Anglistka Alice Tihelková komentuje britskou reformu sociálních dávek, která se ukazuje jako nefunkční navzdory tomu, že ji potřebuje stále větší počet (pracujících!) Britů.
Zatímco v tuzemských médiích je Británie zmiňována především v souvislosti peripetiemi rozvodu s Evropskou unií, stránky britských novin i diskuse na sociálních médiích plní i jiné téma: dramatické okolnosti zavádění reformy sociálního systému pod taktovkou vládnoucích Konzervativců. Všeobecnou kritiku sklízí především vlajkový program tzv. univerzální dávky (Universal Credit), sjednocující několik sociálních dávek (podporu v nezaměstnanosti, příspěvek na bydlení, pomoc v hmotné nouzi atd.) do jediné. Škrtající vláda Davida Camerona jej spustila v roce 2013 s cílem učinit vyplácení dávek „snazším a férovějším“. Ve skutečnosti se však sociální situace řady Britů, zejména rodin s dětmi, za nově nastavených podmínek výrazně zhoršila. Pro nízkopříjmové skupiny obyvatel, potýkající se s kombinací nízkých mezd, nestálých pracovních míst a raketově rostoucích cen nájemního bydlení, představuje i malý pokles výše dávky existenční ohrožení. Velkým problémem je i nově zavedená šestitýdenní čekací lhůta mezi podáním žádosti a výplatou dávky, v jejímž důsledku se mohou domácnosti ocitnout na několik týdnů zcela bez prostředků.
Podle varování charitativních organizací koreluje spuštění nového systému s prohlubováním zadluženosti domácností, nuceným vystěhováváním z bytů a odkázaností na potravinové banky. Posledně jmenované se staly jakýmsi jakousi vizitkou vládních reforem; od nástupu Konzervativců v roce 2010 se počet Britů nucených využívat potravinovou banku vyšplhal ze 41 tisíc na závratných 1,2 miliónu. Více než čtvrtinu „klientů“ přitom tvoří lidé s regulérním zaměstnáním, kterým však mzda nepokrývá základní životní potřeby.
Mezi stálé kritiky univerzální dávky patří i britský deník Independent. Ten o uplynulém víkendu přinesl svědectví pracovníka sociálních služeb, který se s dopadem vládní reformy potýká ve své každodenní praxi. Článek nese název Chudoba, hlad a sebevražedná beznaděj: whistleblower odhaluje chaos uvnitř vládního systému univerzální dávky. Dotyčný tu předkládá obraz systému sužovaného organizačními zmatky a zpožděným vyplácením, přinášejícím „každodenní utrpení“ v němž se „odmítání těch nejchudších“ stalo součástí povolání. Podle jeho slov je pomoc odpírána i rodičům malých dětí, kterým schází prostředky na jídlo, v důsledku čehož „děti trpí týdny hladem“.
„Často jim musíme telefonicky oznámit, že jim nic vyplatit nemůžeme, přestože jsou skutečně bez prostředků a ještě týdny budou. Řada žadatelů reaguje hněvem, jiní se psychicky hroutí. … Žadatelů, kteří říkají, že jim hrozí vystěhování z bytu, je jako hub po dešti. Případoví manažeři jsou dobře proškoleni v jednání s žadateli, kteří hrozí sebevraždou.“
Whistleblower dále přiznává, že pracovníci, kteří mají vyplácení univerzální dávky na starost od začátku, vůči žadatelům postupně otupěli; odmítání rodin s hladovějícími dětmi je však stále obtížné pro většinu z nich. Ti aktivnější se snaží žadatele nasměrovat na charitativní organizace či potravinové banky, které se snaží vzniklou mezeru vyplnit.
Kromě svázanosti rigidními pravidly nového systému, jehož tvůrcem je bývalý ministr práce a sociálních věcí Iain Duncan Smith, je dalším z problémů chronická přetíženost personálu. „Řada mých kolegů je vyřizovanými žádostmi zahlcena tak, že nezvládá,“ prozrazuje whistleblower. Častá zpoždění systému pak vedou k tomu, že žadatelům, kteří se ocitli na samotném dně, „nikdo nevěnuje pozornost“.
Šéf programu realizace univerzální dávky Neil Couling otištěnou výpověď označil za pouhý „názor“. Podle tvrzení Ministerstva práce a sociálních věcí je většina lidí je s univerzální dávkou „spokojená“ a „vyjít s finančními prostředky jim nedělá potíže“.
Opoziční labouristé to však vidí jinak. Při pravidelném středečním parlamentním „grilování“ premiérky (Prime Minister‘s Questions) apeloval lídr opozice Jeremy Corbyn na Theresu Mayovou, aby se „probudila“ a zavádění univerzální dávky zastavila. Reforma podle něj jen prohlubuje chudobu, zadluženost i bezdomovectví. Premiérku také vyzval, aby „projevila trochu lidskosti“ a zrušila zpoplatnění tísňové linky pro žadatele.
S kritikou přispěchal i labouristický poslanec a expert na sociální politiku Frank Field, jinak známý svými poměrně konzervativními názory, řadícími ho na pravé křídlo strany. Podle něj vláda tají „špatné zprávy“ ohledně své selhávající reformy a opakovaně odmítá poskytovat statistiky a podávat vysvětlení.
Podle údajů britského bytového družstva Housing Association je nová univerzální dávka důvodem až 80 % případů neplacení nájemného, nezřídka končících ztrátou bydlení. Starosta Manchesteru Andy Burnham odhaduje, že počet lidí vystěhovaných na ulici se v brzké době může i zdvojnásobit [6]. Vláda však od svého plánu ustoupit nehodlá; do roku 2020 má být univerzální dávka postupně zavedena po celé Británii. Zároveň se ale dá předpokládat, že se Corbynovi Labouristé pokusů probíhající reformu zastavit jen tak nevzdají. Dolní sněmovnu proto v dohledné době nejspíš čekají horké chvilky.