Přečetli jsme: Stalin byl politickým bankrotářem, tak mimo jiné hodnotí sovětskou epochu ruský historik Kirill Alexandrov v souvislosti s výročím Velkého teroru v letech 1937-38.
Vedle 100. výročí říjnové revoluce si Rusko právě letos připomíná 80 let od Velkého teroru let 1937-38, který zůstal v lidové paměti pod názvem ježovščina. Rozhovor k tématu vedl internetový zpravodajský portál Lenta s historikem Kirillem Alexandrovem. (Lenta je považována za portál blízký Kremlu – poznámka redakce).
V čem byl Velký teror výjimečný?
Podle Alexandrova byla výjimečnost této vlny represí především otázkou rozsahu masového vraždění, které organizovaly vedoucí orgány komunistické strany v době míru. Období před druhou světovou válkou se stalo tragédii sovětské společnosti, ve 30. až 40. letech se obětmi stalinské sociální politiky stalo více než 8,5 milionů lidí, 760 tisíc bylo popraveno, kolem milionů lidí zemřelo díky rozkulačování a v speciálních sídlištích, asi půl milionu potom umřelo v GULAGu a nakonec 6,5 milionů padlo za oběť hladomoru v roce 1933, který byl důsledkem kolektivizace.
Alexandrov dále upozornil, že oběti připadající na roky 1930, 1931, 1932 a 1933 čítají 7 milionů lidí – a pro srovnání okupace části SSSR Němci v roce 1941-44 stálo životy asi 4-4,5 milionů lidí.
Jsou tu přesná čísla obětí Velkého teroru roku 1937-38?
Dle informací ministerstva vnitra SSSR z roku 1953 NKVD v této době zatknulo celkem 1 milion 575 tisíc 289 lídí, z nich bylo trestáno za „kontrarevoluční činy“ 87,1 %, tj. 1 milion 372 tisíc 382. A odsouzeno bylo nakonec 1 344 tisíc 923 lidí, z toho bylo 681 692 popraveno.
Popravení neznamenalo podle ruského historika jenom zastřelení. V některých případech se sekala hlava sekerou, jindy docházelo ke škrcení popravovaných, jindy k zabití pomocí páčidla. V některých místech SSSR byly ke smrti odsouzené ženy před smrtí znásilněny.
Jen ve 30. až 40. letech sovětské Rusko potrestalo kvůli politickým zločinům podle Alexandrova trestem smrtí na 760 tisíc lidí. Většina z toho připadá na dobu tzv. ježovščiny.
Proč připadnul státní teror na rok 1937? Byla to Stalinova příprava na válku?
SSSR tvořilo podle sčítání lidu 80 % rolníků na venkově. V době NEPu (1923-25) přišly syté roky a vesnice bohatla, narostla poptávka po průmyslových výrobcích, kterých ale na sovětském trhu bylo málo. Důvodem pro to byla podle Alexandrova mínění bolševická regulace. Vesnice tlačila na to, aby dostávala za obilí tržní cenu, na což bolševici nechtěli přistoupit, doplňuje dále. Proto vznikaly zásobovací krize a nedostatek, který pak vedl k návratu rekvírování. Stalin chápal, že dokud bude v zemi samostatný rolník, bude moc komunistické strany v ohrožení. Odsud a ze snahy udržet se u moci pramenila jeho snaha o to tuto sociální skupinu zlikvidovat a nahradit na státu závislými kolchozníky.
Z toho vyplývá, že kolektivizace byla zdrojem Velkého teroru, i když ji Stalin a další ospravedlňovali především potřebami industrializace.
Obavy z politické opozice na vesnici nebyly, jak historik dále upozornil, zcela nepodložené. Jen v roce 1930 došlo na ruské vesnici k asi 13 453 incidentům odporu proti vládě. A z nich bylo 176 povstání a 55 povstání se zbraněmi v rukách. Celkem se v nich účastnilo na 2,5 milionů lidí, což bylo třikrát více než při rolnickém odporu vůči bílému hnutí v době občanské války.
Kolchozy a kolektivizace byly bez ohledu na to mezi roky 1930 až 1933 úspěšné, prosadily se do praxe. Nicméně jěžovščina či Velký teror se následně zaměřil právě na kolchozníky a samostatné zemědělce, upozorňuje historik dále. Byla to snaha o to utlumit na vesnici protestní nálady v době přípravy na válku, míní.
Kdo další se stal obětmi represí?
Rolnící nebyli jedinými obětmi, ale ta se týkala i dalších nepřátel lidu, a to především ruské pravoslavné církve. Důsledek těchto represí bylo podle historika to, že se bolševikům podařilo téměř zcela zničit největší samostatnou pravoslavnou církev na světě.
Proč se obětmi teroru v letech 1937-38 stali také samotní vykonavatelé represí?
Podle mínění Alexandrova byl Stalinův styl řízení v podstatě kriminální, odpovídal mafii v podobě komunistické strany. Její členové se tak sami podíleli na zabíjení vlastních členů nebo členů jejich rodin. A sami vykonavatelé násilí nebo represí se stali jeho obětmi, jejich organizátoři likvidovali vykonavatele represí jako nevhodné svědky.
Jak ukazují čísla, tento vnitřní teror není dobré přeceňovat. Ze 25 tisíc členů NKVD se represe dotkly 2 273 lidí. V roce 1939 bylo z NKVD vyhozeno přes 7 tisíc zaměstnanců, ale asi jen 937 bylo zatčeno, uvádí Alexandrov konkrétní čísla.
Obětí se stal i sám organizátor Velkého teroru Nikolaj Ježov. Po něm do čela NKVD nastoupil Lavrentij Berija, který represe zastavil a organizaci liberalizoval. Mohla za to celková únava terorem a také v roce 1938 změna mezinárodní situace. Teror už neměl tak extrémní podobu, ale byl tu pořád. Například v letech 1939-40 bylo souzeno za kontrarevoluční činy 135 695 lidí a z nich k trestu smrti odsouzeno 4201.
Jaké důsledky měl Velký teror pro sovětskou společnost?
Stalin podle ruského historika vzal život stovkám tisícům lidí, kteří byli nevinní. Navíc represe měly širší dopad na celé rodiny a ničily osudy milionů lidí. Podle něj za teroru „zabíjeli nejen lidská těla, ale také duši těch, kdo zůstali naživu.“
Byly tu ztráty na lidském kapitálu země, v oblasti vědy, kultury a techniky nebo umění. Stalinská represe přitom nedokázala zlikvidovat odpor v sovětské společnosti, domnívá se Alexandrov. Učinila ho ale jeho slovy ostřejší a zlobnější. Stalinská moc rozmnožovala počet svých nepřátel.
Je možné tvrdit, že teror se stal způsobem, jak pro nomenklaturu nahradit vertikální společenskou mobilitu?
Je tomu tak, říká Alexandrov v rozhovoru, Stalin byl až do roku 1953 obětí leninské diktatury ústředního výboru, ale nemohl nic učinit se sociálními zájmy a solidaritou nomenklatury, nemohl je ignorovat. Ze strany se stala nová elita, doplňuje a mnoho členů nomenklatury udělalo kariéru díky teroru. Obavy z přípravy nového teroru Stalinem na přelomu let 1952-53 tak nejspíš byly příčinou Stalinovy smrti, protože budily obavy u členů ústředního výboru. Stalin se stal, soudí Alexandrov, obětí svého okolí a nezáleží na tom, zda zemřel díky lékům nebo nedostatečné lékařské pomoci.
Z delší perspektivy, říká Alexandrov nakonec, byl Stalin politickým bankrotářem. Stát založený Leninem, kterému dal Stalin celkovou podobu, nepřežil ani 40 let po jeho smrti. Což je z hlediska dějin nepatrný časový úsek.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.