Zatímco Francie čelí nepokojům a její finanční situace je neveselá, hledá se nový guvernér Evropské centrální banky.
Výběr příštího prezidenta Evropské centrální banky (ECB) bude pravděpodobně určovat především schopnost kandidátů zvládat dluhové a finanční krize, píše agentura Bloomberg v souvislosti s protesty a nepokoji ve Francii.
Rostoucí nervozita
Rostoucí nervozita na dluhopisových trzích, zejména kvůli zhoršující se fiskální situaci Francie, zvyšuje význam krizového managementu při rozhodování o nástupci Christine Lagardeové, která stojí v čele ECB od roku 2019.
Nejvážnějšími kandidáty jsou bývalý šéf nizozemské centrální banky Klaas Knot a bývalý guvernér španělské centrální banky Pablo Hernández de Cos, který nyní stojí v čele Banky pro mezinárodní platby. Protože jejich odborné kvalifikace jsou považovány za velmi podobné, stále větší váhu získává posouzení jejich autority, důvěryhodnosti a schopnosti jednat v době finančních otřesů.
Francie je problém
Obavy evropských politiků a centrálních bankéřů souvisejí především s Francií, jejíž problémy s vysokým zadlužením a schvalováním státního rozpočtu vyvolávají vzpomínky na dluhovou krizi eurozóny z minulého desetiletí. Trhy začínají zpochybňovat udržitelnost francouzských veřejných financí a růst výnosů státních dluhopisů naznačuje rostoucí napětí, které by v krajním případě mohlo vyžadovat zásah ECB.
Bývalý hlavní ekonom ECB Peter Praet upozorňuje, že při případné finanční krizi by centrální banka musela zasáhnout, klíčové však bude, jak rychle a za jakých podmínek by tak učinila. Podle něj je nutné zabránit situaci, kdy by měnová politika byla příliš podřízena potřebám vlád financovat své dluhy, a zachovat nezávislost centrální banky.
Francouzská guvernérka skončí možná v lednu
Dalším faktorem ovlivňujícím nástupnický proces je očekávaný předčasný odchod Christine Lagardeové. Přestože termín oficiálně neoznámila, v eurozóně sílí předpoklad, že funkci opustí již v lednu. Evropské vlády proto urychlují jednání o obsazení nejen prezidentského postu ECB, ale i dalších vrcholných funkcí v institucích eurozóny.
V pohledu na budoucího šéfa ECB zároveň existují rozdíly mezi členskými státy. Francie preferuje prezidenta připraveného v případě potřeby použít všechny dostupné nástroje na obranu eurozóny, podobně jako to udělal Mario Draghi během krize v roce 2012. Naproti tomu fiskálně konzervativnější země, v čele s Německem, požadují velmi přísná kritéria pro případné zásahy na trzích.
Podle Bloombergu již není rozhodující otázkou ekonomická odbornost kandidátů, ale jejich schopnost zvládnout potenciální evropskou dluhovou krizi, jejímž možným epicentrem by se tentokrát mohla stát Francie.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.