Politolog Petr Drulák píše o současné válce mezi USA a EU, která se týká svobody projevu.
Washington vede s Bruselem válku o svobodu projevu. Přesněji řečeno o kompetenci Evropské komise regulovat projev na sociálních sítích vlastněných americkými korporacemi. Američtí lídři Evropě vytýkají, že svými činy nejen popírá hodnoty svobody a demokracie, k nimž se oba břehy Atlantiku hlásí, ale také extrateritoriálně zasahuje do americké veřejné debaty. Nejvýrazněji tato výtka zazněla počátkem loňského roku v mnichovském projevu Trumpova viceprezidenta J. D. Vance, koncem roku uvalilo americké ministerstvo zahraničí vízové sankce na evropské cenzory a nyní počátkem února vydal Justiční výbor Sněmovny reprezentantů detailní soupis toho, co Washingtonu v Bruselu vadí.
Zpráva je bezpochyby zaujatá. Je psána z pohledu konzervativců čelících progresivistické cenzuře a z pohledu Američanů, kteří vidí největší problém v evropské byrokracii. Bez ohledu na to přináší fakta, která by neměla znepokojovat pouze americké konzervativce, ale především každého Evropana, kterému záleží na svobodě projevu.
Zpráva věcně zachycuje deset let bruselských snah o kontrolu sociálních sítí. Začínají v roce 2015, kdy Evropská komise zakládá Internetové fórum EU, v němž sdružuje Google, Facebook, Microsoft, TikTok, YouTube a Twitter, aby je přiměla k „dobrovolné“ regulaci komunikace na jejich platformách. Ohlášený cíl je boj proti terorismu, ale na to by nejspíše stačily standardní protiteroristické zákony. Ve skutečnosti jde o odstraňování informací, jejichž uveřejnění žádný zákon neporušuje, ale které jsou nepohodlné Evropské komisi. V té době šlo především o migraci a gender.
Tlak na cenzuru zesiluje od roku 2020. Komise nejprve potírá informace zpochybňující oficiální politiku ke covidové pandemii, následně se se stejnou vehemencí věnuje válce na Ukrajině a od roku 2023 téměř každým volbám, ať už národním či evropským. Tento rok je výrazným milníkem, neboť v EU nabývá platnost nařízení o digitálních službách. Umožňuje nahradit vynucenou dobrovolnost povinností, za jejíž nedodržení hrozí firmám citelné pokuty.
Z amerického pohledu je zásadním přelomem srpen 2024, kdy komisař pro vnitřní trh Thierry Breton veřejně pohrozil vlastníku sítě X (dříve Twitter) Elonu Muskovi sankcemi podle zmíněného nařízení, pokud na své síti uskuteční živý rozhovor s tehdejším prezidentským kandidátem Donaldem Trumpem. Zde už šlo o zásah do americké předvolební kampaně na základě extrateritoriální pravomoce, kterou si Evropská komise vůči americkým firmám nárokuje. Komise tvrdí, že pokud má Evropany důsledně ochránit nemůže se v regulaci omezit pouze na obsah nabízený v Evropě, ale musí regulovat i obsah nabízený jinde, který je v Evropě bez tak dostupný přes VPN.
Bretonův zásah spouští vyšetřování Justičního výboru Sněmovny reprezentantů, jemuž vadí, že si Evropská komise osobuje kompetence regulovat americký politický projev. Vyšetřování také odhaluje, že v témže roce se do Kalifornie vypravuje komisařka Eva Jourová, aby s představiteli TikToku projednala cenzurování v kampaních před volbami do Evropského parlamentu i následnými prezidentskými volbami v USA. Pokud někdo nese politickou odpovědnost za evropský cenzurní komplex jsou to podle zprávy právě Babišova někdejší oblíbenkyně Jourová a Macronův nominant Breton; za cenzuru si vysloužil zákaz vstupu do USA.
Ani Breton, ani Jourová dnes už v Bruselu nejsou, ale to na situaci nic nemění. Byli jen viditelnou špičkou ledovce, který i nadále potápí svobodu projevu. Komise před dvěma měsíci vyměřila Muskovu X pokutu ve výši 120 milionů EURO, čímž pod různými záminkami trestá především jeho neochotu spolupracovat s cenzory. To, na čem by podle komise spolupracovat měl, dokumentuje americká zpráva s mrazivou detailností. Zachycuje část anatomie cenzurní chobotnice, dokumentuje, co má být cenzurováno a uvádí příklady cenzurních tlaků.
Pokud hlavou chobotnice je Evropská komise, jejím mozkem je Generální ředitelství CONNECT. Sedí tam jistý Prabhat Agarwal, veřejnosti neznámý úředník, který však dlouhá léta utváří evropskou cenzurní strategii a ukládá platformám, jak plnit bruselské předpisy. Dnes vede ředitelství pro Onlinové platformy, kde dohlíží na vynucování nařízení o digitálních službách. Jourové a Bretonové jsou bruselskými maňásky, jimiž hýbou Agarwalové. Chapadla chobotnice, kterou tito úředníci ovládají, jsou dvojího druhu: platformy, na něž Komise tlačí a cenzurní nevládky, které Komise živí.
Americká zpráva rozebírá především tlak na platformy. Uskutečňuje se v galaxii pracovních skupin a podskupin věnovaných boji s dezinformacemi. K nejdůležitějším patří několik podskupin: pro krizové situace svolávaná ke konkrétním událostem, pro integritu služeb zajišťující informace odpovídající potřebám Bruselu, pro prověřování inzerce cílící na odříznutí nepohodlných webů od peněz z inzerce, pro umělou inteligenci a pro ověřování faktů zajišťující vliv cenzorských nevládek a vytvářející oficiálně schválená fakta. Vedle nich působí samostatná pracovní skupina pro volby, která je skrze zvláštní řídící výbor koordinovaná s podskupinou pro krizové situace. Asi nepřekvapí, že v tomto kafkovském světě jsou volby svého druhu krizová situace. Onen řídící výbor má monitorovat volební kampaně a zasahovat proti nepohodlným politickým silám.
Platformy na setkání skupin dostávají instrukce a také předkládají měřitelné výsledky dokládající naplňování instrukcí, například kolik účtů zrušily, kolik inzerentských peněz odklonily od nebezpečných dezinformátorů nebo vysvětlují, proč nestáhly dokumentární film o covidovém očkování. Jejich účast v této kafkovské galaxii byla naoko dobrovolná, nicméně Komise dávala najevo, že neúčast nebude tolerovat a že nespolupracujícím se opakované absence vrátí v nepříznivých regulačních rozhodnutích.
U nevládek si Komise účast vynucovat nemusí, jsou jejími hlídacími psy. Sama nezvládá sledovat obsah sociálních sítí, k tomu jí slouží „ověřovatelé faktů“ z nevládek živených jejím rozsáhlým grantovým systémem. Zpráva se omezuje na jejich ilustrativní výčet: HateAid, Activewatch, Jugendschutznet, Debunk.org, NewsGuard či Dot.Europe. Ale napojení cenzorských nevládek na Evropskou komisi pečlivě dokumentuje studie Normana Lewise uveřejněná bruselským, orbánovským think-tankem MCC v Bruselu. Dodejme, že šéfové některých z nich podobně jako Breton od prosince nesmí do USA.
Jaký obsah Komisi vadí? Připravila příručku, která varuje před populismem, islamofobií a rétorikou namířenou proti Bruselu, vládám, elitám, migraci nebo LGBTIQ. Svůj totalitní charakter stvrzuje varováním před politickou satirou; v Bruselu platí kunderovské „nikdo se nebude smát“. Dalším totalitním prvkem je neurčitost pravidel a jejich neustálá změna. Komise loni platformám vysvětlila, že nejlepší praxí je „nepřetržité přehodnocování pravidel komunity“, na jejichž základě je vylučován závadný projev. TikTok, který podle zprávy patřil k nejučenlivějším žákům Bruselu, pak cenzuroval informace, „podkopávající veřejnou důvěru“, „zkreslující autoritativní informace“ oficiálních orgánů. V kombinaci s principem „v případě pochyb vymazat“ jde o zbraň, která může být nasazena proti komukoliv.
Zpráva se také věnuje konkrétním zásahům Komise. Ukazuje, jak na podzim 2020, když se chystala covidová očkovací kampaň vyzvala platformy ke změně pravidel, která měla zamezit šíření kritických informací o experimentálních vakcinách. V roce 2022 zase upozorňovala na údajné dezinformace kolem války na Ukrajině. Zvláštní případ představují každé volby od roku 2023, kdy vstoupila v platnost ono neblahé nařízení. První byly slovenské, pak následovaly nizozemské, evropské, francouzské, moldavské, rumunské a irské. Dodejme, že Moldavsko ani není členem EU a Bretonovo vyjádření dokazuje, že tlak na platformy byl vyvíjen i před volbami americkými. Zpráva si všímá, že tyto zásahy vyhovovaly i Bidenově administrativě, které však údajně chyběly tak mocné nástroje k cenzuře politického projevu. Jak moc se atlantičtí spojenci koordinovali, zpráva neřeší. Nicméně bylo by překvapivé, pokud by tak tomu nebylo.
Ve zprávě nenajdeme nic o cenzuře, která by přicházela z domácích, amerických zdrojů: působením progresivistické ideologie a amerických zpravodajských služeb. K obojímu docházelo a už před prezidentskými volbami začaly být tyto cenzurní zásahy v Kongresu vyšetřovány, s Trumpem se část americké cenzurní mašinérie odkryla. Trumpův nástup sice někam přináší svobodu, ale jinde se cenzura stupňuje. Generální ředitel TikToku se nedávno pochlubil, jak důsledně jeho síť eliminuje kritiku sionismu; dodejme, že TikTok loni převzal jeden z nejbohatších lidé světa, sionistický miliardář Larry Elison.
Americká kritika evropských pokusů o extrateritoriální regulaci je pochopitelná. Proč by se mělo na amerických sociálních sítích hrát podle evropských pravidel? Proč by měli nad americkou prezidentskou kampaní z Bruselu dohlížet jacísi Bretonové či Agarwalové nemluvě o Jourových? Tady jde o základy americké demokracie! Nicméně skutečnými mistry extrateritoriálního vměšování byli vždy právě Američané. Svojí kontrolou nad dolarem a finančním systémem před deseti lety Evropanům zabránili v normalizaci ekonomických vztahů s Íránem, dnes se cly pokoušejí omezit obchod třetích zemí s Ruskem. Nařízením o digitálních službách Brusel servíruje Američanům jejich vlastní extrateritoriální polívčičku.
Ale škodolibost by měla jít stranou. Brusel zrodil monstrum, které navíc stále narůstá. Komise pod orwellovským sloganem „štít demokracie“ dnes přichází s dalším útokem na svobodu a demokracii, který zahrnuje Evropské centrum demokratické odolnosti a Evropskou síť ověřovatelů faktů. Vše směřuje k unifikované bruselské definici „nenávistného projevu“ a všeobecně závazných nástrojů „ochrany“, tedy ideologického podřízení, evropských demokracií. Boj proti tomuto monstru musí vést především sami Evropané, ale američtí konzervativci mohou být platnými spojenci.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!