Aktuálně: Nová čísla ukazují, že Německo má mnohem vyšší nerovnosti, než se myslelo. 5 % superbohatých vlastní 51 % veškerého bohatství země. Následky ale nejsou podle výzkumníku tak sociální zhoubné jako jinde.
Statistika ECB ukázala, že distribuce bohatství v Německu je velmi nerovné. Nová analýza Německého institutu pro ekonomický výzkum ukazuje, že situace je ve skutečnosti ještě mnohem horší.
Setkání lídrů politiky a průmyslu v Davosu vede pozorovatele k otázkám: kdo má dlouhodobě prospěch z ekonomického růstu a zisků firem? Společnost jako celek, nebo jen pár vybraných nahoře? Jedním z přístupů je podívat na to, jak je bohatství dané společnosti rozloženo mezi členy dané společnosti.
Spočítat distribuci není tak snadné. Existují oficiální data, za eurozónu to má na starosti ECB. A tato data ukazují velmi nerovnou distribuci bohatství.
Jenže ve skutečnosti je bohatství ještě více koncentrováno, píše německý Spiegel. Superbohatí a jejich aktiva jsou konzistentně podceňována. Superbohatých je málo a nejsou tak dostatečně zastoupeni v náhodných průzkumech. A statistika je založena na dobrovolných odpovědí, přičemž je známo, že ochota účastnit se průzkumů klesá s bohatstvím respondenta.
Když ovšem přijde na superbohaté, je tu pár relativně spolehlivých odhadů. Například Forbes, který vytváří žebříček nejbohatších lidí na světě. Tým Stefana Bacha z německého DIW institutu se podíval podrobně na tři země: Německo, Francii a Španělsko.
Výsledek: 45 nejbohatších domácností v Německu má tolik bohatství jako dolní polovina společnosti. Každá skupina měla v aktivech dohromady 214 mld. eur – k roku 2014.
Nová čísla: 5 % vlastní víc než polovinu bohatství
DIW použila korekční mechanismus, který navrhla samotná Evropská centrální banka. Je z něj patrné, že nerovnost je ještě mnohem větší než čísla ECB. 5 % nejbohatších Němců má 51,1 % celkového bohatství země, což platí na základě dat k roku 2014. Čísla ECB naproti tomu bohatství podcenila: 5 % nejbohatších mělo podle ní „jen“ 31,5 % bohatství země k danému roku.
Horní procento německých domácností vlastní třetinu bohatství země, horní 0,1 % procenta pak 17,4 % země. Nu a nejbohatší 0,001 % tedy jen 400 domácností mají 4,7 % bohatství země, což je dvakrát víc než asi 20 milionů domácností, které tvoří chudší polovinu německé společnosti.
Analýza ukazuje, že ve srovnání s jinými zeměmi v Evropě je distribuce bohatství v Německu je obzvláště nespravedlivě vychýlena ve prospěch superbohatých. ECB by totiž nesprávně ukázala, že bohatství ve Francii a Španělsku je více koncentrováno než v Německu. Ale upravená analýza ukáže opačný obrázek. V Německu je podíl superbohatých podstatně větší než ve Francii a Španělsku.
Podle kalkulací DIW má nejchudší polovina španělské populace jen o něco méně než 12 % podílu na bohatství země, ve Francii je to něco nad 6 %. V Německu je to ovšem jen 2,3 %. Distribuce bohatství v Německu je mnohem mně rovná, než by ukazovala statistika – a mnohem méně rovná, než v jiných velkých evropských zemích. Výzkumník z DIW Bach si ovšem myslí, že následky nerovnosti v Německu nejsou tak zhoubné jako jinde.
Domnívá se, že němečtí miliardáři jsou především rodiny, které mají úspěšné firmy, mnoho z nich jsou reprezentanti německého silného sektoru středních firem.
Bach o nich říká, že jsou reprezentanty páteře německé ekonomiky. Posilují konkurenci s velkými firmami, vytvářejí pracovní místa a také se starají o své lidi a o region. Investice také často financují ze svých kapitálových rezerv a ne z bankovních půjček. A to prospívá nižším příjmovým skupinám. Bach si tedy myslí, že v Německu to, že bohatství patří superbohatým, prospívá společnosti jako celku.
Ale i tak vnímá extrémní koncentraci bohatství jako problém. Rodiny, které mají úspěšné firmy mají velký vliv na politiku díky přímému přístupu ke kancléřce, nebo zástupcům zemských vlád a mohou si dovolit drahé marketingové kampaně. Výsledkem je, že privilegia bohatých zůstávají významné, když přijde na dědickou daň. Německo daň z bohatství nemá.