Řecké dluhové drama zdaleka neskončilo a jeho nejaktuálnější dějství komentuje Ilona Švihlíková.
Už je to tu zas – další kolo nekonečných jednání Řecka s věřiteli. Již minulý rok se otevřela, pod tlakem Mezinárodního měnového fondu, otázka udržitelnosti řeckého veřejného dluhu. Deutsche Wirtschaftsnachrichten dokonce přinesly zprávu, že MMF z programu „vycouval“, neboť považoval požadavky na Řecko kladené za zcela nerealistické.
To se sice nakonec nestalo, a také ředitel evropské sekce MMF Thomsen tyto zvěsti vyvrátil, ovšem přiznal, že MMF má o udržitelnost řeckého dluhu odlišné představy od Německa. Přetlačovaná mezi Německem a MMF probíhá už delší dobu, přičemž je zřejmé, že MMF se účastní řeckého „záchranného“ programu se stále menší ochotou. Debaty o případném „odpuštění části dluhu“ (na což zřejmě sázel Tsispras) jsou ovšem doplněny důrazem na politiku austerity, tedy škrty ve výdajích a zvyšování daní. Řecký pokrok byl posuzován již v říjnu, ovšem tak, že se po skončení tohoto programu začalo hovořit o již čtvrtém „záchranném balíčku.“
Dalším dramatickým datem v nekončícím dramatu je 20. únor, kdy by se měli sejít ministři financí Eurozóny. Není to ovšem jen Řecko, které nečeká klidný rok – v Eurozóně se odehrají troje, nejspíše však hned čtvery klíčové volby (Nizozemí, Francie, zřejmě Itálie a Německo). Za takovéto situace by „nedohoda“ vyvolala další politické zemětřesení.
Jedním z klíčových bodů sporu je dlouhodobě výše primárního přebytku rozpočtu (tedy příjmy musejí převyšovat výdaje, ale do výdajů se nezapočítávají úroky z dluhu). Cíl delšího udržování primárního přebytku ve výši 3,5 % HDP je možno nazvat ambiciózním, či spíše šíleným a mimo realitu. Joseph Stiglitz je přesvědčen, že usilovat o tak velký přebytek nutně prohloubí již tak vážné řecké ekonomické problémy. MMF – v hádkách s německým Schäublem – zdůraznil, že je realističtější pro střednědobý horizont požadovat primární přebytek ve výši 1,5 % HDP.
Tsipras prozatím tvrdí, že jeho koalice nepřijme žádná další opatření nad ta, ke kterým se zavázala v současném „záchranném“ balíčku ve výši 86 mld. eur. (Jistě si vzpomínáme na červencové drama roku 2015, kdy Tsipras během jedné noci odvolal vše, co slíbil a vynuloval tak efekt řeckého OXI v referendu). Koneckonců již realizace tohoto balíčku se tvrdě podepsala na popularitě současné vlády.
Řecko by mělo uzavřít revizi svých „reformních pokroků“ a kromě toho ho čeká další splátka dluhu (opět v létě).
MMF ovšem již delší dobu hovoří o tom, že i kdyby se snad Řecku podařilo uspět v reformách a bylo navíc schváleno krátkodobé snížení dluhu, je řecký dluh „explozivní“, zkrátka mimo kontrolu.
Uniklá zpráva, kterou cituje Guardian, ukazuje, že dluh Řecka je příliš vysoký, než aby z něj ekonomika mohla „vyrůst“. Nemluvě o tom, doplňuje autorka, že politiky nařízené Trojkou to prostě neumožňují.
Je tristní, jak obtížné je sdělit jednoduchou pravdu: a sice, že bez podstatného odpuštění dluhu je Řecko mimo jakoukoliv dluhovou udržitelnost. Nepřekvapí ovšem, že proti se staví zejména Německo. Ještě před 20. únorem tak můžeme očekávat rozruch kolem 6. února, kdy by MMF měl představit svou další zprávu, rozhodující o tom, zda se dále účastnit na řeckém programu. I proto o MMF například takové Financial Times hovoří jako o “neochotném” členu věřitelské Trojky. Případný odchod MMF by měl ovšem dramatické následky. Německo vždy podmiňovalo další programy pro Řecko účastí MMF a zřejmě by také došlo ke změně postoje Evropské centrální banky.
Řecku tak hrozí např. další snížení penzí, které již dnes často udržují při životě celé rodiny.
Dopady krize jsou patrné také na měnícím se postoji Řeků vůči euru – poprvé nadpoloviční většina Řeků tvrdí, že euro je pro jejich zemi špatné a třetina z nich se chce vrátit k drachmě.
