Dohoda Ruska a Libanonu se měla týkat ruských základen v zemi a také širší vojenské spolupráce. Podle některých názorů byla odložena kvůli západnímu nátlaku. K jejím klíčovým podporovatelům patří v Libanonu Hizballáh.
Libanonský ministr obrany Yacoub Sarraf se z Moskvy vrátil s prázdnýma rukama, píše Sami Moubayed pro Asia Times o plánech na umístění ruské vojenské základny v Libanonu.
Mnozí očekávali, že Sarraf z Moskvy přiveze (z pohledu Západu kontroverzní) dohodu, kterou navrhl minulý rok v únoru premiér Dmitrij Medveděv. Nepřivezl a libanonští spojenci Ruska nyní obviňují libanonského premiéra Harírího, že je pod tlakem „dárců, spojenců na západě i ve Spojených státech“, aby ruskou nabídku odmítl.
Možnost takové dohody vedla mezi politickou elitou Libanonu ke značnému pozdvižení. Mnoho jejích kritiků mluvilo o tom, že dohoda má daleko k přátelské smlouvě, spíš bude uspokojovat Putinovy územní ambice a expanzi na Blízkém východě.
Dohoda měla Rusku a jeho vojákům otevřít libanonský vzdušný prostor, letiště a námořní základny, měla zahrnovat bezúročné dodávky ruských zbraní do Libanonu, sdílení zpravodajských informací, výcvik libanonských vojsk a spolupráci v boji proti terorismu.
Na posledních dvou jednáních libanonské vlády v březnu a dubnu dohoda s Ruskem na programu chyběla. Podle dostupných zpráv ji z jednání stáhnul jeden z premiérových protégé ve vládě.
Minulý rok v březnu se Harírí sešel v Římě s Michailem Bogdadovem, který je Putinovým pověřencem pro Blízký východ. Harírí tehdy ujišťoval, že je dohodě nakloněn.
Představitel Hizballáhu v libanonském parlamentu, Nawaf al-Musáwí, ještě před cestou Sarrafa do Moskvy, dohodu podpořil s tím, že by Libanon měl získat ruskou podporu.
Libanonská média podporující Hizballáh se snažila za dohodu s Ruskem tvrdě lobbovat. Hizballáh odpovídá na ruskou ochotu zapojit se v Libanonu celkem logicky, vzhledem k tomu, jaký má vliv v Sýrii. Stát Libanon vznikl z Velké Sýrie a dějiny obou zemí, i když dnes samostatných, se od té doby neuvěřitelně proplétají, často mnohem víc, než by si lidé v obou zemích přáli.
Vojenský pakt s Libanonem by byl pro Rusko skvělý, zejména poté, co v únoru 2017 podepsala ruská firma Novatek s italskou firmou Eni a francouzským Totalem smlouvy na těžbu ropy a plynu v libanonských vodách. Pro Rusko, které do té doby nemělo téměř žádný ekonomický ani politický vliv na tuto malou středomořskou zemi, to byl velmi výhodný krok.
V dané chvíli je pro Vladimira Putina dostačující vojenská dohoda podpořená ekonomickou spoluprací. Aspoň do té doby, než bude Sýrie stabilní. Ovšem, až k tomu dojde, míní dále autor, pak bude Putin hledat větší podporu nejen u Hizballáhu, ale rovněž mezi řeckými pravoslavnými křesťany, arabskými nacionalisty, mezi sekulárními a některými ideologicky profilovanými stranami, jako je Syrská sociálně národní strana.
Obyčejní Libanonci jsou ochotni naslouchat tomu, co Rusové nabízejí, zvláště, když saúdské fondy vyschly a evropské a americké finance nepřicházejí kvůli tomu, že hnutí Hizballáh je ve vládě. Mnohé děsí myšlenka investic z Íránu, takže výběr mezi Teheránem a Moskvou by byl určitě ve prospěch Moskvy.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.