Kdy už konečně budeme uvažovat a jednat jako úspěšný biologický druh, který obsadil a ovlivňuje celou planetu? Kdy vezmeme v úvahu situaci, v níž se nacházíme, ptá se filozof Josef Šmajs?
Žijeme na malé planetě, která se už několik miliard let pohybuje kolem Slunce. Nacházíme se v galaxii Mléčné dráhy, v chladném a rozpínajícím se vesmíru, který se již asi 14 miliard let vyvíjí. Je v něm dalších asi sto miliard galaxií a v každé z nich asi sto miliard hvězd. Jsme produkty vesmírné a pozemské evoluce. Pocházíme ze stromových primátů, kteří před několika miliony let ztratili svou ekologickou niku v korunách afrických pralesů. Pod hrozbou vyhynutí se přizpůsobili životu v savaně. Nevyhynuli, adaptovali se na nové životní podmínky a počali budovat umělé podmínky vlastní – kulturu.
Po dlouhém období lovectví a sběračství, které se rozšiřovalo po celé planetě, se nám podařilo v některých oblastech přejít k zemědělství. Přibližně v té době vznikaly v duchovní kultuře abstrakce, které vzbuzovaly zdání, že lidské myšlení je totožné s bytím, že je dokonce bytí nadřazené. Máme na mysli základní abstrakce filozofie a vědy včetně srozumitelných a nakažlivých monoteistických abstrakcí náboženských.
Základy tehdejší filozofie a vědy, kterým dodnes důvěřujeme a které ovládly celý svět, čerpají z řeckého kořene. Řekové však správně nechápali bytí, neznali kosmologii, biologii ani antropologii. Nic nevěděli o evoluci a lineárním plynutí času, o původu a postavení Země ve vesmíru. Vycházeli z představ běžného života. Hypostazovali iluze a pojmy, které se staly základem novověké vědy a filozofie. Současná věda se už sice rozšířila o teoretickou biologii a vědy společenské, ale ve školní výuce a v médiích zůstává na úrovni pojmové výbavy, argumentace a mechanického kauzálního myšlení.
V dnešním světě se adekvátní filozofie bytí, tj. pravdivá obecná teorie přírodní i kulturní skutečnosti, dosud nerozšířila. Existuje však nebezpečné globální působení lidské kultury na planetu, existují znepokojivé důkazy zkázy přirozeného pozemského bytí.
V průběhu kulturní evoluce došlo k pronikavému rozporu mezi biologicky omezeným rozsahem lidského myšlení a biologicky neomezenými důsledky lidského působení na planetu. Biologická evoluce, která navazuje na abiotickou evoluci vesmíru a Země, mohla vybavit náš druh jen předpoklady přežití v přirozených podmínkách. Nemohla předpokládat, že se nám podaří zapálit ještě jednu, odlišnou a rovněž globální evoluci – protipřírodní evoluci kulturní. Lidské myšlení, jehož základy vznikaly až v průběhu pozemského života našich předků, muselo být omezené na viditelné předměty a vztahy, na omezené makroskopické měřítko skutečnosti. Teprve v posledních dvou stoletích začínáme mít jasnější představu o existenci megasvěta a mikrosvěta, o přirozené pozemské evoluci abiotické a biotické, a také, o mladé evoluci kultury.
Chabé a neúplné pochopení evoluce, jímž dnes disponuje široká veřejnost (patrně pod vlivem ekonomických teorií), uznává jen jednu slepou pozemskou evoluci. Bohužel nerozlišuje mezi původně biofilně nastavenou evolucí přirozenou, která vytvořila člověka i podmínky pro pozdější, lidmi predátorsky nastavenou evolucí kulturní. Veřejnost dnes neví, že člověkem zapálená a také slepá kulturní evoluce, nemá vlastní materiálovou a energetickou základnu. Neví, že se podle své omezené kulturní informace rozvíjí jen na úkor destrukce výtvorů přirozené evoluce Země.
Lidé nevědí, že v důsledku zcizení místa, špatného nastavení a odlišné vnitřní informace nás dnešní evoluce kultury vede k nesmyslné válce se Zemí. Nevědí, že bez biofilního obratu toto nynější globální ohrožení nepřekonáme.
Nastal čas uvažovat a jednat odpovědně, s ohledem na Zemi jako náš jediný možný přirozený domov. Nastal čas uvažovat o mezích nynější vědy, vzdělání a svobodných voleb. Čas, kdy o dalším směřování kultury bude muset rozhodovat adekvátní ontologie, obecně srozumitelné evolučně-ontologické minimum pro politiky i občany. Skončilo období, kdy bylo možné vkládat budoucnost jen do rukou časově omezených lidských zájmů, jen do rukou nedostatečně světonázorově vzdělané veřejnosti.
Vznikly podmínky pro novou politiku. Pro politiku, která už nebude založena jen na bezhlavém růstu bohatství, na zbrojení a válkách mezi národy a státy. Nazrál čas pro budování kultury, kterou i v zájmu udržení lidského zdraví budeme nuceni citlivě přizpůsobovat Zemi a životu. Čas pro zastavení války se Zemí, pro spolupráci lidské kultury s evolucí nadřazeného systému pozemské přírody.