Evropská komise předložila členským státům návrh dalšího, v pořadí již devatenáctého balíku sankcí proti Rusku.
Hlavním bodem nového návrhu Komise je rychlejší ukončení dovozu ruského zkapalněného zemního plynu, který zůstává jedním z klíčových zdrojů příjmů Kremlu navzdory dosavadním sankcím. Podle šéfky evropské diplomacie Kaji Kallas by měl být LNG z Ruska zcela vyřazen z evropského trhu do 1. ledna 2027. Komise navrhuje rovněž opatření proti společnostem a jednotlivcům ze třetích zemí – včetně Číny či Indie – kteří podle Bruselu pomáhají Moskvě obcházet západní sankce nebo se podílejí na prodeji ruské ropy. Další část balíku se zaměřuje na osoby spojené s únosy a indoktrinací ukrajinských dětí. Podnětem k urychlení energetických sankcí byla i debata mezi předsedkyní Komise Ursulou von der Leyen a americkým prezidentem Donaldem Trumpem. Ten podmínil americkou ochotu k dalším sankcím vůči Moskvě právě tím, že Evropa zastaví nákupy ruských fosilních paliv. Trump zároveň vyzval Evropany, aby zvážili vyšší cla na čínské zboží s cílem omezit čínskou podporu ruské ekonomiky. Evropská unie nepřijímá ruskou ropu už od prosince 2022, přičemž výjimku si vyjednaly Maďarsko a Slovensko kvůli silné závislosti na ropovodech z Ruska. Plyn ale zůstal citlivou komoditou: řada zemí jej stále dováží, přestože se snaží diverzifikovat dodávky, například prostřednictvím Kataru, Norska či Spojených států.
Sankce jsou od počátku války na Ukrajině jedním z hlavních nástrojů tlaku Západu na Rusko. Evropská unie od roku 2014 postupně rozšiřuje restrikce, které zasahují finanční sektor, průmysl i politické elity. Válka zahájená v únoru 2022 však vedla k bezprecedentnímu rozsahu opatření: EU zmrazila ruské devizové rezervy, omezila obchod s technologiemi a vyloučila některé ruské banky ze systému SWIFT. Plyn a ropa představují pro Moskvu klíčový zdroj financí – odhaduje se, že více než třetina příjmů ruského státního rozpočtu pochází z exportu energetických surovin. Postupná redukce těchto příjmů je proto pro Brusel strategickým cílem. Na druhé straně ale představuje politicky citlivou otázku: některé členské státy se obávají hospodářských dopadů a růstu cen energií. Navzdory odvážným proklamacím Bruselu také vyvstává otázka, zda nejde spíše o politické gesto než o realistický plán. Praxe z minulosti – ať už při sankcích proti Íránu, nebo při pokusech omezit ruskou ropu – ukazuje, že globální obchodníci a překupníci dokážou pružně reagovat a využívat mezer v systému. LNG se navíc obchoduje na spotových trzích, kde je dohled nad původem obtížný. Bez tvrdších mechanismů, například sekundárních sankcí na firmy ze třetích zemí, tak může dojít k paradoxu: Evropa sice formálně zakáže ruský plyn, ale prostřednictvím složitých obchodních tras a přesměrovaných dodávek jej bude v konečném důsledku dál využívat – jen dráže a s menší kontrolou.