Východoevropská levice byla poražena dříve a rozhodněji. To je hlavní důvod pro výraznější vzestup konzervativní a nacionalistické pravice v regionu. Nyní ke stejnému procesu dochází v západní části Evropy.
Výsledky voleb v Itálii, situace v Rakousku, Brexit či vzestup radikální pravice v Německu jsou známkou toho, že nárůst konzervativní a nacionalistické pravice se neomezuje jen na východní okraje EU. Pronikl do centra evropské politiky, vysvětluje v článku pro Social Europe Gavin Rae, politolog z Kozminského univerzity ve Varšavě.
V článku polského komentátora Slawomira Sierakowského se mluví o tezi, že populismus je ve východní Evropě silnější a odlišný. Teze se odvolává na výzkum Institutu Tonyho Blaira pro globální změnu a argumentuje, že populistické strany pravidelně získávají podporu v regionu východní Evropy, kdežto v té západní jsou více politicky marginalizovány. Sierakowski míní, že důvodem je institucionální slabost demokracie a nedostatek post-materialistických hodnot na východě.
Sierakowski ale nenabídl vysvětlení toho, co populismus je, zatímco ve zprávě, na kterou se odvolává, její autoři přiznávají, že jde o nejasný a často ne zcela seriózně pojímaný pojem. Sami ho vidí jako zjednodušující a zobecňující, který popisuje jakoukoliv politickou sílu, která se vnímá jako legitimní vůči nelegitimní moci a zároveň tvrdí, že reprezentuje vůli lidu proti establishmentu a jiným nepřátelům. A podle autorů je to pojem spojený jak s levicí, tak s pravicí, takže se týká celého spektra současných stran – například se Syrizou, Podemos, Labouristickou stranou, ale také Alternativou pro Německo, Národní frontou nebo Právem a spravedlností. Je to tak obecná definice, že vlastně nedává pojmu smysl, míní Rae. Navíc nahrává velmi konkrétnímu tvrzení pravice, že neexistuje podstatný rozdíl mezi levicovým a pravicovým extrémismem, vycházejícímu z teorie o totalitárních dvojčatech komunismu a nacismu a přivádí k takovému pojetí tohoto politika, které se má na prvním místě zaměřit na vyloučení extrému zprava i zleva.
Tyto myšlenky jsou nereflektovaně šířeny také levicí, lépe řečeno blairistickou verzí třetí cesty. Ta došla k názoru, že staré definice pravice a levice už neplatí a pokrok se má, v domnělé éře kapitalismu prosperity s jeho post-materialistickými hodnotami, hledat ve středovém prostoru.
Konec třetí cesty a sociální demokracie
Takové myšlení bylo ale zpochybněno finanční krizí roku 2008 a ekonomickou stagnací, která následovala. Středolevé strany byly v důsledku své středové politiky voličsky zdecimovány, zatímco strany, které se tomuto trendu vyhnuly, tak učinily díky jasnému odmítnutí blairismu.
K porážce levice došlo ve východní Evropě o něco dříve. Nešlo ale o to, že by levice byla oslabena starým režimem. Důvodem bylo, že sociální demokracie, které byly v regionu silné, například v Maďarsku a v Polsku, přijaly středovou politiku a ve vládě zavedly neoliberální hospodářské programy, což vedlo k jejich politickému kolapsu. To otevřelo cestu nikoliv k populismu per se, míní dále Rae, ale k prudkému obratu napravo.
V konkrétním historickém kontextu regionu prosazovala pravice, a to i její středopravá část, myšlenky „teorie extrémů“ ve snaze delegitimizovat levici jako celek. Proto například dnes polská vláda bojuje proti nacismu a komunismu zároveň a provádí „dekomunizaci“, která míří nejenom na symboly spojené s komunismem, ale i na ty, které se váží k předválečnému socialistickému hnutí (např. k památce Poláků bojujících proti Francovi ve španělské občanské válce). Historie je zkreslována a využívána k diskreditaci levice a k jejímu vyloučení z veřejného prostoru, píše Rae o situaci v Polsku.
Když ale pravice tvrdí, že bojuje proti oběma politickým extrémům, nikdy nedodrží rovnováhu. Spíše se snaží porazit levici a získat podporu pro svoje konzervativní a nacionalistické ideologie. Důvod, proč je konzervativní nacionalistická pravice silnější ve východní Evropě, nespočívá primárně v institucionální slabosti těchto demokracií či v méně rozvinutých demokratických hodnotách těchto společností. Je to proto, že zde byla levice poražena a marginalizována už daleko dříve a silněji, přičemž došlo k výraznějšímu obratu doprava. Východní Evropa není zvláštní a není ani populistická, jen dříve prošla procesem nástupu pravice, který se nyní šíří po celém kontinentě.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Fotografie pro !Argument vybírá a připravuje Lukáš Havlena.