Klíčové je pro rytmus spánku a bdělosti genetické nastavení každého člověka. Proč některým lidem společenský tlak na brzké vstávání zdravotně škodí?
Německý profesor biologie Christoph Randler vysvětluje ve svém článku, že představa o „zázračném“ vstávání v pět ráno jako cestě k úspěchu je mýtus, protože ignoruje biologické rozdíly mezi lidmi.
Podle aktuálního výzkumu je totiž klíčové, jaký má člověk chronotyp – tedy vrozený rytmus bdělosti a spánku. Někteří lidé jsou přirození ranní „skřivani“, jiní večerní „sovy“ a většina lidí spadá někam mezi. Chronotyp je z velké části geneticky daný a během života se mění: dospívající tíhnou k pozdějšímu usínání, starší lidé naopak k dřívějšímu.
Ranní typy často vykazují lepší studijní výsledky, méně rizikového chování a pravidelnější cvičení, zatímco večerní typy častěji trpí vyhořením a horším fyzickým i psychickým zdravím. Nejde přitom o schopnosti, ale o to, že jejich přirozený rytmus je v konfliktu se společenskými normami, které preferují brzké vstávání. Tento nesoulad – tzv. sociální jetlag – vede k chronické únavě, horší náladě a vyššímu riziku některých nemocí. Vynucované vstávání v pět ráno tak může večerním typům spíše škodit, protože vede k dlouhodobému spánkovému dluhu.
Text dále zdůrazňuje, že úspěch v životě nepramení z časného vstávání, ale z toho, jak dobře je denní režim sladěn s vlastní biologií. Experimenty s ranním vstáváním mohou krátkodobě působit motivačně, ale biologické limity se brzy projeví.
Místo snahy „předělat se“ je užitečnější poznat svůj chronotyp – například sledováním přirozených časů usínání a probouzení, energie během dne nebo reakcí na změnu času – a přizpůsobit mu svůj režim, pokud je to možné. Malé posuny, více ranního světla a méně večerních obrazovek mohou pomoci. Nicméně genetické nastavení nelze podle německého biologa nijak zásadně změnit.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.