Publikujeme báseň Jindřišky Labské-Lipské O nespavosti.
O nespavosti
Slunce už ladně zašlo za beránek
a svatý Petr zavřel nebe bránu,
však u mě přesto nepřichází spánek
tuším, že víčka zavřu někdy k ránu.
Co se mi honí v přetěžké mé hlavě,
co mi spát nedá, co mi duši tíží?
Je to ten čas, jenž běží nesmlouvavě?
Nezvratný konec, k němuž vše se blíží?
Jsou-li to smutky nad starými časy,
po mládí stesky, nebo tajné snění?
Je to snad touha po něčem, co spasí,
co provždy smaže lidská provinění?
Dej mi svá křídla, moudrá sovo v lese,
ať mohu vzlétnout výše nežli dosud.
Životní kříž kéž lépe se mi nese
a s novou silou překonávám osud.