Obsazení města Uviry proběhlo po několika dnech intenzivních bojů, během nichž se povstalecké jednotky M23 postupně přiblížily z okolních oblastí.
Jak proběhlo dobytí města a jaká situace je dnes? Vládní síly a jejich spojenecké milice město Uvira na východě Demokratické republiky Kongo opustily ještě před hlavním vstupem rebelů, čímž se vyhnuly rozsáhlým pouličním střetům. Hnutí M23 následně převzalo kontrolu nad klíčovými dopravními uzly, přístavem a správními budovami, čímž upevnilo svou pozici v jižní části provincie Jižní Kivu a posílilo svůj vliv na strategické trase podél obřího jezera Tanganika.Ve městě se po jeho obsazení povstaleckým hnutím M23 rozhostil křehký klid. Obyvatelé, kteří během bojů uprchli nebo se ukryli ve svých domech, se postupně vracejí do ulic.
Běžný život se však obnovuje jen pomalu, většina obchodů zůstává zavřená a ve městě jsou patrné stopy nedávných bojů. Přítomnost povstalců je obyvatelstvem vnímána s opatrností. Přestože nedochází k plošnému násilí proti civilistům, panuje nejistota ohledně dalšího vývoje. Místní zdroje upozorňují, že skutečný test stability přijde až v následujících dnech, kdy se ukáže, zda ozbrojená skupina dokáže udržet pořádek, nebo zda se boje znovu rozhoří.
Dobytí Uviry, strategického přístavu na břehu jezera Tanganika, představuje vážnou ránu pro nedávné mezinárodní snahy o stabilizaci regionu. Ofenziva povstalců přišla krátce po uzavření nové mírové dohody mezi Konžskou demokratickou republikou a Rwandou, která měla ukončit dlouhodobé násilí v pohraničních oblastech.
Podle mezinárodních aktérů však postup rebelů tuto dohodu fakticky zpochybňuje. Regionální úřady uvádějí, že během bojů mezi městy Bukavu a Uvira zahynuly stovky civilistů, včetně dětí. Povstalci převzali kontrolu nad klíčovými oblastmi provincie Jižní Kivu, což vyvolalo další vlnu nuceného vysídlování. Jen v posledních týdnech musely své domovy opustit statisíce lidí, kteří hledají útočiště v bezpečnějších částech země nebo za hranicemi. Ofenziva zároveň oživila obvinění z vnějšího zasahování do konfliktu.
Konžské úřady a jejich regionální spojenci tvrdí, že povstalci jednají s podporou sousední Rwandy, a poukazují na přítomnost zahraničních jednotek a žoldnéřů na konžském území. Kigali tato obvinění odmítá a argumentuje nutností chránit vlastní bezpečnost před ozbrojenými skupinami působícími v pohraničí. Pád Uviry vyvolal obavy i v sousedních státech.
Zejména Burundi posílilo vojenskou přítomnost u hranic a varovalo před možností přímého střetu, pokud by se násilí dále šířilo. Do země už mezitím dorazily desetitisíce uprchlíků, čímž se zvyšuje tlak na místní humanitární kapacity.