Současné teplárenství v kontextu liberalizovaného trhu s energiemi

Josef Eigner polemizuje s článkem Vladimira Štěpána o českém teplárenství. Jak vypadá pohled na věc z hlediska teplárenského.

V souvislosti s teplárenstvím často slýcháme, že se jedná o monopolní společnosti, které zneužívají svého postavení na trhu a fakturují neoprávněně vysoké ceny tepelné energie. Je nutné přiznat, že se mezi společnostmi, které provozují licencovanou činnost výroba a rozvod tepelné energie najdou společnosti slušné i neslušné. Vše je o lidech, o určité prozíravosti a o strategických cílech společnosti. Rád bych se věnoval několika bodům, které byly zmíněny ve článku „Kam kráčí teplárenství a je odběratel v teplárenství zajatý?“ pana Vladimíra Štěpána ze dne 11.10.2017.

Vznik a vývoj teplárenských soustav

Teplárenské soustavy vznikly v období před rokem 1989 k pokrytí energetických potřeb místního průmyslu a přilehlých sídlištních lokalit. Dodávka tepelné energie v té době nebyla měřena na patách objektů, ale byla rozúčtovávána na všechny odběratele dle podle výměr podlahové plochy jednotlivých koncových odběratelů, jakožto společná služba. Vývojem během devadesátých let dvacátého století došlo k privatizaci teplárenských a výtopenských podniků, přičemž velké množství tepláren a výtopen zůstalo v podobě akciových společností nebo společností s ručením omezeným v držení obcí. V této době se doopravdy jednalo o monopolní postavení na poli dodávek tepelné energie. Začalo měření spotřebované tepelné energie a uzavírání smluv na dodávku tepelné energie s jednotlivými odběrateli. Technologie, které by teplárenské soustavy nahradily, byly v této době buď příliš finančně nákladné nebo ještě neexistovaly.

Teplárenství není v současnosti monopolní odvětví

Dnešní situace je zásadně odlišná. V roce 2004 došlo k úplné liberalizaci trhu s energiemi, a tudíž teplárenské soustavy nemohou dlouhodobě zastávat pozici monopolního dodavatele. Aby nebylo možné kalkulovat v ceně tepelné energie ekonomicky neoprávněné náklady, byly zavedeny regulace cenotvorby tepelné energie, které jsou nyní pravidelně upravovány v rámci Cenového rozhodnutí vydávaného Energetickým regulačním úřadem, přičemž metodika je platná pro všechny výrobce a dodavatele tepelné energie, kterých se týká. To znamená, že existuje jednotná metodika stanovení ceny tepelné energie.

Pravdou zůstává, že v mnohých teplárnách zůstalo i po privatizaci a následné liberalizaci trhu stejné nebo obdobně vedené jako před rokem 1989 nebo na začátku devadesátých let. Vzhledem k tomu, že „kovaní energetici“ nevnímají v řízení společnosti krátkodobé a střednědobé výhledy a vše plánují na desetiletí dopředu, dochází často ke značnému zkostnatění názorů na strategické řízení společnosti, a z toho i vyplývající chybné obchodní strategie. Dovolím si však tvrdit, že v případě, že dnes teplárna, nebo obecněji dodavatel tepelné energie, nejedná férově se svými odběrateli (pokouší se fakturovat různé platby za rezervovaný výkon, manipuluje s náklady v kalkulacích, nebo nedodržuje smluvní podmínky), zahrává si s potenciálním rozpadem odběratelské základny a riskuje tak poměrně rychlé ukončení své podnikatelské činnosti.

Odběratel se nemusí hned odpojovat

Pokud odběratel cítí, že s ním není jednáno slušně a že je dodavatelem poškozován, nemusí se ihned odpojit. V případě, že odebírá tepelnou energii v rámci jednosložkové sazby, nehrozí mu v případě instalace alternativního zdroje tepelné energie penalizace za neodběr tepla. V případě, že odebírá tepelnou energii v rámci dvousložkové sazby stanovené na základě oboustranně dohodnutého sjednání rezervovaného množství tepelné energie na další roční období, nemusí si prostě na další období sjednat množství rezervované tepelné energie v míře pokrývající celoroční spotřebu tepelné energie, ale jen v očekávané míře spotřeby tepelné energie, čímž je hrozba nadbytečného financování taktéž zažehnána. V případě, že odběratel odebírá tepelnou energii v rámci dvousložkové sazby založené na rezervovaném výkonu s fakturací dle měření výkonových čtvrthodinových maxim, doporučuji obrátit se na ERÚ. ERÚ tuto metodu fakturace neuznává a tyto případy poměrně tvrdě stíhá. Považuji za nutné zmínit, že EU pohlíží na dodávku tepelné energie jako na dodávku služby, kterou si odběratel nakupuje na základě své potřeby. Není tedy nutné svůj postoj ve sjednávání množství rezervované tepelné energie na další roční období opírat o energetické audity a jiná odborná posouzení.

V současnosti není problém zřídit si navíc k dodávce tepelné energie z teplárenského zdroje alternativní domovní zdroj, ať už v podobě plynového kotle nebo v podobě tepelného čerpadla. Ostatně dnes se jeví jako ekonomicky nejvýhodnější kombinace plynového kotle pro pokrytí špičkových výkonů a provoz tepelného čerpadla s fotovoltaikou pro zajištění vytápění v přechodných a letních obdobích a pro ohřev teplé užitkové vody. Jediné, co musí SVJ, které chce tento krok učinit je získat stavební povolení (v některých případech lze postupovat dokonce pouze ohlášením stavby). K následnému provozu domovní kotelny či tepelného čerpadla není potřeba licence na výrobu a rozvod tepelné energie, v případě, že je energií zásobován pouze jeden objekt s jedním odběratelem (viz §3 odstavec 4.b zákona 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů). V případě, že by si dané SVJ chtělo přivydělávat dodávkou tepelné energie do dalších objektů, musí si zřídit licenci na výrobu a rozvod tepelné energie, což není nijak nákladný proces (správní poplatky i s ověřováním podpisů do cca 5 000 Kč).

Z výše uvedeného plyne, že se odběratel má možnost rozhodnout, zda od dodavatele tepelné energie odebírat chce, nebo ne. Vše je jen otázkou volby. Je pravda, že se tomuto postupu teplárny obecně brání, nicméně silový postup není reálně možný. Toliko k monopolnímu postavení

Cena tepelné energie a její regulace

Cena tepelné energie je dle mého názoru regulována dostatečně. Vzhledem k tomu, že obchod s tepelnou energií je standardním, trhem nepovažuji za vhodné ani účelné omezit maximální výši ceny tepelné energie a hodnotu oprávněného zisku na jeden GJ.

Každý dodavatel tepelné energie je podnikatel pohybující se v tržním prostředí a jako takový musí nabízet konkurenceschopné zboží, ať už kvalitou (komplexnost služby, pohotovosti, poradenství a jiné), nebo cenou. Jinak bude v budoucnu čelit tomu, že své zboží prostě neprodá a ukončí svou podnikatelskou činnost. Mezi veřejností je stále často vnímána cena tepelné energie jako vysoká, nicméně to je dáno tím, že GJ je tak říkajíc „velkou“ jednotkou. Pro přehlednější porovnání s ostatními dodavateli doporučuji přepočítat cenu tepelné energie na cenu za 1 kWh. Pro příklad – jestliže mám cenu jednoho GJ tepelné energie 538,3 Kč bez DPH, pak cena jedné kWh činí 1,94 Kč bez DPH, což není nijak zvlášť vysoká cena v porovnání s elektřinou a plynem, přihlédnu-li k tomu, že v ceně tepelné energie je započítána i distribuce.

Kalkulace – předkládat či nepředkládat

Považuji za nutné zmínit, že žádný dodavatel energie nemá povinnost svým odběratelům předat své předběžné, ani výsledné kalkulace, pokud si tuto povinnost nesjedná v rámci smlouvy na dodávku energie. Tuto povinnost má pouze vůči kontrolnímu orgánu, tedy ERÚ, který v případě stížnosti ze strany odběratelů prověří, zda si dodavatel do ceny nezapočítává i ekonomicky neoprávněné náklady. ERÚ tedy nekontroluje výši ceny, ale pouze zda při stanovení ceny nebyla porušena platná pravidla cenotvorby. Cena vychází z aktuálních podmínek dodavatele a ty se mohou meziročně výrazně lišit. Navíc, většina tepláren vznikala pro řešení místní situace před rokem 1989, a dá se tedy říci, že každá teplárna je originál. Není tedy ani reálně možné stanovit, za jakou cenu by měla prodávat. Ostatně, proč by ERÚ měl kontrolovat samotnou výši ceny a proč by měl dodavatel standardně předkládat svou kalkulaci? Dovolím si předložit zjednodušující příměr. Když půjdete na rodinnou večeři, tak asi také nebudete chtít předložit kalkulaci jednotlivých jídel s cílem zjistit, jestli je cena večeře oprávněná, nebo ne. Z pohledu na jídelní lístek zjistím, jestli na dané jídlo mám nebo ne. Pokud je pro mě příliš drahé, budu pravděpodobně volit jiný podnik ještě, než si objednám. V případě, že budu s cenou a kvalitou spokojený, budu restauraci navštěvovat i v budoucnu. Pokud ne, budu pravděpodobně hledat jinou, vhodnější. Uvědomuji si, že je to zjednodušující srovnání, ale je poměrně přesné. Dodávka tepla je z pohledu EU služba, stejně tak jako nabídka stravování v restauraci. Pokud se mi cena, za kterou službu odebírám nelíbí, mohu si zvolit jinou možnou alternativu. Možná, že bude chvilku trvat, než najdu řešení, ale vyřešit tento problém lze. Stejně jako v případě, že moje oblíbená restaurace vymění šéfkuchaře za méně schopného a ještě zdraží. Prostě si musím najít novou, i když to může chvíli trvat.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.