Setkání vedoucích představitelů Rwandy a Konžské demokratické republiky v Kataru přineslo naději na urovnání války s povstalci na východě Demokratické republiky Kongo.
O Demokratické republice Kongo jsme v Argumentu! několikrát psali v souvislosti s boji povstalců ze skupiny M23 (je složena převážně z etnických Tutsiů), z jejíž podpory byla obviňována Rwanda a mezi DRC a Rwandou tato skutečnost vyvolala velké napětí. Povstalci z M23 dosáhli toho, že v zemi ovládají dvě provincie bohaté na nerostné suroviny a mají zde značný vliv. DRC a Rwanda země si pak již několik měsíců vyměňují nepřátelská vyjádření, aby nakonec až setkání v Kataru uskutečněné v úterý 18.3. bylo prvním přímým rozhovorem vůdců obou zemí a prvním pokusem o smír. Pokus o jednání mezi zeměmi totiž proběhl již jednou, v prosinci loňského roku. Schůzka mezi oběma vůdci v hlavním městě Angoly však tehdy byla přerušena poté, co se rwandský prezident nedostavil. Nyní se zdá, že Kinshasa, povstalci a Rwanda jsou ochotni vést přímý dialog, což bylo ještě před dvěma týdny považováno za vyloučené. Strana konžského prezidenta věří, že Kinshasa má po úspěšné kampani za mezinárodní izolaci Rwandy navrch a jednání budou mít výsledky ve prospěch DRC.
Jean Thierry Monsenepwo, člen koalice prezidenta DRC Felixe Tshisekediho, k setkání v Dauhá uvedl: “Především musíme uznat, že M23 nikdy nebyla nakloněna míru, protože jim byla několikrát nabídnuta ruka míru, ale nikdy ji nepřijali, ať už na setkáních prezidentů SADC, EAC nebo ECCAS. Dnes jim však bylo toto příměří uloženo nejen africkými orgány, ale především rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 2773, a k tomu můžeme přidat sankce, které na ně uvalily Spojené státy a Evropa,“ domnívá se Monsenepwo. Jaké sankce byly Rwandu uvaleny? O seznamu sankcí EU rozhodli ministři zahraničních věcí členských zemí EU na zasedání v Bruselu. Belgie dokonce s Rwandou přerušila diplomatické vztahy. Sankce se týkají osob zastávajících vedoucí funkce ve rwandských obranných silách a v organizaci M23, ale i rafinerií obviněných z nezákonného obchodu s přírodními zdroji ve východní povstalci ovládané části Konžské demokratické republiky. Zda tyto pobídky donutí Kigali k ústupkům, se však teprve ukáže.