Anglistka Alice Tihelková komentuje ne příliš dobré vyhlídky Theresy Mayové a jejího kabinetu na politickou budoucnost. Problémem číslo jedna je Brexit.
„Haló, je tam IKEA? Potřebuji nový kabinet,” volá do telefonního sluchátka Theresa Mayová na jednom z vtipů, které si Britové sdílejí po facebooku. Kočírovat vládu, v níž se sešli zastánci Brexitu tvrdého i měkkého a také odpůrci Brexitu v jakékoli podobě, se pro premiérku stává stále obtížnějším úkolem.
Situaci nijak nenapomáhá série čerstvých ministerských afér. V centru kontroverze se během posledních týdnů ocitl nejprve ministr obrany Michael Fallon, který odstoupil poté, co proti němu bylo vzneseno obvinění z někdejšího obtěžování novinářky. Následovala rezignace ministryně pro mezinárodní rozvoj Priti Patelové, která se během své dovolené neoficiálně scházela s izraelskými politiky. A do třetice, židle se zakývala i pod výstředním ministrem zahraničí Borisem Johnsonem, jenž svým sklonem rychleji mluvit než přemýšlet ohrozil situaci Britky Nazanin Zaghari-Ratcliffové, vězněné v íránském Teheránu. Johnsonův výrok, že v Íránu školila místní novináře, způsobil riziko prodloužení jejího trestu a odloučení od rodiny. Labouristický lídr Jeremy Corbyn okamžitě reagoval výzvou k odvolání Johnsona kvůli „podkopávání naší země” a „ohrožování našich občanů“. Na adresu premiérky pak prohlásil, že by měla „buď vládnout, nebo odejít”.
Premiérčinu pozici však aktuálně ohrožuje především vzpoura přibližně dvaceti konzervativních poslanců, včetně bývalých ministrů, jejichž jména i tváře přinesl v úterý 14. listopadu za mediálního poprasku deník Telegraph. Dotyční se nechali slyšet, že budou spolu s labouristy hlasovat proti uzákonění pevného data Brexitu, které se Mayová zavázala prosadit (plánované datum je 29. března 2019 v 11:00 GMT). S výjimkou letitého eurofila Kena Clarka přitom všichni původně hlasovali za aktivaci článku 50, která spustila proces odluky Británie od EU. Většina z rebelů navíc zastupuje volební okrsky, kde se s převahou hlasovalo pro odchod z Unie. Poslanec Bernard Jenkin k tomu poznamenal: „Kdokoli hlasoval pro článek 50, ale poté nechce stanovit datum odchodu, si koleduje o obvinění, že si odchod z Evropské unie ve skutečnosti nepřeje”. Přestože vzbouřenci jako důvod odmítání stanoveného data uvádějí obavy z možnosti, že se Británii do té doby nepodaří vyjednat uspokojivé podmínky rozluky a země bude odcházet nepřipravena, šíří se i názor, že se z jejich strany jedná o cílený pokus do Brexitu „hodit vidle”. Sám toryovský veterán Ken Clarke se svou ambicí zvrátit článek 50 a celý proces odchodu zastavit nijak netají.
Labouristé označili snahu uzákonit datum odchodu za premiérčin trik na uklidnění brexiterů, avšak euroskeptici v parlamentu se obávají, že stanovení pevného data je nezbytné k tomu, aby se předešlo „zradě“ na poslední chvíli, až budou poslanci hlasovat o finální podobě podmínek odchodu.
Pokud bude všech 20 vzbouřenců hlasovat proti premiérce, přijde Mayová o svou křehkou většinu „probrexitových“ poslanců, která momentálně činí pouhých 13 hlasů (kromě konzervativců a severoirských unionistů s premiérkou drží basu i šest labouristů v čele se samorostlým tradicionalistou Frankem Fieldem, který pevné datum Brexitu podpořil a svým kolegům v Dolní sněmovně doporučil, aby se „dovzdělali“ o tom, kdo jsou labourističtí voliči a pro co se v referendu rozhodli).
V prosinci letošního roku se Británie zúčastní summitu EU v Bruselu, od kterého si premiérka, tlačená britskými firmami, slibuje pokročení v jednáních o podmínkách odchodu. Problémy, kterým čelí ve vládě i v parlamentu, však mohou její vyjednávací pozici ztížit. Jak uvedl pro stanici Sky News stínový ministr obchodu John McDonnell: „Náš problém je následující – není dne, kdy bychom věděli, jaká je vládní strategie či které uskupení má v Kabinetu momentálně navrch … Máme tu vládu, ve které panuje chaos. Solidní dohody v žádné případě nedosáhneme, pokud vládě, která má jednání vést, chybí jasný směr.
Podle deníku Financial Times podobná skepse ohledně britské premiérky panuje i v Bruselu, Berlíně i Paříži, kde už se s jejím setrvání ve funkci příliš nepočítá.
Je tedy možné, že namísto nového kabinetu bude u výše uvedeného obchodního řetězce (alespoň ve facebookové satiře) brzy sháňka po novém křesle – tom premiérském.
Ilustrační obrázek: Autor – EU2017EE Estonian Presidency – Tallinn Digital Summit. Welcome dinner hosted by HE Donald Tusk. Arrivals, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62856067