Německý politický systém v současnosti přetavuje ekonomickou stagnaci do fiskální extrakce: do nových daní a dalších dluhů.
Německo se nachází v krizi, která je zároveň ekonomická i politická, protože současný systém nedokáže vytvářet reformy potřebné k obnovení růstu, píše analytik Diego Fassnacht pro Global Risk Monitor (redakce má k dispozici). Po třech letech bez skutečné dynamiky má ekonomika letos růst jen o zhruba 0,5 %, zatímco veřejné výdaje stouply na úroveň přes 50 % HDP, což jsou hodnoty naposledy viděné po sjednocení země. Vzniká tak politická past: bez růstu se rozpadá fiskální rovnice, ale bez reforem se růst nevrátí. Koalice je přitom zablokovaná a není schopna se shodnout na škrtech, deregulaci, změně energetické politiky ani reformě trhu práce.
Německu vládne negativní konsensus
Jediným společným jmenovatelem se tak stává negativní konsensus – více dluhů, vyšší daně, vyšší sociální odvody a omezení některých dávek. Debata se proto posouvá směrem k vyšším spotřebním daním, větší zátěži sociálního systému a širší povinné účasti na veřejném zdravotnictví. Logika je jednoduchá: když ekonomika neroste, stát musí více čerpat z toho, co už existuje.
SPD prosazuje další zadlužování a uvolnění fiskálních pravidel, zatímco CDU sice mluví o disciplíně, ale nedokáže ji prosadit. Vzniká tak rozpor, protože vláda vedená kancléřem Friedrichem Merzem byla zvolena s příslibem korekce, ale fakticky pokračuje v dosavadním modelu, hodnotí situaci Fassnacht. Výsledkem je politicky výbušná situace: Německo rekordně navyšuje dluh, zároveň připravuje nové formy zdanění a zvyšování odvodů, a přesto žádá občany, aby platili víc. Podle mnichovského institutu ifo navíc ukazatele prosperity naznačují, že země stagnuje nebo ztrácí pozici už od roku 2020 a bez skutečných reforem hrozí její odpojení od globálních trendů růstu.
AfD sklízí úspěchy
Tato frustrace se podle autora politicky přelévá do podpory AfD, která se stává hlavním protestním vozidlem. Průzkumy jí přisuzují kolem 28 %, tedy náskok čtyř až pěti procentních bodů před CDU/CSU. Pro konzervativní blok je to existenční problém, protože voliči vnímají Merzovu vládu jako pokračování levicově orientované fiskální a sociální politiky pod jiným názvem. Uvnitř CDU/CSU roste nespokojenost s tím, že Merz nedokáže koalici udávat směr.
Německý politický systém tak přetavuje ekonomickou stagnaci do fiskální extrakce: protože koalice není schopna generovat růst, volí cestu dluhů a daní. Každé další zvýšení odvodů, každé navýšení daní a každý nesplněný reformní slib však posiluje AfD. Situace už není jen rozpočtovým problémem, ale přerůstá v krizi vládnutí, která byla podle textu předvídatelná už od prvního dne Merzovy vlády.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.