ARD Tagesschau. Takové protesty se v Iránu konaly naposledy v roce 2009. Tehdy bylo „zelené hnutí“ poraženo. Dnes je to je ale jiné, není tu žádný vůdce, a přeci jsou tisíce v ulicích.
Protesty nezačaly ani v hlavním městě, ale v provinciích.
Na začátku byly slogany demonstrantů motivované ekonomicky. Ale pak přešly do politiky: pryč s diktátorem, uvádí ARD Tagesschau. Prý – co má být s vměšováním do Sýrie, ne Hizbolláh či Hamás, my jsme důležití.
Demonstranti proto hovoří o obrovských částkách, které Írán investoval do bezpečnostní strategie. Kritizují to, že tyto peníze nejdou do nových pracovních míst, do regulace cen potravin či nutných investic do infrastruktury a vzdělávání. Protože to se totiž Íráncům slibovalo.
Hospodářství mělo vzkvétat, podobně jako obchod se Západem, ale ani jedno se nestalo. Lidé současnému prezidentovi Hasanu Ruhánímu věřili. Nyní jsou zklamaní.
Protesty prý pohání sociální nespravedlivost a korupce.
Zatímco v roce 2009 informace přecházely přes Twitter, mají nyní Íránci – přes 24 milionů z nich – přístup ke komunikační službě Telegram. Justice se snažila tuto aplikaci zakázat, ale neprošlo jí to – také díky intervenci prezidenta Ruháního. Protože tuto aplikaci používá i on sám, vzhledem k tomu státní média nejsou na jeho straně.
V Íránu není režim, který by táhnul za jeden provaz. Vždy existovaly mocenské boje za zavřenými dveřmi. A tak je to mu i nyní – mezi umírněným Ruháním a mezi konzervativními stoupenci tvrdé linie.