Ukazuje na to nový archeologický výzkum na Maltě, který naznačil, že ostrov nebyl v době mezolitu tak izolovaný, jak by se zdálo.
Aktuální výzkum prokázal, že evropští lovci a sběrači dokázali podnikat dlouhé námořní cesty tisíce let předtím, než se objevily první důkazy o plachtách, píší archeologové James Blinkhorn a Eleanor Scetti o nových poznatcích.
Archeologové zjistili, že se na Maltu dostávali už před 8 500 lety, pravděpodobně ze Sicílie, a že tyto cesty nebyly náhodné ani jednorázové. Opakované plavby byly nutné k udržení genetických vazeb, protože Malta nebyla schopná uživit izolovanou populaci po dobu tisíce let, kdy byla v mezolitu obývána.
Malta byla v minulosti spojena pevninským mostem se Sicílií
Autoři nejprve zkoumali změny hladiny moří od posledního glaciálního maxima. Malta byla tehdy spojena se Sicílií pevninským mostem, ale ten se mezi 14 000 a 13 000 lety před současností postupně zatopil. Ostrov se zmenšil a stal se izolovaným, což znamenalo, že jakýkoli kontakt se Sicílií vyžadoval plavbu přes otevřené moře o délce nejméně 100 kilometrů.
Pravidelné plavby v mezolitu
Pomocí klimatických modelů vědci odhadli, kolik lidí by Malta mohla uživit. Po zatopení pevninského mostu se maximální udržitelná populace rychle snížila na několik stovek, a v době mezolitického osídlení dokonce na přibližně 150–170 lidí. To je hluboko pod hranicí dlouhodobé genetické stability, která vyžaduje alespoň 2 500–3 000 jedinců.
Z toho vyplývá, že mezolitičtí obyvatelé Malty nemohli být izolovaní ani náhodně ztroskotaní – museli pravidelně cestovat tam a zpět.
Lovci a sběrači měli znalosti moře a i navigace
Tento závěr zásadně mění pohled na evropské lovce a sběrače. Museli mít pokročilé znalosti moře, počasí, navigace i stavby lodí, a to tisíce let předtím, než se objevily plachty. Dokázali se orientovat, přežít na malém suchém ostrově a udržovat dálkové kontakty.
Studie naznačuje, že v pozdním mezolitu existovala rozsáhlá síť námořních spojení, která mohla sahat až do severní Afriky, kde se v DNA preneolitických populací Tuniska objevují evropské genetické stopy.
Podle výzkumu může být pochopení ekologické odolnosti těchto skupin užitečné i dnes, kdy lidstvo čelí rychlým klimatickým změnám.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.