Česká „Máňa“ není původní: vychází z oděské ruské písně o Murce, konfidentce tajné policie, píše Adam Votruba a ukazuje, co se v překladu ztratilo a proč v češtině nedává „kožený kabát“ původní smysl?
Odhadoval bych, že většina čtenářů bude „Píseň zapadáku“ alias „Máňu“ znát. Tato skladba dnes patří k české klasice, nejenom mezi písněmi k táborovému ohni. Možná i vy jste někdy v partě zpívali nebo slyšeli zpívat tato slova:
Šinu si to takhle starým zapadákem,
když tu jeden komplic ke mně hovoří:
„Tak jsme ji chytili, v koženým kabátu,
do rána jí svíčka dohoří.“
Máňu nazpívalo více zpěváků. Nejstarší nahrávka je z roku 1937. Zpěvačku Mílu Spazierovou-Hezkou na ní doprovází R. A. Dvorský a jeho Melody boys. Nejsugestivnější je dle mého názoru pěvecký projev Rudolfa Cortése zachycený v televizním pořadu Babiččina krabička z roku 1963. Později písničku nazpíval Petr Haničinec se skupinou Skiffle Kontra, nahráli ji písničkáři Jim Čert, Kapitán Kid nebo skupina Šlapeto.
Píseň přinesl do českého prostředí trempský písničkář, novinář a spisovatel Géza Včelička. Není to však jeho původní dílo. Obecně je známo, že se Včelička inspiroval ruskou písní, k níž vytvořil český text na motivy originálu. Mohli bychom stejně oprávněně říci, že píseň je ukrajinská, protože pochází z ukrajinského města Oděsa; původní znění je ovšem ruštině. Pro informaci podotýkám, že verze v ukrajinštině existuje také.
To, že je Máňa inspirována ruskou písní, jsem věděl již za dob svých středoškolských studií z útlé knížečky Písně lidu pražského. Tehdy ovšem nebylo snadné setkat se s originálem. To se mi poštěstilo až mnohem později díky internetu.
Když jsem měl posléze možnost poslechnout si píseň v ruštině, zaujalo mě, nakolik se od české verze liší. Shodný je vlastně jen základní motiv: Parta zločinců zavraždí ženu, která je zradila. V české verzi jde ovšem o zradu milostnou – Máňa se „sčuchla s fízly“ a chodila s „chlupem“, který „partu rozdělal“. V ruské verzi „Máňa“ pracuje přímo pro policii a udává lidi z podsvětí, kteří jsou kvůli tomu zatýkáni.
Ruská i česká verze zlidověly. To znamená, že existuje více verzí textu. Někdy se mohou slova lišit jen drobně, někdy se objevují i zcela odlišné sloky. Ani melodie se nezpívá pokaždé stejně. Zajímavé je, že české verze začínají častěji vzestupným melodickým motivem, což je obecně pro novodobou českou píseň typičtější. Mohli bychom tedy říci, že melodie se u nás přizpůsobila českému hudebnímu cítění.
V ruském podání se žena, která zrazovala podsvětí, jmenuje Murka. Je to vlastně přezdívka. Její zrada je odhalena náhodou, když parta zločinců zajde do luxusní restaurace a tam spatří Murku sedět u stolu v kožené bundě s revolverem u pasu. Kožená bunda v tomto kontextu znamená policejní uniformu. V jiných verzích se zpívá, že s ní u stolu seděli dva čekisti (tj. příslušníci meziválečné tajné policie).
Vidíme, že „kožený kabát“ se dostal do české verze z ruského originálu, ačkoliv v české písni postrádá tento detail svůj smysl. Přesto někteří posluchači dokázali zastřenou narážku do jisté míry dešifrovat. Kapitán Kid se zamýšlí nad tím, jestli Máňu chytili „v koženým kabátě“ nebo „s koženým kabátem“. Přiklání se k druhé možnosti, která podle něj znamená, že ji přistihli ve společnosti policajta („koženého kabáta“).
V mnoha ruských verzích navíc přistupuje ten motiv, že Murka není jen řadový člen zločinecké bandy, ale má v ní hlavní slovo nebo je dokonce označována za náčelnici. Dodává se, že i ostří zločinci z ní měli strach. O to víc pak vyniká zrádný aspekt toho, že zároveň pracuje pro policii. Jiné varianty ji neoznačují za šéfa, ale zmiňují, že byla odvážná, krásná, chytrá či mazaná.
Pokud už srovnáváme ruské a české varianty, neměli bychom zapomenout na to, že většina ruských verzí má na rozdíl od české Máni refrén.
Zajímavé je, že píseň v českém prostředí dále žila svým vlastním životem. Ústní podání do ní přidávalo další motivy a sloky, které Géza Včelička nenapsal. Přídavkem je téměř jistě alternativní počáteční sloka „Na Pankráci v cele sedí vězeň mladý…“. Také málo známá strofa ze závěru písně, která zmiňuje pražský Žižkov, je evidentně pozdějším přídavkem:
Tak skončila život Máňa ze Žižkova
za to, že svý srdce dala chlupatým.
Byla za to tvrdou rukou potrestána:
Nad Máňou se vznáší zrady stín.
Píseň Murka byla inspirována skutečnými událostmi. Nechci zde zacházet do podrobností – jako historik vím, nakolik jsou novinové a internetové články při popisu historických událostí nespolehlivé. (Solidnější zdroj na toto téma k dispozici bohužel nemám.) Navíc je zřejmé, že leccos z toho, co se tehdy stalo, zůstává dnes nejasné. Zmíním jen to, že příběh souvisí s bojem sovětské tajné policie proti oděským zločineckým gangům ve 20. letech 20. století. V rámci tajné operace se mladá žena (s přezdívkou Murka) infiltrovala do oděského podsvětí a její činnost přispěla k likvidaci některých zločinců. Autorem textu písně, která je často považována za lidovou, je básník a satirik Jakov Jadov.
Píseň Murka mě zaujala natolik, že jsem se rozhodl přeložit ji do češtiny, aby český čtenář mohl její text snadněji porovnat s Máňou Gézi Včeličky. Z více verzí Murky jsem si vybral k překladu nahrávku, na které píseň zpívá běloruský pouliční harmonikář. Není to možná verze nejtypičtější – melodie je např. oproti jiným variantám zjednodušena – zaujala mě však přímočarostí textu a některými detaily. Pokud chcete, můžete si text písně přečíst v následujícím veršovaném překladu nebo si píseň přímo poslechnout z videa na konci článku:
Přišla do Oděsy banda od Amuru
a v ní podvodníci, zloději,
banda prováděla svoji černou práci
a čekisti po ní slídili.
V bandě byla ženská, říkali jí Murka,
velela tý bandě oděský.
I ostrý lupiči, ty se báli Murky,
tak vedla svůj život zlodějský.
Murko, ty moje Muročko,
Murko, ty moje kočičko,
krásná a chytrá ke všemu,
tak odpusť milému!
Přišla těžká doba, bylo pár provalů,
kamarádi náhle mizeli.
Kdo se stal tím zrádcem, kdo se stal tou krysou?
Jo, to bysme rádi věděli.
Jednou po vloupačce slavili jsme úspěch,
do hotelu šli jsme připít naň,
seděla tam Murka v koženým kabátě
a u pasu policejní zbraň.
Tě bůh, moje Murko, tě bůh, moje drahá,
tě bůh, moje Murko, a sbohem!
Ty jsi zaprodala celou naši partu,
teď ti kulku hlavou proženem.
Co ti nestačilo, co ti bylo málo?
Vždyť to kvůli tobě jsem já krad.
Prsteny a zlato, klobouky a šaty…
Co jsem ti já nechtěl kupovat?
Murko, ty moje Muročko,
Murko, ty moje kočičko,
krásná a chytrá ke všemu,
tak odpusť milému!