V únoru 1982 syrská vláda obléhala město Hamá a při sektářském násilí zabila desítky tisíc vlastních občanů.
Studie publikovaná v časopise Scientific Reports na potomcích žen, které tento masakr přežily, ukazuje genetický přenos „stresu“ napříč generacemi, což je jev dosud zdokumentovaný pouze u zvířat.
„Vědci objevili u vnuků těch, kteří přežili masakr v Hamá [město ve střední Sýrii], 14 oblastí v genomu, které byly modifikovány v reakci na násilí, jež jejich babičky zažily,“ uvádí se v textu ke studii, kterou zveřejnila Floridská univerzita v USA.
„Těchto 14 modifikací ukazuje, že epigenetické změny [modifikace vlastností organismu, které nejsou výsledkem změn v sekvenci DNA] vyvolané ‚stresem‘ se mohou skutečně objevit v budoucích generacích,“ dodává univerzitní dokument.
V únoru 1982 bylo při masakru, který nařídil tehdejší syrský prezident Háfez al-Assad k potlačení povstání v Hamá, zabito podle Amnesty International 10 000 až 25 000 lidí, většinou civilistů. Město bylo téměř měsíc v obležení, zatímco bylo bombardováno a lidé byli vystaveni mučení a hromadným popravám, přičemž následky útoku se projevily na genech syrských rodin.
„Vnoučata žen, které byly během obléhání těhotné – vnoučata, která takové násilí nikdy nezažila – nesou jeho stopy ve svých genomech.“
Podle výzkumníků vykazovali lidé vystavení násilí ještě v děloze matky známky zrychleného epigenetického stárnutí, což je typ biologického stárnutí, který může souviset s náchylností k nemocem souvisejícím s věkem.
Hlavní autorka studie Connie Mulliganová, profesorka antropologie a výzkumná pracovnice Ústavu genetiky Floridské univerzity, tvrdí, že „myšlenka, že trauma a násilí mohou ovlivnit budoucí generace, by měla lidem pomoci být empatičtější a rozhodovacím orgánům věnovat problému násilí větší pozornost“.
Podrobnější informace najdete zde a zde.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.