Energetik Jaromír Janda vysvětluje, proč současná situace kolem dostavby jaderné elektrárny Dukovany připomíná nechvalně známou pohádku.
Průběh přípravy výstavby nových jaderných bloků původně v lokalitě jaderné elektrárny Temelín a aktuálně v lokalitě jaderné elektrárny Dukovany postupně začíná připomínat pohádku, jak dědeček měnil, až vyměnil. Nejen že se nemůžeme dopracovat smysluplného výsledku, a tedy realizace výstavby nových jaderných bloků, o kterých už dávno víme, že budeme potřebovat pro zajištění stabilních dodávek pro firmy a domácnosti u nás, ale postupně se také s každým posunem zhoršují a komplikují podmínky pro realizaci a zdaleka nejde jen o navyšující se cenu budoucí výstavby.
První přípravy výstavby dvou nových jaderných bloků začaly na Temelíně cca v roce 2009. Tedy před 16 lety a skončilo to neslavně v roce 2014 zrušením výběrového řízení, kdy stát s vládou v té době ČSSD společně s ANO odmítl projekt výstavby nových jaderných bloků podpořit jakoukoli formou. K tomu dnes asi není co dodat, nebo spíše raději ne – kolik nás toto chybné rozhodnutí bude stát, se ještě uvidí. Nakolik byl nebo spíše nebyl dobrý nápad jít cestou výběrového řízení už dnes také víme a dnes rovněž ponecháme stranou. A pomineme i to, že ti, kteří odmítli podpořit výstavbu v roce 2014, se dnes bijí v prsa, že už se dávno mělo začít stavět, ale když znovu sami mohli, tak se moc daleko neposunuli a stále jsme, kde jsme. Tedy sotva na začátku a jde to spíše od deseti k pěti.
V roce 2014 byly naše domácí firmy jako partneři při výběrovém řízení ve významně lepší pozici než dnes, pokud jde o jejich zapojení a podíl na projektu výstavby nových jaderných bloků. V případě všech tehdy uvažovaných dodavatelů byly naše firmy na úrovni hlavních partnerů, tedy na důstojné úrovni pro náš v jaderné oblasti zkušený/vyspělý/pokročilý průmysl. Byly dokonce v konsorciu budoucích/potenciálních dodavatelů s podílem na úrovni až 80 % na celkovém objemu projektu s možností zapojení do dalších projektů ve třetích zemích.
Po zrušení výběrového řízení na nové bloky v Temelíně, po naštěstí jen dočasné redukci týmu odborníků a po přechodné době jen omezených činností přípravy nových jaderných bloků v Dukovanech, jsme se po velkém úsilí a především poznání, že nové jaderné bloky jsou nutnost, abychom zajistili dostatečné a stabilní zdroje energie pro firmy a domácnosti u nás, dostali znovu na práh realizace výstavby nových jaderných bloků, tedy k podpisu smlouvy s vybraným dodavatelem. Bohužel v porovnání s původním zrušeným výběrovým řízením v roce 2014 jsou dnes podmínky pro domácí firmy a jejich zapojení do projektu výstavby nových jaderných zdrojů u nás podstatně horší… takže hoši ve všech vládách, včetně té z roku 2014, děkujeme!
Cena samozřejmě narostla, ale podíl zapojení domácích firem se smrsknul jak úspory v bance po Fialově inflaci. Dnes jsou naše firmy s vybraným/preferovaným dodavatelem tedy korejskou firmou KHNP v pozici v lepším případě subdodavatele anebo v horším ještě na nižší úrovni předpokládaného dodavatelského řetězce s minimální přidanou hodnotou dodávat jen to, co se nevyplatí vozit jako s nadsázkou kamení a motyky a samozřejmě jen nezávazně na základě memoranda. Ze slibovaného zapojení domácích firem na úrovni 60 %, jak ještě během výběrového řízení bylo slibováno, je najednou jen cíl a až na konci projektu (to zase připomíná pohádku, jak vlk sliboval…). Aktuálně se s velkou slávou mluví o 10 až 20 % zapojení domácích firem v případě, že bude část projektu – přesněji turbínu, případně turbínový ostrov – dodávat tuzemská korejská firma Doosan Škoda Power v Plzni. Dál už jen nezávazná memoranda, a tedy v podstatě nic.
Pro porovnání dle informací z dostupných zdrojů má podíl 20 % domluvený Bangladéš na svém projektu výstavby jaderné elektrárny Rooppur. Pokud je to pravda, můžeme si gratulovat, protože po mnohaletém rozvoji a výstavbě řady jaderných bloků, jsme se dokázali vyšplhat na úroveň Bangladéše a můžeme se hodně naučit, např. jak zajistit podíl domácích firem na projektu, který na rozdíl od Bangladéše sami platíme (vzkaz všem vládám, včetně té z roku 2014).
O spolupráci na výstavbě ve třetích zemích si můžeme za takových okolností nechat leda zdát, a to rovněž s ohledem na skutečnost, že konkrétní konstrukce předpokládaných bloků pro elektrárnu v Dukovanech je specifická pouze pro Dukovanskou lokalitu a nejsou v plánu nikde jinde ve světě a ani v samotné Koreji… no nekupte to, když je to tak levné.
Když k uvedené „smrskflaci“ českého podílu na výstavbě nových jaderných bloků ještě přidáme zprávu ohledně podmínek notifikace souhlasu EU s modelem financování, a to pouze jednoho bloku v Dukovanech. Je otázkou, a to spíše jen řečnickou, nakolik výstavba za takových podmínek vůbec dává smysl. Psali jsme již v květnu 2024 podle předběžných informací ke schválené notifikaci v tomto článku.
Abychom nekončili tak černě a zejména protože nové jaderné bloky jak v lokalitě Dukovan, tak v lokalitě Temelína skutečně potřebujeme a mimo jiné také s ohledem, že při další blamáži v případě případného opakovaného krachu výběrového řízení by nám nikdo už nenabídnul ani kliku na šraňky –by celou situaci snad bylo možné ještě zachránit za předpokladu, že především vláda, ale i další vezmou domácí firmy vážně, dostojí svým vyjádřením, že zapojení domácích firem je zásadním parametrem a reálně zhodnotili ve spolupráci s firmami, jak se jej daří anebo nedaří plnit. Pokud některý z uchazečů deklaroval v nabídce něco co, dnes není schopen nebo ochoten splnit, je nasnadě otázka nakolik spolehlivým partnerem pro výstavbu nových jaderných bloků pro následujících 60 až 100 let je anebo není. A na základě toho, pokud to pravidla výběrového řízení umožňují výběr přehodnotit možná dokonce znovu dát šanci vylepšit nabídky a dosáhnout ještě lepších podmínek pro nás a netratit čas a důvěryhodnost další blamáží výběrového řízení. Možná bychom tak ještě stále mohli dosáhnout alespoň na těch deklarovaných 60 % podílu. Tedy pokud to vláda a ČEZ samotný s výstavbou nových jaderných bloků, a nakonec i se zachováním a dalším rozvojem jaderného oboru a výstavby energetických celků v ČR myslí vážně a bere vážně domácí průmysl. To se teď pozná.