Politolog Petr Drulák píše o tom, jak EU bojuje proti „populismu“ prostřednictvím cenzurování platforem sociálních médií.
Není tajemstvím, že slovenští progresivisté před posledními volbami mobilizovali, co se dalo, doma i v zahraničí. Čtyři měsíce před volbami se představitelé slovenských nevládek i oficiálních institucí vydali do Bruselu, aby v EU a NATO varovali před vítězstvím SMERu a jeho spojenců. Ve stejném duchu dávali představitelé tehdejší české vlády otevřeně najevo, jak progresivistům drží palce.
Ale co se tehdy v Bruselu dělo, veřejně známo není. Něco napoví nedávno zveřejněná zpráva z Washingtonu. Justiční výbor Sněmovny reprezentantů v ní rozebírá, jak Evropská komise v posledních deseti letech tlačila na americké vlastníky sociálních sítí, aby cenzurovali politický obsah, který Brusel považuje za nežádoucí.
Slovenské volby mají v této zprávě zvláštní místo. Jednalo se totiž o první volby potom, co nabylo platnost nařízení o digitálních službách, které Komisi dává rozsáhlé cenzurní kompetence. Zatímco dříve si Komise na platformách jako Google, YouTube, Facebook, X či TikTok vynucovala při cenzuře politického projevu „dobrovolnou“ spolupráci, tímto opatřením získala reálnou pravomoc. Pod hrozbou drakonických pokut je může nutit k cenzuře „populistů“, „islamofobů“ a kritiků masové migrace, genderových experimentů či dalších progresivistických témat. Ficův SMER v tomto ohledu splňoval většinu kritérií strany, jejíž vítězství bylo v Bruselu nežádoucí. Zpráva z Washingtonu pokrývá jen malý výřez toho, co tam dělali, aby Ficův nástup odvrátili. Malý, ale výmluvný.
Dva měsíce před volbami uspořádala Komise setkání představitelů internetových platforem s představitelem Slovenské rady pro mediální služby, který přítomným vysvětlil vážnost situace. Připomněl, že jeho rada už o měsíc dříve vyzvala Facebook, Google a TikTok k eliminaci „konspirací“ a „falešných narativů“, neboť slovenští voliči jim snadno podléhají a pak podle toho volí. Americká zpráva se pozastavuje nad tím, jak nepěkně slovenský představitel mluví o občanech své země; ale to u progresivistů, kteří žijí v obležení konspirátorů a jiných dezolátů, není nic neobvyklého. Jen by bylo zajímavé vědět, zda onen neidentifikovaný úředník pro radu stále pracuje, či zda přešel do nějaké nevládky.
Ačkoliv TikTok v kampani pilně cenzuroval, Komise toto úsilí nepovažovala za dostatečné. Čtyři dny před volbami poslala platformě seznam třiašedesáti účtů, které chtěla nechat odstranit či zneviditelnit. Některé měly i přes sto tisíc sledovatelů. Co jim Komise vyčítala? Samotný výčet dostatečně ilustruje útok na legitimní politický projev v předvolební kampani. Viníkům se vyčítalo, že prohlubují nedůvěru v instituce; sice dodržují pravidla komunity, ale jsou agresivní; soustředí se na zábavu, ale přitom šíří dezinformace o migrantech a covidu; podporují Putina; šíří konspirace; mluví o slovenské politice zavádějícím způsobem; diskreditují vládní představitele konspiracemi; dávají do souvislosti očkování a úmrtí celebrit. Vzhledem k tomu, jak cenzoři zacházejí s pojmy dezinformace a konspirace, se mohlo jednat i o zcela věcné příspěvky.
Doplňme, že pokud někdo na TikToku vykládal například, že jsou jen dvě pohlaví či genderová ideologie nesmí do škol, byl už automaticky cenzurován, neboť podle „pravidel komunity“ TikToku je takový projev urážlivý. Na seznam Evropské komise se dostaly jen ty účty, které ona cenzorská pravidla komunity neporušovaly, ale prostě politicky vadily. O zavádějícím a vulgárním nálepkování národních konzervativců ze strany progresivistů samozřejmě nebylo ani řeči. Z požadovaných třiašedesáti jich platforma nakonec před volbami zrušila devatenáct.
Zpráva neříká nic o tom, jak seznam nežádoucích účtů vlastně vzniknul. Ale z jiných částí zprávy je celkem zřejmé, odkud Komise takové informace čerpá. Po celé Evropě financuje desítky cenzorských nevládek, které se prezentují jako „ověřovatelé faktů“. Ve skutečnosti neověřují fakta, nýbrž soulad s bruselskou ideologií a touto optikou prověřují nepřítele. Seznam vznikal na Slovensku patrně v nevládkách kolem Progresivního Slovenska, které doufalo, že zapojením Bruselu nažene pár bodů. Vzhledem k poměrně slušnému volebnímu výsledku progresivistů na jinak spíše konzervativním Slovensku lze říci, že se jim to navzdory porážce povedlo.
Evropská komise si zase vyzkoušela, jak se na podobné výzvy připravit. Jistě se i poučila z chyb. „Populistům“, čili demokratické vůli národa, následně čelila v Rumunsku a Moldavsku s větší jistotou i razancí. Ale do budoucna bude dost záviset na tom, co všechno si v Bruselu nechají líbit americké platformy. Komise nyní exemplárně trestá Muskův X (dříve Twitter). Za jeho odbojnost mu v prosinci vyměřila na základě nařízení o digitálních službách pokutu 120 milionů EURO. Ale to se Trumpově administrativě vůbec nelíbí. Také bude na evropském voliči. Bude spor mezi Washingtonem a Bruselem nezúčastněně sledovat, nebo si řekne, že se ho vlastně trochu týká?
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!