Aktuálně: Finsko jako první experimentovalo s nepodmíněným základním příjmem. Jaké měl tento pokus výsledky a jaké pochybnosti vyvolal?
Britský list Financial Times píše, že největší světový pokus snížil byrokracii, ale do životaschopného systému má daleko.
Ještě předtím než Sini Martinnenová získala peníze od finské vlády, musela hodně přemýšlet, o tom kolik bude moci pracovat, aby neztratila nárok na podporu v nezaměstnanosti. Bylo to jen 300 euro za měsíc, jinak by byla zdaněna ve výši 50 % za každé euro navíc. Ale pak jak sama říká, paní Martinnenová vyhrála v loterii. Byla jedním z nezaměstnaných lidí, kteří byli vybráni, aby se účastnili experimentu s nepodmíněným základním příjmem.
Místo toho, aby dostávala podporu v nezaměstnanosti ve výši asi 500 euro po zdanění, začala dostával 560 euro nepodmíněného příjmu. Nepodmíněný znamená, že ho dostává, ať pracuje, kolik chce. Mohla tak začít svůj vlastní byznys, říká.
Dvouletý pokus je v polovině a už je k dispozici dost důkazů, že pomohl snížit stres u účastníků i tím, že byla zjednodušena byrokracie. Panují ovšem pochyby o pokusu samotném i o tom, jestli nabízí životaschopný případ toho, jak by nepodmíněný základní příjem mohl fungovat.
Markus Kanerva z úřadu premiéra, říká, že se netestuje specifický model, který by mohl být ve Finsku zaveden. Od toho jsme ještě daleko, říká.
Nápad dávat lidem příjme za nic má dlouhou historii, píší Financial Times, v níž najdeme Martina Luthera Kinga či Miltona Friedmana. V poslední době se za něj přimlouval Mark Zuckerberg či Elon Musk.
Finská středopravicová vláda začala s pokusem s tím, že tak vyzkouší různé sociální politiky. Kanerva říká, že cílem bylo udělat z Finska nejinovativnější zemi, která je nakloněna experimentům do roku 2020. Experiment se základním příjmem byl ovšem založen urychleně, částečně i kvůli tomu, aby byly výsledky patrné do voleb v roce 2019.
Zástupce odborů Ilkka Kaukoranta je skeptický. Odbory se domnívají, že dát pryč podmíněnost dávek podkope sociální systém, v němž se pak bude škrtat. Zástupce odborů si myslí, že podmíněná bezpečnostní síť je jediným způsobem, jak spojit vyšší dávky a vyšší zaměstnanost. Doplňuje, že zavedení modelu nepodmíněného příjmu by zvýšilo deficit rozpočtu o pět procentních bodů, protože pokus nezahrnuje změny ve zdanění. Účastníci si nechají 560 euro, bez ohledu na to, kolik si vydělají prací.
Mika Ruusunen, který dříve pracoval v Tampere jako pekař, získal práci, nepodmíněný základní příjem je pro něj prostě „něco navíc.“ On sám si myslí, že nepodmíněný základní příjem by byl dobrý pro lidi, kteří mají nápad na nějaké nové podnikání, spíše než pro masu nezaměstnaných.
Jedním z příkladů je Juha Jarvinen, který žije v západním venkovském Finsku. Chtěl začít podnikání, ale cítil se omezen pravidly na dodatečné výdělky. Nepodmíněný základní příjem mu umožnil risknout video byznys. Předtím byl moc omezen tím, co říkal úřad. Nepodmíněný základní příjem mu vrátil kontrolu nad jeho životem, říká. Nyní má svobodu, už se nemusí cítit stresovaný.
Ti, kteří se ocitli v pokusném vzorku, společně říkají, že byrokracie je omezila v hledání práce. Velký dopad je především psychologický než v penězích.
Finské úřady možná rozšíří pokus na různé skupiny, například zaměstnané s nízkým příjmem, samozaměstnané, matky v domácnosti, či studenty. Obvykle se ovšem vše vnímá tak, že vládní nadšení pro nepodmíněný příjem poněkud ochladlo. Stížnosti začínají od toho, jací nezaměstnaní byli vybráni až po peníze, které dostávají. A ti, kteří v pokusném vzorku jsou, přiznávají, že systém má nedokonalosti, které znamenají – tak, jak je systém testován, nemůže být zaveden.
Ruusunen říká, že dobrý byl i pokus. Lidé prý přemýšlejí o té myšlence, o tom, co je spravedlivé a nutné a vidí, že systém dávek je příliš byrokratický.