Nová realita vyžaduje kompletní přehodnocení přístupu Evropy k USA i k měnícímu se světu, pokud chce Evropa zůstat významným pólem v nově vznikajícím multipolárním světě.
Evropa si musí uvědomit zásadní změnu: mezi USA a Čínou se rozvíjí nová studená válka, píše singapurský analytik Shiwen Yap. Tato situace vyžaduje, aby Evropa přehodnotila svou strategii týkající se USA a měnícího se globálního prostředí, pokud si chce udežet svůj význam v multipolárním světě.
Během studené války a po ní byl světový řád sjednocen pod společným západním hodnotovým systémem, jehož klíčovým aktérem byla Evropa. Od 11. září 2001 a v důsledku krize COVID-19 však vliv Evropy na globální politiku poklesl. Nyní se americká podpora Evropy opírá především o její roli v zadržování Číny.
Asijské země se snaží ovlivňovat evropskou politiku, čímž se obrací historický vzorec evropské dominance nad Asií, zatímco hospodářský význam Evropy slábne. Přestože Evropa a USA sdílejí obavy z Číny, obě strany si uvědomují, že odklon od Číny by vedl ke značným domácím problémům.
Evropa proto musí upravit svou geopolitickou perspektivu a vnímat hodnoty jako konstantní, aliance pak považovat za flexibilní nástroje. Navzdory silným ekonomikám nemá Evropa srovnatelnou geopolitickou sílu, což poukazuje na nesoulad, zejména pokud jde o Rusko. Budoucnost transatlantického spojenectví závisí na schopnosti Evropy být soběstačná a utvářet vlastní geopolitickou realitu i v situacích, kdy její zájmy nejsou v souladu se zájmy USA.
Přístup Donalda Trumpa k zahraniční politice USA výrazně ovlivnila jeho developerská minulost. Vzájemné vztahy vnímá jako hru s nulovým součtem, kde zisk jedné strany znamená ztrátu druhé. V rámci této mentality se snaží zajistit co nejlepší dohodu pro USA.
Během svého prvního prezidentského období Trump používal toto transakční myšlení a k ostatním zemím přistupoval jako k soupeřům. Odstoupil od některých mezinárodních dohod (dohoda o íránském jaderném programu, Pařížská dohoda o klimatu), když měl pocit, že jsou pro USA nevýhodné. Jeho obchodní politika, včetně cel vůči Číně, a zaměření na financování NATO odráží snahu maximalizovat výhody pro USA před budováním trvalých spojenectví.
Trumpova vyjednávací taktika se podobá jeho realitním strategiím, kdy při diplomatických rozhovorech často uplatňuje nátlak a stanovuje šibeniční termíny (např. lhůty pro obnovení jednání o NAFTA). Tato aplikace obchodní taktiky do zahraničních vztahů významně ovlivnila globální diplomacii.
Jeho přístup se shoduje s manažerským stylem „welchismu“, který klade důraz na hodnotu pro akcionáře a vedl ke snižování počtu zaměstnanců a strategiím uzavírání obchodů, které negativně ovlivňují korporace a ekonomiku.
Trumpova zahraniční politika odráží sílící trend k transakcionismu, protože mezinárodní vztahy se stávají mezi velmocemi spíše konkurenčními. Spojené státy se více zaměřují na přímé přidělování zdrojů než na upřednostňování tradičních spojenectví, jako jsou transatlantické vztahy, a snaží se využít vztahů, včetně vztahů s Ruskem, aby mohly lépe čelit Číně.
USA pod Trumpovým vedením přijaly střednědobou strategii, která by ale mohla oslabit jejich spojenectví a snížit jejich globální vliv. Tato administrativa dává přednost přístupům, které vytvářejí vítěze a poražené, namísto spolupráce ve prospěch obou stran, což ohrožuje mezinárodní postavení Ameriky. Zatímco Asie byla na tuto změnu připravena, Evropa nikoli.
I když Evropa stále Asii ovlivňuje, asijské země mají nyní na Evropu větší vliv. Partnerství mezi Čínou a Ruskem sílí, protože čelí podobným západním hrozbám. John Kay zdůrazňuje, že úspěšné podniky prosperují díky spolupráci a kolektivní inteligenci, ale špatně nastavené výkonnostní pobídky mohou vést k zaměření na krátkodobé zisky, jako je zpětný odkup akcií, což podkopává dlouhodobý úspěch. Tento nákladný transakcionalismus je typický jak pro podnikový sektor USA, tak pro globální geopolitiku. Rizikem je, že se svět posune k hypertransakčnímu paradigmatu, kde úzké krátkodobé zájmy převažují nad kolektivními výhodami.
Tento trend podkopává základy podnikového i globálního úspěchu. Evropští lídři proto musí odpovídajícím způsobem přizpůsobit své strategie, pracovat na sladění pobídek a podporovat společné, inovativní přístupy, které využijí potenciál našeho propojeného světa, končí Yap svůj text.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.