie, v Itálii, jedné z nejoblíbenějších dovolenkových destinací na světě a třetí největší ekonomice eurozóny. Sever Itálie těží z odlivu mladých kvalifikovaných pracovníků z jihu, odbory si toto drama uvědomily příliš pozdě a italská vláda si stanovuje jiné priority.
V Itálii neexistuje minimální mzda – ta by sice mohla být krokem správným směrem, ale reálně by sotva stačila k tomu, aby vytáhla Sicílii z bídy. Minimální mzdu nemají ani Rakousko, Dánsko, Finsko a Švédsko. Přesto se tyto země vyvinuly v nejlépe prosperující státy eurozóny.
Zdá se, že problém je strukturální. Jih byl po celá desetiletí ekonomicky opomíjen severem. Právě zde sídlí automobilový průmysl, velké módní značky a strojírenství. Jen Lombardie s hlavním městem Milánem vytváří přibližně 22 % hrubého domácího produktu Itálie, zatímco jih se propadá do chudoby.
Sicilané na to dlouho reagovali odchodem. Buď na sever země, nebo od padesátých let minulého století do Německa či Švýcarska na hostující pracovní smlouvy. To znamenalo, že generace rodičů prakticky předala svým dětem a vnukům bezperspektivnost.
Celý článek najdete zde v němčině.
Psali jsme: