Politolog Ladislav Zemánek analyzuje čínskou strategii v oblasti umělé inteligence, která zpochybnila dominanci USA a postupně získává na popularitě.
Globální rozvoj umělé inteligence (AI) vstoupil do nové fáze. Od roku 2023 Čína rozšířila své aktivity a vliv v této oblasti, a to jako součást širší ambice Pekingu hrát klíčovou roli při formování nového mezinárodního řádu. AI se stává hybnou silou nové vědecké revoluce a průmyslové transformace. Na zásadní otázku, zda technologie může vytvářet skutečnou a trvalou hodnotu, Čína dává jednoznačně kladnou odpověď.
Tato asijská velmoc je dnes nejen významným motorem inovací, ale i jedním z tvůrců pravidel pro AI. Čínské paradigma založené na nízkých nákladech, vysokém výkonu a otevřeném zdrojovém kódu nabízí novou cestu pro rozvoj AI, která se ostře liší od západního přístupu založeného na nesmiřitelné konkurenci a exkluzivitě.
Už v roce 2017 čínská vláda představila Plán rozvoje nové generace umělé inteligence, který definoval cíl stát se do roku 2030 světovým lídrem v AI. Do té doby má mít čínský AI průmysl a příbuzné sektory hodnotu kolem 1,4 bilionu dolarů. Rozvoj AI také pomůže snížit či eliminovat rizika spojená se stárnutím populace a zpomalujícím ekonomickým růstem. Strategie je jasná: AI má posunout čínský socioekonomický model na novou úroveň.
Čínský přístup stojí na čtyřech pilířích: datech, energetických zdrojích, výpočetní technice a kvalifikované pracovní síle. Ve třech z nich má země výraznou výhodu – její obrovská populace generuje masivní objemy dat, energetický sektor se rychle rozvíjí a pracovní síla je vysoce vzdělaná, zejména v přírodních a technických oborech. Slabším článkem zůstává výpočetní technika, kde se Západ snaží Čínu brzdit prostřednictvím omezení exportu.
Čína byla první zemí, která na národní úrovni zavedla právně závazné regulace AI. Ty jsou součástí smíšené strategie spojující státní plánování s tržními pobídkami a podporující domácí odolnost i mezinárodní otevřenost. Tento rámec vnímá AI nejen jako motor růstu, ale i jako pilíř modernizace, společenské transformace a globální spolupráce.
Výjimečným prvkem čínského pohledu je redefinice dat jako pátého výrobního faktoru vedle práce, kapitálu, půdy a technologií. Tím, že Čína považuje data za strategický národní zdroj, chce podpořit inovace napříč sektory, koordinovat infrastrukturu tak, aby se zabránilo monopolům, a chránit veřejný zájem i národní bezpečnost.
Čínská AI strategie se neomezuje hranicemi domácího rozvoje, ale zasahuje také do oblasti globálního vládnutí. Od roku 2023 Peking prosazuje ambiciózní diplomatickou agendu s cílem spoluvytvářet mezinárodní normy a rámce pro AI. Iniciativa pro globální správu AI (GAIGI), představená v roce 2023, stanovila principy jako lidsky orientovaný přístup, respekt k národní suverenitě, dodržování mezinárodního práva a spravedlivé sdílení výhod AI. Zdůrazňuje spolupráci v open source, bezpečnost dat, ochranu soukromí a rozhodování založené na konsenzu, aby se zabránilo koncentraci moci v rukou několika států nebo korporací.
V září 2024 Čína představila Akční plán pro rozvoj kapacit AI, jehož cílem je podpořit interoperabilitu AI, posílit globální konektivitu, přinést konkrétní ekonomické výsledky, integrovat AI do vzdělávání a posílit bezpečnost dat. Plán dokonce uvažuje o vytvoření globální platformy pro sdílení dat. V červenci 2025 Čína navázala Globálním akčním plánem správy AI, který se slaďuje s Globálním digitálním paktem OSN a vyzývá k rozšířenému využívání AI, harmonizaci standardů a ekologicky udržitelnému rozvoji.
Peking se snaží ukotvit tyto snahy v oficiálních multilaterálních strukturách v rámci OSN. V červenci 2024 Valné shromáždění přijalo čínskou rezoluci o posílení mezinárodní spolupráce v AI, kterou podpořilo přes 140 zemí. Později téhož roku Čína a Zambie založily Skupinu přátel pro mezinárodní spolupráci při budování kapacit v oblasti AI, zaměřenou na zmenšování rozdílů v AI a posilování role OSN v globální správě AI.
Čína rovněž vytváří mezinárodní fóra pro podporu svých návrhů. Světová konference o AI (WAIC), poprvé uspořádaná v roce 2024, přijala Šanghajskou deklaraci o globální správě AI. Na letošním ročníku nejen představila globální akční plán, ale také navrhla vznik Globální organizace pro spolupráci v AI se sídlem v Šanghaji, která by se zaměřila na společnou správu AI, překonávání digitálních a datových rozdílů a tvorbu pravidel reflektujících potřeby globálního Jihu.
Ačkoli strategický rámec vytváří v Číně stát, podstatná část výsledků přichází od soukromých firem. Přední startupy, kterým se přezdívá „šest tygrů“, už dokázaly podlomit dominanci západních konkurentů v oblasti velkých jazykových modelů. Výrazným příkladem je firma Z.ai, která v roce 2024 uvedla model GLM-4-Plus srovnatelný s GPT-4o od OpenAI. Jeho následovník GLM-4.5 z července 2025 překonal nejen západní modely, ale i domácí konkurenci typu DeepSeek, a to za výrazně nižší náklady. Tím zcela zpochybnil strategii USA založenou na omezení exportu čipů do Číny. V červenci také Alibabou sponzorovaný Moonshot uvedl model Kimi K2, levný open-source jazykový model, který v některých testech překonal ChatGPT.
Zásadní rozdíl mezi čínským a západním přístupem spočívá v pohledu na duševní vlastnictví a přístup k technologiím. Zatímco přední americké firmy své technologie přísně chrání, Čína stále více sází na otevřený zdrojový kód. Doma to snižuje bariéry pro startupy a výzkumníky, v zahraničí to zase posiluje obraz Číny jako atraktivního partnera pro rozvojové země.
Čínský model vidí AI jako nástroj pro překonávání rozdílů, nikoli jejich prohlubování. Spojením AI s modernizačními cíli, jejím začleněním do vzdělávání a průmyslu a jejím prosazováním na mezinárodní úrovni se Peking profiluje jako technologický a normotvorný lídr. Výpočetní technika sice zůstává strategickou slabinou a otázky ohledně rovnováhy mezi státní kontrolou a svobodou inovací přetrvávají, směr je ale jasný: čínská strategie umělé inteligence je promyšlená, koordinovaná a dlouhodobá.
V době, kdy se AI stává rozhodujícím faktorem ekonomické konkurenceschopnosti, národní bezpečnosti a globální správy, budou dnešní rozhodnutí formovat mezinárodní řád na desetiletí dopředu. USA nadále usilují o technologickou převahu skrze zadržování svých konkurentů. Čína se naopak prezentuje jako zastánce inkluze, otevřené spolupráce a multilateralismu, byť při tom vždy zohledňuje své národní zájmy.
Zda se čínský přístup stane globálním standardem, sice není stoprocentně jisté, nicméně rostoucí technologické schopnosti, diplomatické aktivity a důraz na spravedlivý a sdílený rozvoj naznačují, že závod o AI rozhodně není předem rozhodnutý ve prospěch doposud dominantního Západu. Úspěchy modelů jako GLM-4.5 a Kimi K2 dokazují, že inovace mohou vzkvétat i mimo Silicon Valley. V multipolárním světě bude budoucnost AI utvářena složitou souhrou technologických, politických a etických rozhodnutí. Čínská snaha udělat z umělé inteligence most, nikoli bariéru, představuje jednu z možných a čím dál populárnějších cest kupředu.