2017: evropský mainstream má problém

Přečetli jsme: Levicový střed skončil. Pokud bude ve vyspělých ekonomikách pokračovat pomalý růst a nerovnosti, populisté pravice i levice si budou získávat popularitu u nové generace.

John Lloyd pro Financial Times argumentuje, že veřejné výdaje a široká podpora kapitalismu je konsensus, který už nelze udržet.

Sociální demokracie už „nejede.“ Jen v málo zemích zůstává úspěšná. Ve většině je v opozici, v několika bojuje o přežití. V politickém světě nových uskupení a extrému, se zdá být passé. Němečtí sociální demokraté – kteří byli desetiletí nejsilnější levicovou stranou v Evropě – čelí výhledu na to být „menším“ partnerem v další velké koalici vedou Angelou Merkelovou. A pokud se dohodnou, pak to bude již třetí partnerství od roku 2005.

Martin Schulz si myslel, že právě účast ve velké koalici byla hlavním důvodem porážky v zářijových volbách. Jsou tu další politické síly: Alternativa pro Německo, proti-imigrační nacionalisté, liberálové z FDP, ekonomická pravice, a pak je tu stále rostoucí die Linke, která zvýšila svůj podíl hlasů.

SPD tak prezentuje dilema, a to nejen své, ale dilema sociálních demokracií nejen v Německu, jak ukazuje úspěch jejích konkurentů.

Blairismus a jeho důsledky

Za reaganovsko-thatcherovské kombinace konzervatismu spolu s volným trhem se středolevicové strany posunuly doprava, aby uznaly novou podobu ekonomiky a politiky. Jak Clinton, tak i „Nová Levice“ Blaira, pak i Schröderův „nový střed.“ A přijali to i další, Hollandovi socialisti, Matteo Renzi v Itálii. Prostě akceptovali, že mix à la Tony Blair je v pořádku.

Liberalismus mírně zabarvený patriotismem, postoj pro byznys a vyšší veřejné výdaje, socialismus jen zřídkakdy zmiňován a nikdy ne jako pokus a globalizace, včetně více imigrace a více síly pro EU – to se vítalo.

Jenže ono už se to dnes neakceptuje. Globální finanční krize, stagnující příjmy pracujících i střední třídy, stále větší nerovnost a velké vlny migrace vzbudily rostoucí odpor a zničili střed levice.

Portugalsko je jediným úspěšným příkladem – levicová koalice je populární a jak deficit, tak i nezaměstnanost klesají. Ale srdcem sociální demokracie byly desetiletí skandinávské státy. Dnes vládnou jen ve Švédsku, kde vládnou v koalici se Zelenými a tvrdě na ně tlačí proti-imigrační Švédští demokraté. A ti jsou ukázkou problému.

Extrémní pravice a voliči levice

V mnoha evropských zemí je extrémní pravice hlavním konkurentem voličů pracující třídy a je tvrdě nepřátelská vůči imigraci. Ráda si vezme ekonomickou politikou od levice, zatímco povzbuzuje strach z islámského terorismu, například v Itálii. A extrémní pravice velmi dobře chápe, že pracující třídy a střední nižší třídy se cítí být vzdáleni, odcizeni od více vzdělaných, lépe placených a více jistých spoluobčanů.

Sociální demokraté nemají páku na byznys, který dříve měl pocit, že musí dobře vycházet s levicovými stranami, aby mírnil požadavky odborů. Kromě veřejného sektoru je dnes odborová síla umenšená.

Dokonce strany za volný trh jako je německá FDP, či Macronovo hnutí En Marche najdou silnější postavení. Dokonce jako ve Francii po letech neefektivního socialismu dostanou velkou parlamentní většinu.

Známější nepřítel pro sociální demokraty – Levice – je také oživená. Uzmula vedení Labour Party. Bernie Sandes, když kandidoval na prezidenta, přilákal podporu, která nebyla v USA pro 76letého muže, který se nazývá socialistou, představitelná.

Ve Francii je Jean Luc Mélenchon, který založil France Insoumise a je marxista, získal téměř 20 % hlasů v prvním kole prezidentských volby. Bylo to asi tak třikrát více než kandidát socialistů Benoit Hamon.

Sociálně demokratický „deal“ – tedy vyšší veřejné výdaje, ale s tím i široká podpora pro kapitalismus podpořila ekonomicky úspěšné společnosti s dobrými veřejnými službami a osobními svobodami, myslí si Lloyd.

Jenže tato „dohoda“ je už nadbytečná. Levicový střed potřebuje stabilní a rostoucí ekonomický růst, aby mohl distribuovat daňové příjmy pro rozsáhlý stát blahobytu. Pokud bude ve vyspělých ekonomikách pokračovat pomalý růst a nerovnosti, populisté pravice i levice si budou získávat popularitu u nové generace. Potom bude jen těžko levicový střed akceptován jako vládnoucí síla.


Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.