Přečetli jsme: Evropa se stále potýká s nízkým tempem růstu mezd, který ohrožuje její udržitelný hospodářský růst. Proč je tomu tak a jak to souvisí s narušením a oslabením mechanismů kolektivního vyjednávání, odborů a s prekarizací práce?
Němečtí výzkumníci, kteří se věnují problematice mezd, kolektivního vyjednávání a distribuce příjmů, Thorsten Schulten a Malte Luebker, píší pro Social Europe o důvodech nízkého růstu mezd v Evropě.
Ekonomický mainstream je udiven. Růst je konečně v Evropě přítomen, ekonomické předpovědi byly revidovány směrem nahoru a zaměstnanost roste. Jenže jediný indikátor, který tvrdošíjně odmítá jít nahoru je růst mezd. Čímž jaksi jde proti učebnicím a proti ekonomické ortodoxii. Bloomberg píše o „záhadě chybějícího růstu mezd“, Financial Times o tom, že „v eurozóně je divný boom zaměstnanosti s nízkými mzdami, a Evropská komise má diagnózu tzv. „chudé oživení mzdy.“, konstatuji oba autoři v úvodu.
A navíc tu máme konsensus mezi tvůrci ekonomické politiky, že mzdy by skutečně měly růst podstatně rychleji, než reálně rostou.
Poněkud nepravděpodobně se za vyšší mzdy postavila i ECB, jejíž selhání nastartovat inflaci směrem nahoru ji vedlo k tomu, že hledá pomoc „zvenčí.“ I guvernér Mario Draghi uvedl, že „důležitost vyšších mezd je neoddiskutovatelná.“ A také Evropská komise uvádí, že „mzdový výhled se dostal do centra pozornosti vzhledem k udržitelnosti oživení“. Dokonce i MMF – mířící kárným ukazovákem na Německo – objevil najednou ctnosti růstu mezd. Zdá se, jako by Evropské odborové hnutí našlo pár dosti nepravděpodobných spojenců ve své kampani: Evropa potřebuje růst mezd.
Špatná zpráva pro evropskou spotřebu
Kdyby byla stagnace mezd ještě horší, je zde jasné nebezpečí, že bude kupní síla mezd stagnovat či dokonce klesat, protože ceny energií a potraviny zase začaly růst. A to je špatná zpráva pro soukromou spotřebu, která je hlavním motorem evropského růstu. Pár let totiž nízká inflace alespoň zaručovala skrovný růst reálných mezd, navzdory nízkým odměnám. A když se podíváme v grafu na eurozónu, uvidíme, že mzdy jsou pod úrovní, na které byly před vypuknutím krize 2008/2009.
Takže, co brání mzdám růst? Když se zeptáte nějakého neoklasického ekonoma, tak vám prostě poví, že mzdy se řídí cenami a produktivitou. A obojí poslední dobou rostlo chabě. Ale: je nízká inflace a mdlá produktivita příčinou slabého růstu mezd, nebo jsou spíše symptomem? Začněme inflací.
Tradičně bývali centrální bankéři posedlí mzdově-cenovou spirálu a vyzývali ke mzdové zdrženlivosti, aby drželi inflaci. A nyní jaksi zjišťují, ke své škodě, že mzdově-cenové spirály fungují i obráceně. Příliš slabé mzdy jsou viděny jako jeden z klíčových důvodů, proč domácí cenové tlaky jsou tak slabé a jádrová inflace opakovaně vyvolávala zklamání.
Případ produktivity je komplexnější. Ekonomové rádi zacházejí s růstem produktivity jako s něčím exogenním. Je dán těžko kvantifikovatelnými faktory jako je technologická změna. Přese všechno to haló kolem digitální revoluce, kdybychom to brali takto, tak 60. a 70. léta byla zářivými dny silné inovace, vytvářela růst produktivity až desetkrát vyšší, než je dnešní tempo.
Je rovněž divné, že růst produktivity se v letech 2008/2009 obrátil, zrovna když udeřila finanční krize a od té doby jede hodně pomalu. Copak se snad technologická změna najednou zastavila, zrovna v tu stejnou chvíli, když Evropa čelila největšímu propadu poptávky za celou generaci?
Tomu se nechce věřit. Bezesporu, kdyby mzdy rostly, pak by podnikatelé koupili nové stroje a našli nové cesty jak využít efektivnější vzácné pracovníky? V ekonomickém žargonu tomu říkáme substituce kapitálu a práce. Tento jev je považován za jeden z motorů za dlouhodobým růstem produktivity. Jenže to už se neděje.
Podle ECB se prohlubování kapitálu od roku 2013 nevyskytuje. Ale proč by firmy měly investovat v pracovně-úsporné technologie, když zde není nákladový tlak ze strany mezd a agregátní poptávka zůstává slabá? Akceptujete-li tuto logiku, pak se růst produktivity stane endogenní – něco, co je poháněno makroekonomickými faktory, kde mzdy hrají klíčovou roli.
Ale možná se přeci jen návratu k robustnějšímu růstu mezd dočkáme? Ledacos na to ukazuje. ECB např. uvádí, že „ekonomická aktivita získává na síle a pracovní trh je napjatější, tlaky na růst mezd porostou.“ Toto psala ECB před rokem. Ovšem nyní je verdikt: růst mezd v eurozóně zůstává nízký.
Ve skutečnosti má zrovna ECB dlouhou historii v předpovídání toho, že mzdový růst je „za rohem“, aby pak znovu a znovu revidovala své předpovědi směrem dolů. A pro evropské pracovníky je to: stále marmeláda zítra, nikdy marmeláda dnes.
Proč předpovědi nefungují?
Proč tedy standardní ekonomické modely stále předpovídají růst mezd, který se následně nedostavuje?
Jedna z možností je, že modely pracují se špatnými a zavádějícími data o pracovním trhu. Skutečně tu jsou dobré důvody, proč se domnívat, že hlavní míra nezaměstnanosti podceňuje nevytíženost trhu práce – příkladně to, že každý, kdo pracuje alespoň hodinu týdně se zařadí mezi zaměstnané. Rozšířením prekarizovaných smluv a často nedobrovolných částečných úvazků tu jsou miliony pracovníků v Evropě, kteří by rádi měli pravidelnou práci.
Více znepokojující možnost je, že modely jsou udělány tak, aby předpovídaly chování mezd ve světě, který už neexistuje. Ve jménu flexibility a konkurenceschopnosti – a často podle příkazů Komise, ECB a MMF – postkrizové reformy trhu práce osekaly centralizované kolektivní vyjednávání a velké množství dalších ochrany. Když vezmeme v úvahu, že instituce, které stanovují mzdy, byly silně oslabeny, pak selhání mezd růst vypadá poněkud méně překvapivě.
Téměř každý nyní souhlasí s tím, že mzdy musejí růst, jestli má Evropa nadobro uniknout cyklu slabé poptávky, nízké inflace, stagnačního prohlubování kapitálu a nízkého růstu produktivity. Ale růst mezd se nezvedne v reakci na magickou hůlku drženou centrálními bankéři. Evropa musí znovu vystavět instituce, které stanovují mzdy – prostě jen tím, že bude podporovat kolektivní vyjednávání, rozšíření pokrytí kolektivního vyjednávání a tím, že bude rozvíjet evropskou politiku minimální mzdy, která bude všem garantovat důstojnou mzdu, za kterou lze žít.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.