Pavel Janíčko a Anton Doktorov v rámci česko-slovenského dialogu komentují tentokrát téma Katalánska a jeho práva na sebeurčení.
Napsal mi kolega ze Slovenska „na margo“ současné situace v Katalánsku-Španělsku následující poznámku:
Dobrý deň,
Vážený kolego , tak sa teším na ďalšiu diskusiu na tému Katalánsko.
Vychádzam z toho, že nie vždy rozdiely v pôvode, v kultúre a v tradíciách môžu viesť k odstredivým tendenciám. Obyčajne je to niečo navyše, čo posilňuje tieto odstredivé tendencie. Obyčajne určitá skupina obyvateľov, odlišná v etnikom, kultúrou alebo tradíciami rieši iné problémy, pričom tie národné sú vyvrcholením iných problémov.
Napríklad takéto „odlišné“ obyvateľstvo obýva najmenej rozvinutý región, ktorý je zanedbanejší ako ostatné regióny, chudobnejšie ako iné regióny, čiže sa prvotne jedná o sociálnu nespravodlivosť . V Katalánsku je to odlišné. Ich územie predstavuje najrozvinutejšiu časť Španielska. Ale niekto im vnukol myšlienku, že on doplácajú na tu chudobnejšiu časť Španielska, že oni „živia“ tých ostatných. Vieme, akí sú politici. Aj u nás nerepceme, že máme skoro najvyššiu daňovú záťaž v Európe, ale to, ako s našimi daňami narába. Chceme lepšie a dobre vybavené nemocnice, nie novšie a lepšie vybavené služobné automobily našich papalášov a papaláškov! Chceme kvalitných a dobre zaplatených učiteľov, nie dobre zaplatených straníckych nominantov v štátnych a vo verejných úradoch! Chceme dobre fungujúce sociálne služby a iné verejné služby, nie komfort a blahobyt pre vyvolených! Chceme kvalitnú a spravodlivú justíciu, nie beztrestnosť pre rozkrádačov štátneho majetku! Chceme nové cesty a infraštruktúru financované z Eurofondov, dočkali sme sa iba majstrovského rozkrádania týchto eurofondov, ako napríklad CD ROM s návodom na dojenie kôz za 40 mil EUR!
Poďme sa však zamyslieť nad iným problémom. Prepáčte pán kolega z Čiech, ja som asi nechápavý, ale niečomu nerozumiem. Katalánci nie prví v Európe, ktorí túžia byť samostatní. V Kosove, časti Srbska, Kosovskí Albánci si tiež urobili referendum, vyhlásili samostatnosť a okrem niekoľko štátov vrátane Slovenska ich celá slávna Európska únia uznala! Tak sa pýtam, ak uznala plebiscit o samostatnosti v jednej krajine ako právo na sebaurčenie, pričom rešpektuje dôsledky takého konania uznaním nového štátneho útvaru, tak sa pýtam, v čom boli Katalánci iní, keď EU vehementne podporuje celistvosť Španielska? A prečo EU nepodporila celistvosť Srbska? Však Kosovskí Albánci ukázali svetu cestu, ako sa dá využiť národnostné cítenie na rozbitie celistvosti krajiny a vytváranie nových, malých a ekonomicky problematických krajín.
Pokusil bych se jen doplnit pár slov nad tím posledním odstavcem a nad otázkou chápání či nechápání různých postojů EU a vůbec tzv. západních elit k podobným či identickým událostem. Je skutečně „zajímavé“ porovnat postoje toho, čemu říkáme Západ, k uplatňování práva na sebeurčení. V případě SSSR, Jugoslávie, ale i do jisté míry i Československa tyto západní kruhy nadšeně podporovaly jakýkoliv náznak separatismu politicky, propagandisticky, materiálně a dokonce vojensky. Takové Slovinsko a Chorvatsko byla Německem uznána snad ještě dřív, než sama vyhlásila nezávislost. O případu Kosova snad ani nemá cenu se zmiňovat. Na Ukrajině (stejně jako v celém SSSR kromě Pobaltí) proběhlo v roce 1991 referendum o existenci SSSR s 75%ní podporou jeho setrvání. Tehdejší gorbačovovské vedení SSSR to nakonec ignorovalo a vedení Ruska, Ukrajiny a Běloruska (Jelcin, Kravčuk a Šuškevič) v zásadě pučisticky vyhlásila nezávislost, a zase všichni západní obdivovatelé demokracie aplaudovali. V Československu zase pohůnci Západu raději pro jistotu referendum nevyhlásili vůbec, co kdyby to rozdělení neprošlo ani na Slovensku? Zato když na Krymu proběhlo referendum o připojení k Rusku a „odpojení“ od ukrajinského banderovského xenofobního režimu, tak je to najednou darebáctví nejhoršího zrna. A ruská agrese. Koneckonců všude, kde se lid nějak přestal podle not aktuálních potřeb západního kapitálu, tak je za tím určitě ruka Moskvy, případně Pekingu, protože skutečně svobodné rozhodnutí lidí je vždy jen takové, které odpovídá zájmům globálního kapitalismu. A nejlépe je do takových riskantních hlasování lidi vůbec nepustit. Včera (12.11.) jsem zhlédl diskusi v Otázkách V. Moravce na téma „vztah ČR a EU“ a pobavil mě pan Rupnik, který prohlásil na konto kritiků EU, že nějaké srovnávání s RVHP je úplně „mimo“, neboť dnes do EU můžeme svobodně vstoupit a pak z něj zase vystoupit, aby se vzápětí za plného souznění spoludiskutujících (Stropnický, Gál) věnoval výkladu o tom, že ti, kdo chtějí referendum o vstoupení/setrvání v EU/NATO, jsou darebáci a agenti Moskvy.
Prostě někde práva na sebeurčení platí, někde jde o zlovolnou sabotáž.