Aliance sahelských států, kterou tvoří Mali, Burkina Faso a Niger, vstupuje do další fáze svého vývoje. Do jejího čela se postavil burkinafaský prezident Ibrahim Traoré.
Traoré při svém nástupu zdůraznil nutnost navázat na vznik společných ozbrojených jednotek rozsáhlými operacemi proti militantním skupinám působícím v regionu. Nepředstavil sice konkrétní vojenský plán, jeho vyjádření však signalizuje rostoucí ambice bloku, který vznikl v roce 2023 jako reakce na dlouhodobě zhoršující se bezpečnostní situaci v oblasti Sahelu. Tato aliance má podle pozorovatelů podporu části obyvatelstva, které v ní vidí alternativu k předchozím, často neúspěšným mezinárodním intervencím. Tři členské státy, vedené vojenskými režimy, se letos zároveň definitivně rozešly s regionálním uskupením ECOWAS a deklarují snahu postupovat nezávisle na dosavadních afrických i západních strukturách. Nové vedení Aliance sahelských států stojí před zásadní zkouškou: proměnit silná prohlášení a rostoucí spolupráci v hmatatelné zlepšení bezpečnosti i životních podmínek v jednom z nejkřehčích regionů světa.
Sahel se v posledních letech stal jedním z nejnebezpečnějších regionů světa, pokud jde o násilí spojené s ozbrojenými extremistickými skupinami. Organizace napojené na mezinárodní džihádistické sítě využívají slabé státní instituce, rozsáhlé nehlídané území a sociální napětí. Mali, Burkina Faso i Niger přitom v posledních letech zažily vojenské převraty, které sice slibovaly zlepšení bezpečnosti, avšak zároveň vedly k mezinárodní izolaci. Na posledním summitu se lídři tří zemí dohodli nejen na prohloubení vojenské spolupráce, ale také na posílení ekonomických vazeb. Klíčovým symbolem této snahy je vznik společného vojenského praporu o přibližně pěti tisících příslušníků, který má operovat především v příhraničních oblastech, kde jsou ozbrojené skupiny nejaktivnější. Podle představitelů aliance má jít o krok, který překoná dosavadní roztříštěnost národních armád. Politický tón summitu podtrhla ostrá rétorika nigerského vůdce Abdourahamana Tchianiho, jenž hovořil o konci zahraničního vlivu v regionu. Narážel tím na rozhodnutí členských států ukončit spolupráci s tradičními bezpečnostními partnery, zejména Francií a Spojenými státy. Aliance tak prezentuje svou strategii jako návrat k plné suverenitě a vlastnímu rozhodování.
Současně však dochází k přesměrování mezinárodních vazeb. Mali, Burkina Faso i Niger v posledních letech výrazně posílily bezpečnostní spolupráci s Ruskem, které se stalo jejich hlavním zahraničním partnerem v oblasti obrany. Analytici však upozorňují, že samotná vojenská koordinace nemusí stačit. Bez řešení hlubších strukturálních problémů (chudoby, slabé správy a napětí mezi komunitami) zůstává porážka ozbrojených skupin nejistá bez ohledu na to, kdo stojí po boku aliančních armád.
Ilustrační foto: VOA, Public domain, via Wikimedia Commons