Francie se pokouší přepsat svou dlouhodobě problematickou pozici v Africe. Macron chce investovat a napravit tak francouzskou reputaci.
Prezident Emmanuel Macron během summitu Africa Forward v Nairobi představil vizi „rovnocenného partnerství“, která má nahradit model vztahů, jenž byl po desetiletí spojován s francouzským politickým a vojenským vlivem v bývalých koloniích. Setkání v Keni přitom není symbolické jen svým obsahem, ale i místem konání: vůbec poprvé se podobný summit odehrává v anglicky mluvící africké zemi mimo tradiční francouzskou sféru vlivu. Paříž tím reaguje na rychle se měnící geopolitickou situaci na kontinentu. V řadě západoafrických států totiž sílí odpor vůči Francii, která je stále častěji obviňována z neokoloniální politiky a přílišného zasahování do vnitřních záležitostí bývalých kolonií. Macron nyní v Nairobi oznámil investiční balík v hodnotě 27 miliard dolarů pro Afriku zaměřený na energetiku, digitální technologie, umělou inteligenci, zemědělství či námořní ekonomiku.
Francouzský prezident opakovaně zdůrazňoval, že budoucnost vztahů mezi Francií a Afrikou musí být založena na „společných investicích“ a „partnerství mezi rovnými“. Francie se tak snaží odklonit od obrazu mocnosti, která si v Africe po desetiletí udržovala privilegované postavení prostřednictvím armády, politických vazeb a ekonomického vlivu. Po získání nezávislosti v 60. letech zůstala řada frankofonních afrických států s Francií úzce propojena. Kritici dlouhodobě upozorňovali, že formální konec kolonialismu neznamenal skutečné oslabení francouzského vlivu a Paříž si zachovala silné postavení v bezpečnostní politice, těžbě surovin i finančních strukturách některých států. Současná vlna odporu proti Francii proto není pouze reakcí na jednotlivé politické kroky, ale také výsledkem hlubší generační změny.
Africké vlády stále častěji zdůrazňují potřebu vystupovat vůči světovým mocnostem samostatněji a pragmatičtěji. Keňa, která summit spolupořádá, se snaží profilovat jako diplomatický prostředník a reprezentant širší africké perspektivy. Prezident William Ruto během jednání prohlásil, že Afrika nesmí zůstat na okraji vznikajícího světového řádu, ale musí se podílet na jeho utváření. Podobně se vyjádřil i keňský ministr zahraničí Musalia Mudavadi, podle něhož summit představuje příležitost překonat staré rozdělení Afriky na frankofonní, anglofonní a lusofonní sféry. Právě výběr Nairobi jako místa konání má podle analytiků silnou symbolickou hodnotu. Francie tím vysílá signál, že chce rozvíjet vztahy i mimo své tradiční jazykové a historické vazby. Keňa má navíc vůči Francii odlišnou historickou zkušenost než západoafrické státy. Jako bývalá britská kolonie nebyla součástí systému, který bývá označován jako „Françafrique“ — tedy síť politických, ekonomických a bezpečnostních vztahů, prostřednictvím nichž si Paříž dlouhodobě udržovala vliv ve frankofonní Africe. Francouzská pozice na kontinentu se však mění nejen kvůli historickým resentimentům. Afrika se stává prostorem stále intenzivnějšího geopolitického soupeření. Rostoucí vliv zde získává Čína, Rusko, Turecko i státy Perského zálivu. Zejména Rusko v posledních letech využilo protifrancouzských nálad v části Sahelu. Vojenské junty v Mali, Nigeru a Burkina Fasu po převratech ukončily spolupráci s Francií a obrátily se právě na Moskvu.
Macron nyní tvrdí, že francouzský ústup není porážkou, ale „logickou reakcí na změněnou situaci“. Podle něj musí africké státy samy rozhodnout o svém směřování, i když jejich vlády vznikly vojenskými převraty. Faktem však zůstává, že francouzská vojenská přítomnost v Africe se dramaticky zmenšila, Afrika se ekonomicky i politicky proměňuje, roste její mladá populace a s ní i tlak na větší nezávislost vůči bývalým koloniálním mocnostem.
Ilustrační foto: © European Union, 2026, CC BY 4.0, via Wikimedia Commons