Politolog Petr Drulák píše o tom, jakou roli hrají v současné americké politice křesťanští sionisté a jaká rizika znamená jejich vliv na americkou politiku vůči Íránu.
Americký velvyslanec v Izraeli Mike Huckabee poslal v den izraelského útoku na Írán svému prezidentu podivný, apokalyptický vzkaz, který Donald Trump nadšeně sdílel. Baptistický kazatel, evangelikál Huckabee patří ke křesťanským sionistům. V USA jsou jich desítky milionů, volí Trumpa ve větší míře než jakákoliv jiná náboženská skupina a v jeho administrativě zaujímají prominentní místa; vedle Huckabeeho také ministr obrany Pete Hegseth. Představují přinejmenším stejně významnou oporu izraelských zájmů v USA jako americké židovské organizace. Nicméně podpora Izraeli ze strany křesťanských sionistů má jeden háček, který by měl Izrael i židovskou diasporu znepokojovat. Tito jejich podporovatelé totiž vycházejí z náboženské doktríny, která předpokládá zánik židů.
Křesťanský sionismus působí jako protimluv. Vztah mezi křesťany a židy se historicky pohyboval mezi nepřátelstvím, tolerancí a dialogem, ale v konečném důsledku se hlásí ke vzájemně neslučitelným monoteistickým vyznáním, z nichž každé trvá na vlastní svébytnosti. Proto nikde nevidíme křesťanský judaismus či judaistický, popřípadě křesťanský islám. Sionismus však není judaismus. Sionismus v pojetí Theodora Herzla nevzniká na přelomu 19. a 20. století jako náboženská doktrína, nýbrž jako politický koncept inspirovaný evropským nacionalismem žádající pro pronásledované východoevropské židy vlastní stát. O jeho území uvažoval sám Herzl pragmaticky, Palestinu viděl jako preferovanou možnost, ale byl připraven uvažovat i o Kypru či Ugandě. Mezi sionisty však převážilo přesvědčení, že židé mají exkluzivní nárok na území odpovídající biblickému Izraeli. Ačkoliv jejich argument odkazoval na svaté texty, většina židovských náboženských představitelů sionismus zpočátku odmítala. Dodnes zůstává z hlediska židovského náboženství kontroverzní, většina rabínů ho sice přijímá, ale některé judaistické proudy ho odmítají.
Sionistické představy se sice občas na půdě judaismu vyskytovaly, zůstávaly však izolované na okrajích. Jako vlivný náboženský koncept se sionismus rodí v druhé polovině 17. století v prostředí anglických, a především amerických protestantských církví, kde během 19. století získává takovou přízeň, jakou na půdě judaismu nemá. Křesťanský sionismus stojí na přesvědčení, že návratem židů do svaté země se naplňují podmínky pro Ježíšův návrat a počátek jeho věčné říše. Na tomto přesvědčení stojí politická aliance mezi významnou částí amerických protestantů a Izraelem. Existence Izraele a rozšiřování jeho území do biblických hranic, které jdou daleko za jeho dnešní hranice, není pro tyto protestanty otázkou práva či geopolitiky, nýbrž dobra a spásy. Zde není prostor pro kompromis a zvažování politických důsledků. Protestanské církve a organizace se proto angažují nejen ve Washingtonu, kde dbají na udržení proizraelské zahraniční politiky, ale i v samotném Izraeli, kde podporují židovskou vládu nad celým Jeruzalémem a ilegální osady na palestinském území.
Izrael si k takto pevným a vlivným podporovatelům jistě může gratulovat. Mocný vítr v plachtách Netanjahuovy oportunistické politiky. Ale ten protestantský příběh má pokračování, v němž Izrael dopadá podstatně hůře. Ježíšův návrat totiž mají doprovázet bouřlivé okolnosti. Dojde k vytržení (rapture), v němž Ježíš povolá pravé věřící tedy duchovní elitu příslušných protestantských vyznání k sobě mimo tento svět. Tito věrní představují vyvolený národ onoho světa. Mohou se k nim připojit i židé, ale jen pokud přestoupí ke křesťanství. Ti, kteří u své víry zůstanou, budou plnit důležitou úlohu v bojích tohoto světa a čeká je dlouhé období (teologických sedm let nutně nemusí platit doslovně), kdy se svět propadne do zničujících válek a přírodních katastrof. Posléze Ježíš se svými věrnými vstoupí do tohoto světa a zahájí vládu tisícileté říše, jejímž středem bude Jeruzalém. V ní už nebude místo pro židy ani židovský stát. Smutné vyústění Netanjahuova oportunismu.
Křesťanští sionisté tedy dnes podporují izraelskou expanzi pouze jako prostředek k očekávané Ježíšově říši, v níž budou patřit k vyvoleným a kde židé nebudou. Neznepokojuje je ani hrozba jaderné války. Ta ohrožuje jen ty, kteří budou na tomto světe, nikoliv věrné, kteří budou s Ježíšem vyčkávat na onom světě. Židům přiznávají status vyvoleného národa tohoto světa, který zafunguje jako užitečný idiot během zničujícího období přes ustavením Ježíšovy říše. Nechme povolanějším, aby stanovili, co z toho je antijudaismus a co antisemitismus.
Tyto koncepce bohužel nejsou abstraktní, z nedohledné budoucnosti se dnes stávají přítomností. Mike Huckabee jimi žije a z jeho vzkazu Trumpovi je zřejmé, že se sám připravuje na okamžik vytržení. Co Trumpovi napsal?
„Bůh vás v Butleru v Pensylvánii ušetřil, abyste se stal nejvýznamnějším prezidentem za posledních sto let – možná vůbec. Nechtěl bych, aby rozhodnutí, která leží na vašich bedrech, dělal někdo jiný. Mluví k vám mnoho hlasů, pane, ale je jen JEDEN hlas, na kterém záleží. JEHO hlas. Jsem Vaším jmenovaným služebníkem v této zemi a jsem Vám k dispozici, ale nesnažím se Vás často kontaktovat, protože důvěřuji Vašim instinktům. Žádný prezident za mého života nebyl v takové pozici jako Vy. Ne od Trumana v roce 1945. Neoslovuji vás, abych vás přesvědčoval. Pouze vás chci povzbudit. Věřím, že z nebe uslyšíte hlas mnohem důležitější než můj nebo NĚJAKÝ jiný. Poslal jste mě do Izraele, abych byl Vašima očima, ušima a hlasem a zajistil, aby naše vlajka vlála nad naším velvyslanectvím. Mým úkolem je být posledním, kdo odjíždí. Tento post neopustím. Naše vlajka nepůjde dolů! Vy jste si tuto chvíli nevyžádal. Tato chvíle si vyžádala VÁS!“
Znepokojivé je celkový rámec, v němž prominentní diplomat přisuzuje Trumpovi roli božího nástroje, který stojí před největším rozhodnutím, jaké kdy americký prezident učinil, přičemž ho nabádá, aby naslouchal božímu hlasu. Odkaz na Trumana je odkazem na prezidenta, který jako jediný použil jadernou zbraň. Z kontextu je zřejmé, že Huckebee očekává, že Trump udělá totéž proti Íránu. Zmínka velvyslance, že bude posledním, kdo odjíždí, evokuje zkázu.
Íránský jaderný program je ukryt v dobře chráněných podzemních bunkrech. Na jeho zničení, které je proklamovaným cílem izraelského útoku, izraelské vojenské schopnosti nestačí. Izrael a celý region si rovněž těžko poradí s íránským režimem, který byl zahnán do boje o přežití, a tudíž do situace, v níž je připraven podniknout cokoliv. Amerika má jistě schopnost zničujícího úderu proti Íránu, nicméně takový krok by pravděpodobně vedl ke střetu s Ruskem a Čínou. Tedy k velké jaderné válce. Té se však lidé s Huckebeeho vírou nebojí, neboť ji spojují s naplněním času a počátkem Ježíšovy vlády.
V této souvislosti získává na významu nedávné video Tulsi Gabbardové, v němž Trumpova ředitelka zpravodajských služeb varuje před „jaderným vyhlazení“ v důsledku působení „politické elity a válečných štváčů, kteří nedbale zasévají strach a napětí mezi jadernými velmocemi“. Je zřejmé, že nevaruje před Rusy, Číňany či Íránci. Ti jsou v oficiálním diskurzu dlouhodobě považováni za hlavní hrozby, kvůli nim netřeba alarmovat. Gabbardová varuje před lidmi z vlastního tábora. Když elitě přičítá, že „jsou si jistí, že budou mít se svými rodinami přístup k jaderným úkrytům, který obyčejní lidé mít nebudou“, mluví o lidech privilegovaných majetkem či funkcemi. Pokud by řekla, že spoléhají na boží ochranu, nejspíše by prozradila příliš.
Íránský režim je často označován jako apokalyptický. Do jisté míry oprávněně, neboť někteří političtí lídři islámské republiky počítají s brzkým naplněním šíitské doktríny předvídající návrat Mahdího v čele vojska, které povede rozhodující bitvu konce času. Sami něco podobného uskutečnit nemohou, Írán takové schopnosti nemá a v samotném íránském vedení nemají většinu; i když v důsledku izraelské agrese nepochybně posilují. Mnohem znepokojivější je však skutečnost, že vyznavači nastávající apokalypsy zaujímají klíčová místa ve vedení nejmocnějšího státu světa a přesvědčují jeho narcistického prezidenta, že je nástrojem boží prozřetelnosti. Společným úsilím muslimský fanatiků, protestantských fundamentalistů a izraelských oportunistů se apokalyptická bitva stává reálnější, první obětí budou židé.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!